salt:hasText
| - Hypersenzitivní reakce/anafylaxe Mohou se objevit různě závažné reakce z přecitlivosti až po anafylaktický šok (viz bod 4.8).
Zvláštní opatrnost se vyžaduje u již vzniklé přecitlivělosti na penicilin nebo na jiné léčivé betalaktamové přípravky, vzhledem k možnosti zkřížené alergie.
Reakce z přecitlivělosti jsou mnohem pravděpodobnější u pacientů s jinými typy přecitlivělosti nebo s bronchiálním astmatem.
Injekce ceftriaxonu se musí používat se zvláštní opatrností u pacientů s alergickou diatézou, vzhledem k tomu, že reakce z přecitlivosti se může objevit rychleji a je po intravenózní injekci mnohem závažnější (viz bod 4.8).
Závažné akutní reakce z přecitlivělosti a anafylaktický šok vyžadují okamžité přerušení podávání ceftriaxonu a zahájení příslušných mimořádných opatření.
U závažné poruchy ledvin doprovázené jaterní insuficiencí, se požaduje snížení dávkování, jak je navrženo v bodě 4.2.
V případě současné poruchy renální a jaterní funkce, se musí sérová hladina ceftriaxonu sledovat v pravidelných intervalech.
Každé podání antibiotik může vyvolat mnohonásobnou rezistenci patogenů vůči použité léčivé látce. Je nutné věnovat pozornost příznakům následných sekundárních infekcí těmito patogeny (včetně kvasinek a hub). Podle toho je nutné léčit sekundární infekci (viz také bod 5.1). Pseudomembranózní kolitidu, která je většinou zapříčiněna c lostridium difficile, a která je potenciální život ohrožující komplikací, je nutno vzít v úvahu u pacientů, u nichž se objeví závažné a přetrvávající, také krvavé průjmy během léčby ceftriaxonem nebo po ní (viz bod 4.8).
Přerušení léčby ceftriaxonem by se mělo vzít v úvahu s ohledem na výchozí indikaci a je nutné zahájit příslušnou léčbu: podání specifických antibiotik/chemoterapeutik s klinicky osvědčeným účinkem. Antiperistaltika jsou kontraindikována.
Interakce s přípravky obsahujícími kalcium
Byly popsány případy fatálních reakcí výskytu precipitátů ceftriaxonu a kalcia v plicích a ledvinách u nedonošených novorozenců a donošených novorozenců mladších než 1 měsíc. Nejméně jeden z nich dostal ceftriaxon a kalcium v jinou dobu a jinou intravenózní cestou. Případy intravaskulární precipitace u jiných pacientů než u novorozenců léčených ceftriaxonem a roztoky obsahujícími kalcium či jinými přípravky s obsahem kalcia nebyly z dostupných vědeckých údajů potvrzeny. Výsledky in vitro studií ukázaly, že novorozenci mají v porovnání s ostatními věkovými skupinami zvýšené riziko vzniku těchto precipitátů.
U pacientů všech věkových kategorií nesmí být ceftriaxon mísen či podáván zároveň s jakýmkoli intravenózním roztokem obsahujícím kalcium, a to ani v rozdílných infuzních linkách nebo na různých místech. Avšak u pacientů starších 28 dní je možné ceftriaxon a roztoky obsahující kalcium podávat následně jeden po druhém za předpokladu, že budou aplikovány v odlišných místech, jiným infuzním setem či po důkladném propláchnutí infuzního setu mezi jednotlivými infuzemi fyziologickým roztokem, aby se zabránilo vzniku precipitátů. U pacientů vyžadujících kontinuální infuze roztoků totální parenterální výživy (TPV) obsahujících kalcium, může ošetřující lékař zvážit podání alternativní antibakteriální terapie, která s sebou nenese riziko vzniku precipitátů. Pokud je podání ceftriaxonu u takovýchto pacientů považováno za nezbytné, mohou být ceftriaxon a roztoky totální parenterální výživy podány současně, avšak odlišnými infuzními linkami na odlišných místech. Jinou možností je pozastavení infuze TPV po dobu podávání ceftriaxonu a následné propláchnutí infuzní linky mezi oběma infuzemi (viz body 4.3, 4.8, 5.2 a 6.2).
Vzhledem k riziku fyzikální a chemické inkompatibility přípravku Ceftriaxon Kabi 1 g musí být rekonstituován a mísen pouze s roztoky a léčivými přípravky, které jsou specifikovány v bodě 4.2.
Ceftriaxon se může srážet ve žlučníku a v ledvinách a potom může být viditelný jako stíny na ultrazvuku (viz sekce 4.8). Toto se může přihodit u pacientů jakéhokoliv věku, ale je to častější u novorozenců a malých dětí, kterým se většinou podávají vyšší dávky ceftriaxonu podle tělesné hmotnosti.
U dětí se nedoporučují vyšší dávky než 80mg /kg těl.hm.–s výjimkou meningitidy-z důvodu zvýšeného rizika sraženin ve žlučníku. Není jasná průkaznost žlučových kamenů nebo akutní cholecystitidy u dětí nebo u malých dětí léčených ceftriaxonem, doporučuje se konservativní postup léčby při sraženině cefriaxonu ve žlučníku (viz také bod 4.8).
Pacienti s rizikovými faktory žlučníkové stáze/usazenin, např. po předchozí závažnější léčbě, závažném onemocnění a celkové parenterální výživě mají vyšší riziko pankreatitidy (viz také bod 4.8). Spouštěcí úlohu ceftriaxonu ve vztahu ke žlučníkové sraženině nelze vyloučit.
Cefalosporiny jako třída mají tendenci se absorbovat na membrány červených krvinek a reagovat s protilátkami směřovanými proti léčivému přípravku, zapřičinit positivní Coombsův test a příležitostně mírnou hemolytickou anemii. Vzhledem k tomu, mohou vytvářet zkříženou reaktivitu s peniciliny.
U prokázaných nebo podezřelých infekcí zapříčiněných Pseudomonas aeruginosa je nutné vzít v úvahu, že v některých evropských státech je vysoká resistence (>60%) na ceftriaxon (viz bod 5.1). U infekcí, jejichž příčinou je Pseudomonas aerugisnoa s prokázanou citlivostí na ceftriaxon se doporučuje kombinace s aminoglykosidy, aby se zabránilo sekundární rezistenci.
U infekcí způsobených jinými bakteriemi u pacientů s neuropenickou horečkou by se intervenční léčba ceftriaxonem měla kombinovat s aminoglykosidy.
V případě současného podávání cefalosporinů a aminoglykosidů je nutno brát v úvahu fyzikální a chemickou inkompatibilitu a zvýšené riziko oto- a nefrotoxicity.
Sledování renálních a jaterních funkcí a hematologických parametrů je nutné během dlouhodobé léčby v pravidelných intervalech (viz bod 4.8).
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,6 mmol (nebo 83 mg) sodíku v l dávce, což je nutné brát v úvahu u pacientů s kontrolovanou sodíkovou dietou.
V případě intramuskulárního podání ceftriaxonu při rekonstituci je nutné brát v úvahu Souhrn údajů o přípravku určený pro zvolený lidokain.
(cs)
|