Description
| -
Odvolací soud po doplnění dokazování výslechem žalovaného úvodem připomenul závěr, který zformuloval ve svém zrušujícím usnesení ze dne 25. června 2008 ( na něž pro stručnost odkázal ), totiž závěr, že ta část výtěžku zpeněžených nemovitostí, jež připadala na pohledávku žalobce, nemohla tvořit součást konkursní podstaty úpadce J a správce konkursní podstaty úpadce J měl právo tuto část výtěžku zpeněžení vyloučit z konkursní podstaty a dobrovolně ji vydat žalobci. K pochybení „ zřejmě došlo i na straně konkursního soudu “ a namístě je tzv. dělená odpovědnost dle ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák. K námitce žalovaného, že banka pohledávku do konkursu včas nepřihlásila, a kdyby ji přihlásila, stejně by nemohla být uspokojena z majetku konkursní podstaty, neboť neměla žádnou pohledávku vůči úpadci J, odkázal odvolací soud na právní názor, jenž zaujal ve zrušujícím usnesení ze dne 25. června 2008. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto neměl za nepřezkoumatelné proto, že se touto otázkou ( sám ) nezabýval. Odvolací soud „ zopakoval “, že banka neměla povinnost pohledávku přihlásit, neboť úpadce J nebyl jejím dlužníkem, ( a ) nebyla ( banka ) účastníkem konkursního řízení. Stála ( banka ) mimo konkurs s lepším právem k zástavě zpeněžené v konkursu. Ta část výtěžku prodeje zástavy, jež připadala na pohledávku banky zajištěnou „ prvním zástavním právem v pořadí “, nenáležela do konkursní podstaty a měla být vydána bance. Potud odvolací soud poukázal na „ rozsudek Nejvyššího soudu
sp. zn. 29 Odo 938/2006 “ ( jde o rozsudek ze dne 28. srpna 2008, uveřejněný pod číslem 78/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „ R 78/2009 “, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ).
|