Farmakoterapeutická skupina: Inhibitory protonové pumpy
ATC kód: A02BC02
Pantoprazol je substituovaný benzimidazol, který specifickým účinkem na protonovou pumpu parietálních buněk inhibuje sekreci kyseliny chlorovodíkové v žaludku.
Pantoprazol se na aktivní formu konvertuje v acidických kanálcích parietálních buněk, kde inhibuje enzym H+, K+-ATPázu, tj. konečné stádium tvorby kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Inhibice je závislá na dávce a ovlivňuje jak bazální, tak stimulovanou sekreci kyseliny. U většiny pacientů je ústupu příznaků dosaženo do dvou týdnů. Stejně jako u jiných inhibitorů protonové pumpy a inhibitorů H2 receptorů vyvolává léčba pantoprazolem snížení acidity v žaludku a tím zvýšení gastrinu odpovídající snížení acidity. Zvýšení gastrinu je reverzibilní. Protože pantoprazol se na enzym váže distálně od úrovně buněčných receptorů, může ovlivnit sekreci kyseliny chlorovodíkové nezávisle na podnícení jinými látkami (acetylcholin, histamin, gastrin). Účinek je stejný jak při perorálním tak při intravenózním podání.
Působením pantoprazolu se zvyšují hodnoty gastrinu nalačno. Při krátkodobém použití nepřekračují ve většině případů běžný horní limit. Při dlouhodobé léčbě se ve většině případů hladiny gastrinu zdvojnásobí. K nadměrnému zvýšení však dochází pouze v ojedinělých případech. Při dlouhodobé léčbě je v důsledku toho vzácně pozorováno slabé až mírné zvýšení počtu specifických endokrinních buněk (ECL) v žaludku (prostá až adenomatoidní hyperplazie). Nicméně podle dosud provedených studií (viz bod 5.3) vytváření prekurzorů karcinoidu (atypická hyperplazie) nebo karcinoidů žaludku může být u člověka vyloučeno.
Vliv dlouhodobé léčby pantoprazolem, překračující období 1 roku, na endokrinní parametry thyroidálních a jaterních enzymů nelze na základě výsledků studií na zvířatech úplně vyloučit.
(cs)