| salt:hasText
| - Obecné
Fenytoin není účinný u absencí (petit mal). Pokud jsou přítomny tonicko-klonické (grand mal) záchvaty i absence (petit mal), je potřeba zavést kombinovanou medikamentózní léčbu.
Fenytoin není indikován u záchvatů při hypoglykémii nebo záchvatů z jiných metabolických příčin. V těchto případech je zapotřebí provést příslušná diagnostická vyšetření.
Nejvýznačnějšími příznaky toxicity spojené s intravenózním podáním tohoto léku jsou kardiovaskulární kolaps nebo deprese centrálního nervového systému. Při rychlém intravenózním podání léku dochází k hypotenzi. Rychlost podávání je velmi důležitá a nesmí být vyšší než 50 mg za minutu u dospělých pacientů a 1 – 3 mg/kg/minutu u novorozenců a dětí. Při této rychlosti by měly být projevy toxicity minimalizovány.
K hypotenzi obvykle dochází při intravenózním podávání léku. U pacientů s hypotenzí a závažnou myokardiální insuficiencí musí být fenytoin podáván s opatrností.
Při léčbě status epilepticus se nedoporučuje intramuskulární podávání fenytoinu, protože nelze obvyklými dávkami rychle dosáhnout terapeutických sérových hladin. V léčbě status epilepticus se vzhledem k opožděné absorpci fenytoinu při intramuskulárním podávání dává přednost intravenóznímu podávání.
Antiepileptika nesmějí být náhle vysazena vzhledem k možnosti zvýšení frekvence záchvatů včetně status epilepticus. Pokud je podle posouzení lékaře nutné snížení dávky, vysazení léku nebo jeho výměna za jiné antiepileptikum, pak se to musí provést postupně. Nicméně v případě alergické reakce nebo reakce z přecitlivělosti může být nezbytné daný lék rychle vyměnit za lék jiný. V tomto případě nesmí být náhradní lék ze skupiny hydantoinátů.
U malého procenta osob léčených fenytoinem byla prokázána pomalá metabolizace léku. Pomalý metabolismus může být způsoben omezenou dostupností enzymu a chyběním indukce. Tento jev je zřejmě geneticky podmíněný (polymorfismus).
Akutní požití alkoholu může zvýšit sérové hladiny fenytoinu, avšak chronické požívání alkoholu může jeho sérové hladiny snižovat.
Několik jednotlivých kazuistik ukazuje na to, že u černošské populace může docházet ke zvýšenému, i když dosud stále vzácnému, výskytu reakcí z přecitlivělosti projevujícími se vyrážkou a hepatotoxicitou.
Sebevraždy
U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny sebevražedné myšlenky, představy nebo chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studií s antiepileptiky ukazuje na mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanizmus tohoto rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika u fenytoinu.
Proto by u pacientů měly být sledovány příznaky sebevražedných představ či chování a zvážena vhodná léčba. Pacienti (a osoby poskytující pacientům péči) by měli být upozorněni na to, že v případě výskytu symptomů sebevražedného myšlení či chování, by měli vyhledat lékařskou pomoc.
Syndrom přecitlivělosti na antiepileptika
Syndrom přecitlivělosti na antiepileptika (AHS) je vzácný multiorgánový syndrom vyvolaný léčivým přípravkem, který může potenciálně vyústit v úmrtí a vyskytl se u některých pacientů léčených antiepileptiky. Charakteristické příznaky jsou horečka, vyrážka, lymfadenopatie a jiné multiorgánové patologie, často jaterní. Mechanizmus zatím není objasněn. Interval mezi první expozicí léku a příznaky je obvykle 2-4 týdny, ale byl hlášen i u jednotlivců užívajících antiepileptika po dobu 3 měsíců i déle. Léková vyrážka s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) představuje závažnou reakci z přecitlivělosti na podání léku, charakterizovanou kožní vyrážkou, horečkou, zvětšením lymfatických uzlin, nebo postižením vnitřních orgánů. U pacientů užívajících fenytoin byly případy této reakce (DRESS) zaznamenány.
Mezi pacienty s vyšším rizikem rozvoje AHS patří černošská populace, pacienti, kteří tento syndrom již prodělali nebo se vyskytl v rodinné anamnéze nebo imunosuprimovaní pacienti. Tento syndrom se může závažněji projevit u jedinců, kteří byli již dříve přecitlivělí na některé látky. Pokud je u pacienta diagnostikován AHS, ukončete léčbu fenytoinem a poskytněte vhodná podpůrná opatření.
Kardiovaskulární účinky
Byly popsány závažné kardiotoxické reakce až s fatálním průběhem při síňové a komorové depresi a fibrilaci komor. Se závažnými komplikacemi se nejčastěji setkáváme u starších nebo těžce nemocných pacientů.
Účinky na centrální nervový systém
Sérové hladiny fenytoinu přetrvávající nad hranicí optimálního rozmezí mohou vyvolat stavy zmatenosti popisované jako „delirium“, „psychóza“ nebo „encefalopatie“ a mohou vzácně vést k ireverzibilní mozečkové dysfunkci. Doporučuje se proto při prvních známkách lékové toxicity stanovit sérovou hladinu léku. V případě vysoké sérové hladiny se doporučuje snížení dávky fenytoinu a pokud symptomy přetrvávají, doporučuje se ukončení léčby fenytoinem.
Účinky na krvetvorbu
Objevily se údaje naznačující souvislost mezi fenytoinem a rozvojem lymfadenopatie (místní nebo generalizované), jako je benigní hyperplázie uzlin, pseudolymfom, lymfom a Hodgkinova choroba. I když nebyl zjištěn kauzální vztah, výskyt lymfadenopatie ukazuje na potřebu odlišit tento stav od jiných patologických nálezů na lymfatických uzlinách. K postižení lymfatických uzlin může dojít s projevy a příznaky připomínajícími sérovou nemoc nebo i bez nich – tj. horečka, vyrážka a postižení jater. Ve všech případech lymfadenopatie je nutné sledovat pacienta po delší dobu a dosáhnout kontroly záchvatů jinými antikonvulzivy.
I když se objevily případy makrocytózy a megaloblastické anémie, reagovaly obvykle na léčbu kyselinou listovou. Pokud se k léčbě fenytoinem přidá kyselina listová, může dojít k poklesu kontroly záchvatů.
Účinky na játra a imunitní systém
Játra jsou hlavním místem biotransformace fenytoinu. U pacientů s poruchou funkce jater, starších nebo těžce nemocných se mohou objevit časné známky toxicity.
Byla popsána toxická hepatitis a poškození jater, které vzácně mohou být smrtelné. Při léčbě fenytoinem byly popsány případy akutní hepatotoxicity včetně ojedinělých případů akutního selhání jater. Tyto případy byly spojeny se syndromem z přecitlivělosti charakterizovaným horečkou, kožními erupcemi a lymfadenopatií a obvykle se vyskytly v prvních dvou měsících léčby. K dalším častým projevům patří artralgie, vyrážka, žloutenka, hepatomegalie, zvýšené hladiny transamináz, leukocytóza a eosinofilie. Klinický průběh akutní fenytoinové hepatotoxicity se pohybuje od rychlého uzdravení po smrtelné následky. U pacientů s akutní hepatotoxicitou musí být fenytoin ihned vysazen a znovu se již nesmí podat.
Lokální toxicita (zahrnující „Purple Glove syndrom“)
Po i.v. podání fenytoinu byly v místě vpichu zaznamenány případy podráždění měkkých tkání a zánětu, při extravazaci přípravku i bez ní.
Po periferní i.v. aplikaci fenytoinu byl hlášen otok, změna barvy kůže a bolest distálně od místa vpichu injekce (popisované jako „Purple Glove syndrom“). Stupeň podráždění měkkých tkání se může lišit, od lehké citlivosti až k rozsáhlé nekróze a olupování kůže. Syndrom se může projevit až několik dnů po aplikaci injekce. Ačkoliv může být odeznění příznaků spontánní, objevila se i nekróza a ischemie končetin, které vyžadovaly intervenci jako je fasciotomie, transplantace kůže a ve vzácných případech až amputace.
Je nutné vyvarovat se podání léku subkutánní anebo perivaskulární injekcí.
Podání fenytoinu i.m. může způsobit bolest, nekrózu a tvorbu abscesů v místě vpichu injekce (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání).
Účinky na kůži
Fenytoin může způsobovat vzácné závažné kožní nežádoucí účinky, jako je exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN), které mohou být fatální. Přestože se závažné kožní reakce mohou objevit náhle, pacienty je nutné upozornit na sledování příznaků kožní vyrážky a puchýřů, horečky nebo jiných známek přecitlivělosti jako je svědění, a na nutnost vyhledání okamžité lékařské pomoci při zaznamenání jakýchkoli podezřelých příznaků. Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba fenytoinem má být přerušena. Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno s lepší prognózou. Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití přípravku Epanutin Parenteral, nesmí být u pacienta nikdy znovu nasazen.
Studie s pacienty čínského původu zjistila u pacientů užívajících karbamazepin silnou vazbu mezi rizikem rozvoje SJS/TEN a přítomnosti HLA-B*1502, zděděné variantě alely genu HLA-B. Omezené údaje naznačují, že HLA-B*1502 může být rizikovým faktorem pro rozvoj SJS/TEN u asiatů užívajících léky související se SJS/TEN, včetně fenytoinu. Je nutné vyvarovat se podávání léků souvisejících se SJS/TEN, včetně fenytoinu, pacientům s HLA-B*1502, jsou-li dostupné jiné srovnatelné možnosti léčby.
Publikované práce naznačují, že kombinace fenytoinu, ozáření hlavy a postupného snižování dávek kortikosteroidů mohou mít souvislost s rozvojem erythema multiforme a/nebo SJS a/nebo TEN.
Účinky na metabolizmus
Vzhledem k ojedinělým hlášením o spojitosti fenytoinu a exacerbace porfyrie je zapotřebí opatrnosti při používání tohoto léku u pacientů s tímto onemocněním.
Byla hlášena hyperglykémie, která je výsledkem inhibičních účinků léku na uvolňování inzulínu. Fenytoin může rovněž zvyšovat hladiny glukózy v séru u pacientů s diabetem.
Informace pro pacienta
Pacienti mají být upozorněni, že nesmějí užívat jiné léky nebo alkoholické nápoje bez předchozí konzultace s lékařem.
Pacienti mají být poučeni, aby v případě výsevu vyrážky vyhledali lékaře.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)