| salt:hasText
| - Oxid dusnatý smí předepsat pouze lékař kvalifikovaný k jeho použití a smí být podáván pouze zkušeným a k tomu kvalifikovaným personálem.
Dávkování
Dávkování bude stanoveno podle stavu pacienta.
Maximální doporučená dávka NOXAP je 20 ppm a neměla by být překročena.
Novorozenci
NOXAP má být podáván až po optimalizaci respirační podpory. NOXAP má být podáván u ventilovaných kojenců, u nichž se očekává, že budou potřebovat ventilační podporu po dobu >24 hodin.
Ke zlepšení odezvy na NOXAP u hypoxického respiračního selhání je nutno zajistit optimální alveolární příjem úpravou intrapulmonálního objemu a tlaku použitím surfaktantů, vysokofrekvenční ventilace a ventilace s přetlakem na konci výdechu .
Novorozenci narození v >34. týdnu těhotenství: Maximální doporučená dávka NOXAP je 20 ppm a neměla by být překročena. S podáváním se má začít co nejdříve s tím, že v prvních 4-24 hodinách léčby je nutno dávku postupně snižovat na 5 ppm nebo méně a dávka se má vytitrovat podle individuálních potřeb pacienta. Klinické parametry (oxygenace, arteriální plicní tlak) musí být stále v potřebných mezích. Oxid dusnatý je nutno podávat, dokud u novorozence nedojde k takovému zlepšení oxygenace , že– je frakce vdechovaného kyslíku snížena pod 60 % (FiO2 < 0,60).
V léčbě lze pokračovat, dokud není desaturace krve kyslíkem normalizována a pacient není připraven na postupné vysazení přípravku NOXAP. Délka léčby by měla být co nejkratší. Tato doba je variabilní, ale obvykle kratší než 4 dny. Pokud se u pacienta odpověď na vdechování oxidu dusnatého nedostaví, prostudujte si bod 4.4
Dodatečné informace o specifických skupinách pacientů:
Relevantní informace o úpravě dávky u specifických skupin, například pacientů s poruchou funkce ledvin či jater, nejsou k dispozici. U těchto skupin proto doporučujeme postupovat opatrně.
Vysazování přípravku
Podávání NOXAP nesmí být přerušeno náhle vzhledem k riziku "rebound fenoménu". Léčbu přípravkem NOXAP lze ukončit pouze po stabilizaci klinických příznaků, které si vynutily jeho podávání, v uspokojivých mezích, a v případě hypoxické respirační insuficience až poté, co asistovaná ventilace významně pozbyla nutnosti (FiO2 a PEEP), nebo po 96 hodinách léčby.
Pokud bylo rozhodnuto inhalační terapii oxidem dusnatým přerušit, dávku je nutno snižovat na 1 ppm po dobu 30 minut až jedné hodiny.
Pokud v případě hypoxického respiračního selhání nedojde po podávání 1 ppm ke změnám v oxygenaci FiO2 se zvýší o 10 -20 % a podávání NOXAP se přeruší. Pacienta je nutno pečlivě sledovat, zda nejeví známky hypoxémie. Pokud oxygenace klesne o více než 20 %, je třeba terapii přípravkem NOXAP znovu zahájit s dávkou 5 ppm; další vysazení lze zvážit o 12 až 24 hodin později. Pokud není možné léčbu ukončit po 4 dnech, je nutné novorozence podrobit důkladnému vyšetření ke zjištění přidružených onemocnění.
Způsob podání
Způsob podání přípravku může mít vliv na jeho profil toxicity. Je nutné dodržovat doporučení k podávání.
Oxid dusnatý je normálně pacientům podáván inhalací prostřednictvím mechanické ventilace, a to po naředění směsí kyslíku/vzduchu a pomocí aplikátoru schváleného ke klinickému použití podle standardů Evropského společenství (uděleno označení CE). Přímé endotracheální podání bez ředění je kontraindikováno vzhledem k riziku vzniku lokálních lézí na sliznici, která se dostane do kontaktu s plynem.
NO je nutno správně promíchat s ostatními plyny v okruhu ventilátoru. Doporučujeme zajistit, aby byl kontakt mezi oxidem dusnatým a kyslíkem ve vdechovém okruhu co nejkratší, a nedocházelo tak ke vzniku toxických oxidačních derivátů ve vdechovaném plynu. Naředěnou směs s oxidem dusnatým se tudíž doporučuje podávat do vdechové části ventilačního okruhu nebo nad rozdvojkou (Y konektorem). Toto místo musí být alespoň od úst pacienta, aby bylo dostatek prostoru k homogennímu promíchání s plynem z ventilátoru. Pokud je přípravek NOXAP podáván v kontinuálním režimu, je třeba jej podávat až za zvlhčovačem a co nejblíže k pacientovi.
Aplikační systém musí zajistit konstantní koncentraci vdechovaného NOXAP, a to bez ohledu na typ použitého ventilátoru.
V případě novorozenců připojených k ventilátoru s kontinuálním průtokem lze NOXAP podávat kontinuálním proudem v inhalační větvi ventilátorového okruhu.
U pacientů s přerušovanou ventilací může kontinuální proud NO způsobit vyšší koncentrace NO2 a akumulaci malého množství NO ve vdechové větvi okruhu během výdechu pacienta, takže v dodávaném plynu je pak vyšší koncentrace NO a nižší FiO2. Aby k takovým případům nedocházelo, musí se aplikační systém oxidu dusnatého použitý při intermitentní ventilaci, těmto zvýšeným koncentracím vyhnout. Doporučuje se synchronizované sekvenční podávání ve vdechové fázi.
Aby nedošlo k chybám v dávkování, vdechované koncentrace NOXAP musí být stále regulovány v inhalační větvi okruhu blízko pacienta a u konce endotracheální kanyly. Koncentrace oxidu dusičitého (NO2) a FiO2 musí být také regulovány pomocí kalibrovaného přístroje schváleného EU.
Koncentrace NO2 ve vdechované směsi musí být co nejnižší. Pokud koncentrace NO2 překročí 0,5 ppm, dávku NOXAP a/nebo FiO2 je nutno snížit, a to po vyloučení možné poruchy v aplikačním systému.
Pro bezpečnost pacienta je nutno nastavit vhodné varovné signály/alarmy pro hladiny NOXAP (± 2 ppm předepsané dávky), NO2 (maximálně 0,5 ppm) a FiO2 (± 0,05).
Pokud dojde k nečekané změně v koncentraci NOXAP, aplikační systém je nutno zkontrolovat, zda nedošlo k závadě, a analyzátor je nutno rekalibrovat.
Tlak v lahvi s NOXAP je nutno kotrolovat,, aby bylo možno láhev v potřebný čas vyměnit bez výpadků nebo změn v léčbě. Je třeba mít rezerní lahve se stlačeným plynem, aby bylo možné je včas vyměnit.
Při selhání systému nebo výpadku elektrického proudu musí být k dispozici nouzové napájení na baterii a záložní systém k podávání oxidu dusnatého. Zdroj proudu pro monitorovací zařízení musí být nezávislý na funkci aplikačního systému.
NOXAP musí být k dispozici pro mechanickou a manuální ventilaci během přepravy pacienta i k resuscitaci. Lékař musí mít snadný přístup k hlavě pacienta, aby mohl v případě potřeby nasadit rezervní aplikační systém.
Limity expozice pro zdravotnický personál
Maximální expoziční limit (průměrné expozice) personálu v nemocnicích byl u oxidu dusnatého ve většině evropských zemí stanoven předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví na pracovišti a činí 25 ppm po dobu 8 hodin (30 mg/m3), odpovídající limit pro NO2 je pak 2-3 ppm (4-6 mg/m3). Pokud tyto limity extrapolujeme na podmínky na jednotkách intenzivní péče, kde lze inhalaci NO aplikovat po 24 hodin, je vhodné udržovat hladinu NO2 v atmosféře pod 1,5 ppm. Kontinuální monitorování atmosférické hladiny NO2 je povinná.
Monitorování vzniku oxidu dusičitého
Oxid dusičitý (NO2) se rychle tvoří v plynných směsích obsahujících oxid dusnatý a O2.
Oxid dusnatý reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu dusičitého (NO2), přičemž vzniklé množství kolísá podle koncentrací NO a O2. NO2 je toxický plyn, který může vyvolat zánětlivou reakci v respiračním traktu; z tohoto důvodu musí být jeho vznik pečlivě sledován.
Bezprostředně před zahájením léčby pacienta je nutné provést příslušné kroky a systém zbavit přítomnosti NO2. Koncentrace NO2 je nutno udržovat co nejnižší a vždy < 0,5 ppm. Pokud je tato hladina vyšší, zkontrolujte aplikační systém, zda nedošlo k závadě, rekalibrujte analyzátor NO2 a pokud možno snižte hladiny NOXAP a/nebo FiO2.
Monitorování vzniku methemoglobinu (MetHb)
Po inhalaci oxidu dusnatého jsou jeho výslednými metabolity v systémovém oběhu hlavně methemoglobin a nitráty. Nitráty jsou vylučovány v moči, methemoglobin je redukován enzymem methemoglobinreduktázou.
Novorozenci mají nižší aktivitu MetHb reduktázy než dospělí; proto je nutno koncentrace methemoglobinu v krvi monitorovat. Hladinu MetHb je nutno změřit do 4 hodin po zahájení terapie NOXAP, a to pomocí analyzátoru, který dokáže správně odlišit fetální hemoglobin od MetHb. Pokud je hladina MetHb > 2,5 %, dávku NOXAP je nutno snížit. Pokud koncentrace překročí 5 %, podávání oxidu dusnatého přerušte a zvažte podání redukčního činidla, například metylenové modři. Výrazné zvýšení hladiny MetHb není sice příliš časté, ale jelikož je jeho hladina při prvním stanovení nízká, je vhodné měření opakovat každých 12-24 hodin.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)