| salt:hasText
| - Akutní toxicita
Při perorálním podání je LD 50 u samců myší 137 mg/kg a u samic myší 170 mg/kg, kdežto LD50 u samců potkanů je 91 mg/kg a u samic potkanů 153 mg/kg.
Po intravenózním podání milrinonu se u králíků vyskytly fokální epikardiální a endokardiální hemoragie a fokální myokardiální fibrózy (zejména v papilárním svalu a endokardiálních oblastech).
Subakutní toxicita
Subakutní toxicita byla hodnocena u potkanů a psů. U psů se ve všech léčených skupinách vyskytly endokardiální hemoragie a myokardiální fibrózy po kumulativním a frakčním podávání milrinonu v množství těsně nad terapeutickou dávkou.
Subchronická a chronická toxicita
Perorální a intravenózní podání milrinonu potkanům, psům a opicím v terapeutických dávkách nebo v dávkách mírně převyšujících terapeutickou dávkou vedlo k degeneraci a fibrózám myokardu a zejména v oblastech papilárních svalů levé komory k subendokardiálním hemoragiím.
Léze na koronárních cévách, charakteristické periarteriálním edémem a zánětem, byly pozorovány pouze u psů.
Kancerogenita
Dlouhodobé studie neprokázaly kancerogenní potenciál u myší ani u potkanů. U potkanů byly pozorovány endokardiální hemoragie a nekrózy a fibrózy myokardu. Při nejvyšším dávkování byly degenerace a fibrózy myokardu zaznamenány u myší. V žaludku myší byly zjištěny nekrózy a vředy.
Mutagenita
Důkladné in vitro i in vivo studie mutagenity měly negativní výsledky.
Fertilita / reprodukční toxikologie
Milrinon podávaný perorálně potkanům v dávkách 40x přesahujících běžné dávky u lidí neměl žádný vliv na samčí ani samičí fertilitu.
Toxikologické reprodukční studie na potkanech a králících neprokázaly teratogenní efekt milrinonu ani v dávkách přesahujících 10x běžnou (perorální) a 2,5x běžnou (intravenózní) terapeutickou dávku u lidí.
Tři generační studie (P, F1, F2 generace) u potkanů, kterým byl perorálně podáván milrinon, neprokázala žádný vliv léku na vývoj nebo reprodukční výkonnost matek nebo jejich potomstva, a to ani v nejvyšších dávkách (přesahujících 40x terapeutickou dávku u lidí).
Embryonální/fetální dávka ve vztahu k sérovým koncentracím u matky:
Placentární přenos milrinonu do plodu je zdokumentován ve studii březích opic, kterým byly intravenózně podávány humánní dávky. Poměr sérových hodnot u matky ku sérovým hladinám u plodu činil 4:1.
Zvířecí mláďata:
Za účelem objasnění účinků PDE 3 inhibitorů na dilataci ductus arteriosus byla provedena preklinická studie sledující tyto účinky u mláďat potkanů narozených přibližně v plánovaném termínu porodu a před plánovaným termínem porodu. Postnatální dilatace ductus arteriosus milrinonem byla studována při 3 různých dávkách (10, 1, 0,1 mg/kg). Dilatační účinek milrinonu na fetální ductus kontrahovaný indometacinem byl zkoumán při současném podávání milrinonu (10, 1, 0,1 mg/kg) a indometacinu (10 mg/kg) samicím potkanů během dne 21 (blízko termínu) a 19 (před termínem). Tato in vivo studie ukázala, že milrinon vyvolává na dávce závislou dilataci fetálně a postnatálně kontrahovaného ductus arteriosus. Dilatační účinek byl silnější při injekci podané okamžitě po narození než 1 hodinu po narození. Navíc studie prokázala, že nezralý ductus arteriosus je k účinkům milrinonu citlivější než vyvinutý ductus arteriosus (viz body 4.2, 4.4, 4.8 a 5.2).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)