http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2014/4-Tdo-55-2014/expression/cz/decision/2014/4-Tdo-55-2014/cs">

4 Tdo 55/2014-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2014 o dovolání, které podal obviněný V. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2013 sp. zn. 8 To 344/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 78/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b ) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2013 sp. zn. 7 T 78/2013, byl obviněný V. R. ( dále jen „ obviněný “ nebo „ dovolatel “ ) uznán vinným v bodě 1. ) ze spáchání přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1, odst. 2 písm. a ) tr. zákoníku, v bodech 2. ) – 4. ) zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1, odst. 3 písm. c ) tr. zákoníku, v bodech 5. ) – 9. ) zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 4 písm. c ) tr. zákoníku a v bodě 5. ) přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „ 1. ) dne 3. 8. 2011 nechal na svoji manželku M. R., registrovat u Městského úřadu ve V., Odboru dopravy, osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Sharan, které získal od neznámé osoby, přičemž věděl, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti s ohledem na způsob jeho nabytí, zásah pozměňující VIN vozidla a uvedené nepravdivé informace v technickém průkazu vozidla, kdy předmětné vozidlo bylo v době od 19.00 hodin dne 24. 2. 2011 do 09.00 hodin dne 25. 2. 2011 odcizeno přesně nezjištěným způsobem na ulici N. v B., čímž byla pojišťovně Donau sídlem Schottenring 15, A-1010 Wien, způsobena škoda odcizením ve výši 405.400,- Kč,2. ) od přesně nezjištěné doby od 1. 9. 2012 ukryl v garáži v P. na parcele, zapsané na LV pro obec a katastrální území P., ve vlastnictví L. P., osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 525XD, černé metalické barvy, které bylo v době od 11.30 hodin dne 30. 6. 2011 do 08.00 hodin dne 1. 7. 2011 ve V. v R., na ulici P. –J. – S. odcizeno přesně nezjištěným způsobem, čímž byla způsobena společnosti Wiener Stadtische Versicherung AG, sídlem Schottenring 30, A10 10 Wien, škoda odcizením ve výši 874.700 Kč, 3. ) od přesně nezjištěné doby do 1. 9. 2012 užíval osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Touareg, přestože věděl, že předmětné vozidlo bylo odcizeno majiteli L. K., dne 19. 1. 2012 na parkovišti obchodního domu Tesco v B., čímž byla majiteli způsobena škoda ve výši 601.600 Kč, 4. ) v přesně nezjištěnou dobu, nejpozději k 15. 6. 2012 převedl na J. Z., podstatné součásti vybavení motorového vozidla - převodovou skříň, motor, včetně kol a volantu, jež pocházejí z motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia 1Z, které bylo odcizeno v době od 21.00 hodin dne 18. 3. 2012 do 06.20 hodin dne 19. 3. 2012 na ulici S. v obci S. u B. přesně nezjištěným způsobem, čímž byla způsobena společnosti Real Software, s.r.o., IČ : 28349121, se sídlem Šumavská 15/416, Brno, škoda ve výši 561.500 Kč, ač věděl, že uvedené součásti byly získány z odcizeného vozidla, kdy došlo k poškození štítků obsahujících identifikační znaky původního vozidla, 5. ) dne 22. 6. 2012 v době okolo 01.20 hodin, na ulici P. v O., společně s doposud neustanoveným mužem se po vypáčení zámku předních levých dveří a spínací skříňky zapalování pokusili odcizit osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia 1Z, šedé metalické barvy, v hodnotě 233.500 Kč, což se jim nepovedlo vzhledem k tomu, že byli vyrušeni hlídkou policie a z místa ujeli vozidlem značky VW Touareg tmavé barvy, čímž způsobili společnosti ALD Automotive, s. r. o., IČ : 61063916, sídlem U stavoservisu 527/1, 100 40 Praha 10-Malešice, škodu poškozením části vozidla ve výši 50.034 Kč, 6. ) v době od 18.00 hodin dne 6. 8. 2012 do 07.30 hodin dne 7. 8. 2012 na ulici K. v B., za součinnosti další neustanovené osoby, po násilném překonání uzamykání dveří vnikl do osobního motorového vozidla značky Škoda Octavia 1Z, šedé metalické barvy, kde poškodil zámek zpátečky a spínací skříňku zapalování a poté s vozidlem odejel z B. do obce R. ( okr. V. ), kde vozidlo odstavil před jeho dalším převozem, čímž způsobil společnosti FVK Global, a. s., IČ 28342534, se sídlem Bašty 8/416, 602 00 Brno, škodu odcizením vozidla ve výši 288.800 Kč, 7. ) v době od 19. 30 hodin dne 6. 8. 2012 do 06.45 hodin dne 7. 8. 2012 na ulici L. v B., nezjištěným způsobem vnikl do osobního motorového vozidla tov. značky Škoda Octavia 1Z, šedé metalické barvy, kde poškodil zámek zpátečky a spínací skříňku zapalování, a poté s vozidlem odjel z B. do P., kde vozidlo odstavil před jeho dalším převozem, kdy z vozidla odcizil kompletní rezervní kolo, čímž způsobil společnosti Ptáček-velkoobchod, a. s., IČ 25501143, se sídlem U Velké ceny 4, 623 00 Brno, škodu odcizením vozidla ve výši 371.300,- Kč, přičemž společností ČSOB pojišťovna, a. s., IČ : 45534306, se sídlem Masarykovo Náměstí 1458, Pardubice-Zelené předměstí, bylo proplaceno pojistné plnění ve výši 34.920 Kč, 8. ) v době od 21.00 hodin dne 6. 8. 2012 do 18. 15 hodin dne 7. 8. 2012 na ulici F. v B., po násilném překonání zámku levých předních dveří vnikl do osobního motorového vozidla značky Škoda Octavia 1Z, bílé barvy, a poté s vozidlem odjel z B. do P., kde vozidlo odstavil před jeho dalším převozem, čímž způsobil firmě P. B., IČ 75637740, se sídlem U Škol 902, 685 01 Bučovice, škodu odcizením vozidla ve výši 365.200 Kč, 9. ) v době kolem 22.30 hodin dne 31. 8. 2012 na ulici J. B. v O., se po otevření zámku předních levých dveří vozidla pokusil odcizit osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia combi, šedé metalické barvy, v hodnotě 321.800 Kč, majitele společnosti Auto Čechák, s. r. o., IČ : 25851136, se sídlem Plzeňská 989, Praha, což se mu nezdařilo, neboť byl zřejmě vyrušen, celkově tak způsobil škodu odcizením ve výši 1,580.600 Kč “. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c ) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a ), písm. b ) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to konkrétně těch věcí, které jsou uvedeny na straně 4 a 5 rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek obsahuje i zprošťující část, která nebyla napadena opravnými prostředky. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 10. 2013 sp. zn. 8 To 344/2013 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Následně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení krajského soudu dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., neboť dle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že ve věci je zásadní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a použitou právní kvalifikací a skutkové závěry, jak jsou vyjádřeny ve výroku o vině, jsou v extrémním rozporu s obsahem dokazování. Pokud jde o trestné činy podílnictví [body 1. ) až 4. ) rozsudku], tak soudy správně vyhodnotily, že nebyl proveden žádný důkaz, který by jej usvědčoval z toho, že uvedené automobily odcizil. Nebylo však ani prokázáno, že by se úmyslně nebo z nedbalosti dopustil podílnictví, tedy jakéhokoliv protiprávního jednání. K bodu 1. ) uvedl, že vozidlo zn. VW Sharan řádně koupil dle ústní smlouvy a prodávající na registračním místě zařídil přes svého známého registraci vozidla. K bodu 2. ) namítl, že nebylo prokázáno, že by vozidlo ukryl v nějaké garáži, a pokud jde o jeho pachovou stopu zjištěnou ve vozidle, tak tato se v něm objevila proto, že R. V. mu vozidlo ukazoval. K bodu 3. ) uvedl, že jeho pachová stopa se ve vozidle objevila proto, že pomáhal poškozenému v opatření vozidla. K bodu 4. ) namítl, že vozidlo ani součásti jeho vybavení svědkyni J. Z. nezaopatřoval. Oba soudy odmítly svědectví L. K. a M. P. a zcela opomněly svědectví P. Š. Nebyla mu proto prokázána subjektivní stránka, a jestliže ji soud dovodil, je to v extrémním rozporu s provedenými důkazy. K bodu 5. ) až 9. ) rozsudku obviněný namítl, že o důkazech se zmínil již ve své výpovědi. Žádné krádeže se nedopustil, nikdo ho při krádeži neviděl a jeho pachové a biologické stopy se mohly do vozidel dostat tak, že při předvádění vozidel R. V. je ve vozidle zanechal. Jako významný důkaz soudy hodnotily, že měl přijet vozidlem k místu nálezu odcizeného automobilu a po zjištění přítomnosti policistů měl spěšně odjet. Tento závěr je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, neboť nelze vyloučit, že parkoviště bylo plně obsazeno a on odjel hledat jiné místo na zaparkování. Vozidlo VW Touareg tmavé barvy, které mělo ujíždět z místa činu, mělo registrační značku, která však byla odcizena až mnohem později než dne 22. 6. 2012, kdy k útoku na vozidlo došlo. Samotnou kapitolou extrémního rozporu mezi zjištěnými důkazy a skutkovým a právním hodnocením tvoří odposlechy. Tyto jsou z části nesrozumitelné a nebyl ani ztotožněn jeho hlas, když mezi podezřelými byl vyjmenován i U. R. T., který stejně jako on rovněž nepochybně mluví česky s východním přízvukem. Nebylo tedy prokázáno, že by se jednání pod body 5. ) - 9. ) dopustil. Vzhledem k nepřímým důkazům, které netvoří uzavřený řetězec, měly soudy užít zásadu in dubio pro reo a skutková zjištění provést v jeho prospěch. Měl být proto krajským soudem podle § 226 písm. c ) tr. ř. zproštěn. Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. shledal, že podané dovolání je důvodné, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil, a aby podle § 265l přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ( dále jen „ státní zástupce “ ), který k dovolací argumentaci obviněného uvedl, že nelze přehlédnout, že podstata námitek dovolatele je do značné míry totožná s jeho dosavadní obhajobou, kterou uplatnil jak před nalézacím soudem, tak v řízení o opravném prostředku. Obhajobou obviněného se oba dosud ve věci činné soudy zákonným a předepsaným způsobem zabývaly a dospěly ke shodnému závěru, že jí nelze přisvědčit, protože shromážděné důkazy obviněného z trestného jednání usvědčují. Dovolání opřená o stále stejné námitky, jaké tvořily podstatu dosavadní obhajoby obviněného, a byly již předmětem přezkumu ve druhém stupni, bývají podle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu odmítána jako zjevně neopodstatněná. Žádná z námitek zachycených v dovolání obviněného nevyhovuje dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., ale naopak směřuje výlučně proti skutkovým závěrům a způsobu, jímž k těmto závěrům soudy dospěly. Uplatněného důvodu dovolání se obviněný domáhá nepřímo, cestou námitek směřujících k prosazení existence tzv. extrémního nesouladu, v jejichž rámci však pouze brojí proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy. Obviněný tak v podstatě pouze polemizuje s logicky přijatelnými vývody, které stran dovolatelem zmiňovaných důkazů učinil nalézací soud. Této námitce tak není možné přisvědčit. Domáhá-li se obviněný uplatnění zásady in dubio pro reo, pak nelze, než poukázat na zprošťující výrok meritorního rozhodnutí, v němž dal soud plný průchod právě této zásadě trestního řízení. Dovolací námitky obviněného tedy nelze akceptovat. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné, přičemž bylo z převážné části podáno z jiných důvodů, než jsou upraveny v § 265b tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c ) tr. ř.]. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 265c tr. ř. ) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h ) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit ( § 265e odst. 1, 2 tr. ř. ). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku ( § 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř. ). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen „ Úmluva “ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět ( srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř. ). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním ( § 265f odst. 1 tr. ř. ) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem ( § 265d odst. 2 tr. ř. ). Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možno dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku lze vytýkat též „ jiné nesprávné hmotně právní posouzení “. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která přímo nespočívá v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutků, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci vytýkal nesprávné hodnocení důkazů ( konkrétně že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, že se soudy dostatečně nezabývaly výpověďmi svědků, a když projevil nesouhlas se závěry soudů s jeho vysvětlením, jakým způsobem se dostaly jeho pachové či biologické stopy do odcizených vozidel ), a vytýkal tak nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily, a poté právně kvalifikovaly na základě provedeného dokazování. Jde tak o vlastní konstrukci skutkového děje vystavěné na jím uplatňované verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se trestné činnosti nedopustil. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které je stíhán. Tento závěr obviněný činil při pomíjení a znevěrohodňování všech dalších důkazů ve věci provedených, tzn. při přehlížení především těch důkazů, které jeho vinu prokazovaly. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. K výhradě obviněného k extrémnímu nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy Nejvyšší soud podotýká, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ale učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to právě odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nejvyšší soud však neshledal žádný a natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také krajský soud. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly výpovědi svědků, odborná vyjádření, odposlechy telefonních hovorů, prohlídky jiných prostor apod. Na rozbor těchto důkazů na straně 20 až 22 rozsudku soudu prvního stupně je tak možné v plném rozsahu odkázat. Je tak možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g ), tr. ř. ani pod žádný jiný a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „ in dubio pro reo “ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností ( § 2 odst. 5 tr. ř. ), kdy platí „ v pochybnostech ve prospěch obviněného “. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený ( avšak ani žádný jiný ) dovolací důvod. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b ) tr. ř., aniž by věc meritorně přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a ) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř. ). V Brně dne 11. února 2014 Předseda senátu :JUDr. František Hrabec Vypracoval :JUDr. Drahomír Drápal