Vystavení pacienta ionizujícímu záření musí být vždy odůvodněné v souvislosti s přínosem vyšetření. Aplikovaná aktivita musí být co nejmenší aniž je ovlivněn správný výsledek vyšetření.
Vystavení účinkům ionizujícího záření je vždy spojeno s rizikem vzniku nádorových procesů a s možným vznikem dědičných poškození. Pro vyšetřovací metody nukleární medicíny je frekvence těchto nežádoucích účinků nízká vzhledem k nízké radiační zátěži pacientů.
Pro většinu vyšetření metodami nukleární medicíny je efektivní dávkový ekvivalent nižší
než 20 mSv. Nicméně v daných klinických souvislostech mohou být i vyšší dávky odůvodněné.
Ojediněle byly hlášeny následující nežádoucí účinky: zrudnutí, závratě, dušnost, svědění, kopřivka a hypotenze.
(cs)