| salt:hasText
| - Intravaskulární volumová deplece:
U pacientů, kteří v důsledku intenzivní léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, průjmů nebo zvracení trpí nedostatkem tekutin nebo sodíku, může nastat symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce. Tyto stavy je třeba před podáváním přípravku Sarten Plus H upravit.
Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron:
U pacientů, jejichž cévní tonus a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-aldosteron (např. v případě závažného městnavého srdečního selhání nebo onemocnění ledvin, včetně stenózy renální arterie), bývá léčba přípravky, které tento systém ovlivňují, spojena s akutní hypotenzí, azotemií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním ledvin.
Renovaskulární hypertenze:
U pacientů s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie zásobující jednu fungující ledvinu, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron, existuje zvýšené riziko závažné hypotenze a nedostatečnosti ledvin.
Poškození ledvin a transplantace ledvin:
Pacientům se závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) se Sarten Plus H nesmí podávat.
U pacientů s mírným až středně závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu 30–60 ml/min) činí maximální dávka olmesartan-medoxomilu 20 mg jednou denně. U těchto pacientů je však při podávání přípravku Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg, resp. 20 mg/25 mg, třeba opatrnosti a doporučuje se pravidelné sledování hladin draslíku, kreatininu a kyseliny močové v séru. U pacientů s poškozenou funkcí ledvin může v souvislosti s thiazidovými diuretiky nastat azotemie. Pokud je patrné pokračující poškození ledvin, je třeba léčbu důkladně přehodnotit a zvážit vysazení diuretik.
Proto je Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg i 40 mg/25 mg kontraindikován ve všech stadiích poškození ledvin (viz bod 4.3 ).
U pacientů po nedávné transplantaci ledvin nejsou s podáváním přípravku Sarten Plus H zkušenosti.
Poškození jater:
U pacientů se závažným poškozením jater nejsou zatím s podáváním olmesartan-medoxomilu zkušenosti. U pacientů se středně závažným poškozením jater činí maximální dávka olmesartan-medoxomilu 20 mg.
Dále mohou menší změny rovnováhy tekutin a elektrolytů během léčby thiazidovými diuretiky u pacientů s poškozením funkce jater nebo progresivním onemocněním jater rychle přivodit jaterní kóma.
Proto je u pacientů se středně závažným a závažným poškozením jater, cholestázou a biliární obstrukcí podávání přípravku Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg, resp. 40 mg/25 mg, kontraindikováno (viz bod 4.3 , 5.2). U pacientů s mírným poškozením jater je třeba opatrnosti (viz bod 4.2 ).
Stenóza aortální nebo mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie:
Stejně jako při léčbě jinými vazodilatačními přípravky je i v tomto případě u pacientů se stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií zapotřebí zvláštní opatrnosti.
Primární hyperaldosteronismus:
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně nereagují na antihypertenziva působící prostřednictvím inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron. Proto se používání přípravku Sarten Plus H u těchto pacientů nedoporučuje.
Metabolické a endokrinní účinky:
Léčba thiazidovými diuretiky může snížit glukózovou toleranci. U pacientů s diabetem může být zapotřebí úprava dávkování inzulinu nebo perorálních antidiabetik (viz bod 4.5 ). U latentního diabetu může dojít během léčby thiazidovými diuretiky k jeho manifestaci.
Ke známým nežádoucím účinkům při léčbě thiazidovými diuretiky patří zvýšení hladiny cholesterolu a triglyceridů.
U některých pacientů léčených thiazidovými diuretiky může nastat hyperurikemie nebo se rozvinout klinicky zřejmá dna.
Elektrolytová nerovnováha:
Stejně jako u jiných pacientů léčených diuretiky je třeba ve vhodných intervalech pravidelně kontrolovat hladiny elektrolytů v séru.
Thiazidy, včetně hydrochlorothiazidu, mohou způsobovat nerovnováhu tekutin nebo elektrolytů (včetně hypokalemie, hyponatremie a hypochloremické alkalózy). Varovnými známkami nerovnováhy tekutin nebo elektrolytů jsou sucho v ústech, žízeň, slabost, letargie, ospalost, neklid, svalové bolesti nebo křeče, svalová únava, hypotenze, oligurie, tachykardie a gastrointestinální poruchy, jako je nevolnost nebo zvracení (viz 4.8HYPERLINK \l "section48"���bod ).
Riziko hypokalemie je nejvyšší u pacientů s cirhózou jater, s rychlou diurézou nebo s nepřiměřeným perorálním příjmem elektrolytů a u pacientů užívajících současně kortikoidy nebo adrenokortikotropní hormon (ACTH) (viz bod 4.5 ).
Naopak antagonismus olmesartan-medoxomilu přítomného v přípravku Sarten Plus H na receptorech pro angiotenzin-II (AT1) může vyvolat hyperkalemii, a to zejména u pacientů s poškozením ledvin a/nebo se srdečním selháním a s diabetem. U rizikových pacientů se doporučuje odpovídající sledování hladin draslíku v séru. Diuretika šetřící draslík, doplňky stravy s obsahem draslíku nebo náhrady solí s obsahem draslíku a jiné léčivé přípravky, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin), by měly být souběžně s přípravkem Sarten Plus H užívány velmi opatrně (viz bod 4.5 ).
Nejsou žádné důkazy o tom, že by olmesartan-medoxomil mohl snižovat nebo bránit hyponatremii vyvolanou diuretiky. Deficit chloridů je obecně mírný a obvykle nevyžaduje léčbu.
Thiazidy mohou snižovat vylučování vápníku močí a způsobovat intermitentní lehké zvýšení hladiny vápníku v séru, aniž by docházelo ke známým poruchám metabolismu vápníku. Hyperkalcemie může být průkazem dosud skryté hyperparathyreózy. Před provedením vyšetření funkce příštítných tělísek je třeba léčbu thiazidovými diuretiky přerušit.
Je prokázáno, že thiazidy zvyšují vylučování hořčíku močí, což může mít za následek hypomagnezemii.
U edematických pacientů může za horkého počasí nastat diluční hyponatremie.
Lithium:
Stejně jako v případě jiných antagonistů angiotenzinu II se užívání lithia souběžně s přípravkem Sarten Plus H nedoporučuje (viz bod 4.5) .
Etnické rozdíly:
Stejně jako je tomu u všech ostatních antagonistů angiotenzinu II, je antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu u černošské populace poněkud nižší než u pacientů jiné barvy pleti, což je pravděpodobně důsledkem toho, že u černošských pacientů trpících hypertenzí je vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu.
Antidopingové testy:
Hydrochlorothiazid v přípravku může způsobit, že analytický výsledek antidopingového testu bude pozitivní.
Těhotenství:
Během těhotenství se léčba antagonisty angiotenzinu II nesmí zahajovat. Pokud již léčba antagonisty angiotenzinu II probíhá, pak jestliže není tato léčba nezbytně nutná, je třeba pacientky plánující těhotenství převést na jinou antihypertenzní léčbu, u níž je prokázáno, že užívání během těhotenství je bezpečné. Pokud dojde v průběhu léčby k otěhotnění, je třeba antagonisty angiotenzinu II okamžitě vysadit a v případě potřeby zahájit náhradní léčbu (viz bod 4.3 a 4.6).
Ostatní:
Stejně jako u všech přípravků na léčbu vysokého krevního tlaku může výrazný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickou srdeční chorobou nebo ischemickou cerebrovaskulární chorobou vyvolat infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu.
U pacientů s anamnézou alergie nebo bronchiálního astmatu (nebo i bez této anamnézy, ale s ní je pravděpodobnost vyšší) mohou nastat reakce z přecitlivělosti na hydrochlorothiazid.
Při užívání thiazidových diuretik byly hlášeny případy exacerbace nebo aktivace systémového lupus erythematosus.
Přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, Lappovým nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)