salt:hasText
| - Kombinace olmesartan medoxomil/amlodipin/hydrochlorothiazid
Studie toxicity po opakovaném podání u potkanů prokázaly, že kombinované podání olmesartan medoxomilu, amlodipinu a hydrochlorothiazidu nezesiluje žádnou z dříve hlášených a existujících toxicit jednotlivých léčivých látek, ani neindukuje žádnou novou toxicitu, a nebyly pozorovány žádné toxikologicky synergistické účinky.
Pro přípravek Sevikar HCT nebyly provedeny žádné doplňkové studie mutagenity, kancerogenity a reprodukční toxicity vzhledem k dobře prozkoumanému bezpečnostnímu profilu jednotlivých léčivých látek.
Olmesartan medoxomil
Ve studiích chronické toxicity u potkanů a psů vykázal olmesartan medoxomil podobné účinky na jiné antagonisty receptoru AT1 a ACE inhibitory: zvýšení močoviny a kreatininu v krvi; snížení hmotnosti srdce; snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit); histologické známky poškození ledvin (regenerační léze renálního epitelu, ztluštění bazální membrány, dilatace tubulů). Tyto nežádoucí účinky způsobené farmakologickým působením olmesartan medoxomilu se vyskytly také v preklinických studiích provedených s jinými antagonisty AT1 receptoru a ACE inhibitory a mohou být redukovány současným perorálním podáváním chloridu sodného.
Stejně jako u jiných antagonistů AT1 receptoru bylo zjištěno, že olmesartan medoxomil zvyšuje incidenci chromozomových zlomů v buněčných kulturách in vitro, ale nikoli in vivo. Celkové údaje z komplexního programu testování genotoxicity naznačují, že olmesartan velmi pravděpodobně nemá genotoxické účinky za podmínek klinického použití.
Olmesartan medoxomil nebyl kancerogenní u potkanů ani u transgenních myší.
Ve studiích reprodukční toxicity u potkanů neovlivňoval olmesartan medoxomil plodnost a nebyly zaznamenány ani teratogenní účinky. Po expozici samic v pokročilé fázi březosti a při kojení bylo zaznamenáno snížené přežití potomků a byla pozorována dilatace ledvinné pánvičky, stejně jako u jiných antagonistů angiotenzinu II. U králíků nebyly zjištěny žádné náznaky fetotoxického účinku.
Amlodipin
Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie provedené na potkanech a myších při podávání dávek přibližně 50krát vyšších než je maximální doporučená dávka pro člověka (počítáno mg/kg) prokázaly opoždění data porodu, prodloužení trvání porodu a snížené přežívání mláďat.
Poruchy fertility
Vliv na fertilitu potkanů, kterým byl podáván amlodipin (samci 64 dnů a samice 14 dnů před pářením) v dávkách až 10 mg/kg/den (osminásobek * maximální doporučené dávky pro člověka počítáno 10 mg na mg/m2), nebyl zaznamenán. V jiné studii na potkanech, ve které samci potkanů dostávali amlodipin besylát po dobu 30 dnů v dávce srovnatelné s dávkou používanou u lidí v mg/kg, byl zjištěn pokles folikuly-stimulujícího hormonu v plasmě a testosteronu a také snížení hustoty spermatu a počtu zralých spermatid a Sertoliho buněk.
Kancerogenita, mutagenita
U potkanů a myší, kterým byl amlodipin podáván v potravě po dobu 2 let v koncentracích vypočtených tak, aby byly zajištěny denní dávky 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyla kancerogenita prokázána. Nejvyšší dávka (pro myši a obdobně pro potkany dvojnásobek * maximální doporučené klinicky používané dávky 10 mg na mg/m2) byla blízká maximální tolerované dávce myší, nikoli však potkanů.
Studie mutagenity neodhalily žádný vliv na geny ani chromosomy spojený s podáváním léčiva.
*Založeno na váze pacienta 50 kg
Hydrochlorothiazid
Studie s hydrochlorothiazidem poskytly nejednoznačné důkazy o genotoxickém nebo kancerogenním účinku u některých experimentálních modelů. Rozsáhlé zkušenosti s použitím hydrochlorothiazidu u lidí však neprokazují žádný vztah mezi jeho použitím a zvýšeným výskytem neoplazií.
(cs)
|