salt:hasText
| - Tracrium, stejně jako všechny ostatní neuromuskulární blokátory, paralyzuje spolu s jinými kosterními svaly také svaly dýchací, neovlivňuje však vědomí. Tracrium má být podáváno na pracovišti s příslušným vybavením pro endotracheální intubaci a řízenou ventilaci, jen při adekvátní celkové anestezii a pouze zkušeným anesteziologem nebo pod jeho přímým dozorem.
Při podání přípravku Tracrium může dojít u vnímavých pacientů k uvolnění histaminu. U pacientů s anamnézou svědčící o zvýšené citlivosti vůči účinkům histaminu je při podání přípravku Tracrium nutná zvláštní opatrnost.
Podává-li se Tracrium pacientům, u kterých se v minulosti vyskytla reakce přecitlivělosti na jiné blokátory nervosvalového přenosu, je nutné zachovávat zvláštní opatrnost, protože mezi blokátory nervosvalového přenosu byla popsána zkřížená reaktivita (viz bod 4.3. Kontraindikace).
U astmatických pacientů hospitalizovaných na jednotce intenzivní péče, kterým jsou podávány vysoké dávky kortikosteroidů a neuromuskulární blokátory, se doporučuje periodická monitorace sérové kreatininfosfokinázy.
Tracrium v doporučeném dávkovacím rozmezí nemá významné vagolytické ani ganglioplegické účinky. Proto Tracrium v doporučeném dávkovacím rozmezí nemá klinicky významný vliv na srdeční frekvenci a nepůsobí proti bradykardii vyvolávané mnohými anestetiky či vagovou stimulací během chirurgického výkonu.
Jako u ostatních nedepolarizujících neuromuskulárních blokátorů lze zvýšenou vnímavost vůči atrakuriumbesilatu očekávat u pacientů s myasthenia gravis nebo s jinými neuromuskulárními poruchami a při těžkých elektrolytových dysbalancích.
Podobně jako u ostatních nedepolarizujících neuromuskulárních blokátorů může být pozorována prodloužená hypofosfatémie.
U pacientů, kteří mohou být neobvykle citliví na pokles arteriálního krevního tlaku, tj. například u pacientů s hypovolémií, má podání přípravku Tracrium trvat 60 sekund.
Zvýšená opatrnost je nutná i u atopiků.
Tracrium je inaktivováno v prostředí s vysokou hodnotou pH, a proto se nesmí mísit ve stejné injekční stříkačce ani podávat stejnou injekční jehlou nebo kanylou s alkalicky reagujícími roztoky (např. roztoky thiopentalu).
Je-li za místo injekce vybrána malá žíla, je třeba ji po injekci přípravku Tracrium propláchnout fyziologickým roztokem. Podávají-li se kromě přípravku Tracrium stejnou zavedenou jehlou nebo kanylou i jiná léčiva, je zapotřebí po aplikaci každého léčiva propláchnutí dostatečným objemem fyziologického roztoku.
Tracrium je hypotonický roztok, a nesmí se proto podávat stejným žilním přístupem jako krevní transfuze.
Studie maligní hypertermie u vnímavých zvířat (prase) a klinické studie u pacientů se sklonem k maligní hypertermii prokázaly, že atrakurium tento syndrom nevyvolává.
U pacientů s popáleninami se, stejně jako u jiných nedepolarizujících blokátorů, může vyvinout rezistence vůči myorelaxačnímu působení Tracria. Tito pacienti mohou vyžadovat vyšší dávkování, a to v závislosti na době, která uplynula od popálení, a na rozsahu popáleniny.
Podávání laudanosinu, jednoho z metabolitů atrakuriumbesilatu, pokusným zvířatům bylo spojováno s excitačním působením na CNS.
Ačkoliv byl výskyt křečí u pacientů na jednotce intenzivní péče při podání atrakuriumbesilatu pozorován, nikdy nebyla prokázána jejich souvislost s laudanosinem nebo atrakuriem ani po několikatýdenním infuzním podávání.
(cs)
|