| salt:hasText
| - Absorpce a distribuce
Olmesartan-medoxomil:
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Esterázami ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce z gastrointestinálního traktu rychle přeměňován na farmakologicky účinný metabolit olmesartan. Žádný intaktní olmesartan-medoxomil ani intaktní medoxomilová část v postranním řetězci nebyly v plazmě ani v exkretech detekovány. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu z tablet byla 25,6 %.
Průměrná maximální plazmatická koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosahována během 2 hodin od perorálního podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plazmě vzrůstá přibližně lineárně se zvyšováním jednotlivé perorální dávky až do 80 mg.
Strava má na biologickou dostupnost olmesartanu minimální vliv, a proto se olmesartan-medoxomil může užívat jak s jídlem, tak bez jídla.
Mezi pohlavími osob nebyly ve farmakokinetice olmesartanu zjištěny žádné klinicky významné rozdíly.
Olmesartan se ve značné míře váže na plazmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke klinicky významným interakcím z hlediska vytěsňování z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými současně podávanými léčivými látkami, které se také vysoce vážou na plazmatické bílkoviny, je nízký (jak potvrdil nedostatek klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a warfarinem). Na krevní buňky se olmesartan váže jen zanedbatelně. Průměrný distribuční objem po intravenózním podání je nízký (16–29 litrů).
Hydrochlorothiazid:
Po perorálním podání olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu v kombinaci činil medián doby k dosažení maximální koncentrace hydrochlorothiazidu 1,5–2 hodiny po podání. Hydrochlorothiazid se z 68 % váže na plazmatické bílkoviny a jeho zdánlivý distribuční objem je 0,83–1,14 l/kg.
Metabolismus a eliminace
Olmesartan-medoxomil:
Celková plazmatická clearance olmesartanu byla obvykle 1,3 l/h (CV, 19 %) a ve srovnání s průtokem krve játry (cca 90 l/h) byla relativně pomalá. Po jednorázovém perorálním podání 14C značeného olmesartan-medoxomilu bylo 10–16 % podané radioaktivity vyloučeno močí (velká většina v průběhu 24 hodin po podání dávky) a zbývající podíl radioaktivity byl vyloučen stolicí. Na základě systémové dostupnosti 25,6 % lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca 40 %), tak hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována jako olmesartan, žádné jiné významné metabolity detekovány nebyly. Enterohepatální oběh olmesartanu je minimální. Protože se značný podíl olmesartanu vylučuje žlučí, je tento lék u pacientů s obstrukcí žlučových cest kontraindikován (viz bod 4.3 ).
Terminální eliminační poločas olmesartanu se po opakovaném perorálním podání pohyboval v rozmezí 10 až 15 hodin. Ustálený stav byl dosažen po několika prvních dávkách a po 14 dnech opakovaného podávání už nebyla žádná další kumulace patrná. Renální clearance byla přibližně 0,5–0,7 l/h, a to nezávisle na dávce.
Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid se u člověka nemetabolizuje, takřka úplně se nezměněn vylučuje močí. Zhruba 60 % perorálně podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě do �48 hodin. Renální clearance je přibližně 250–300 ml/min. Terminální eliminační poločas hydrochlorothiazidu je 10–15 hodin.
Olmetec Plus H
Systémová biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je při současném podání s olmesartan-medoxomilem snížena o cca 20 %, ale toto mírné snížení není klinicky významné. Kinetika olmesartanu není současným podáním hydrochlorothiazidu ovlivněna.
Farmakokinetika u vybraných populací
Starší osoby (65 let a starší) :
U starších (65–75 let) hypertenzních pacientů byla AUC olmesartanu v ustáleném stavu ve srovnání s mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35 %, u velmi starých pacientů (( 75 let) o cca 44 % (viz bod 4.2 ).
Omezené údaje naznačují, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je u zdravých i hypertenzních starších jedinců snížena v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky.
Poškození ledvin
U pacientů s mírným, středně závažným a závažným poškozením ledvin byla AUC olmesartanu v ustáleném stavu ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena �o 62, 82 a 179 % (viz bod 4.2 , 4.3, 4.4).
U pacientů s mírným až středně závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu �30–60 ml/min) činí maximální dávka olmesartan-medoxomilu 20 mg jednou denně. �U pacientů se závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) se používání olmesartan-medoxomilu nedoporučuje.
Biologický poločas hydrochlorothiazidu je u pacientů s poškozenými funkcemi ledvin prodloužen.
Poškození jater:
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu při mírném a středně závažném poškození jater o 6 % a o 65 % vyšší než u odpovídajících zdravých jedinců. Nevázaná frakce olmesartanu 2 hodiny po podání byla u zdravých jedinců, �u pacientů s mírným poškozením jater a u pacientů se středně závažným poškozením jater 0,26, 0,34 a 0,41 %. Po opakovaném podávání byla u pacientů se středně závažným poškozením jater průměrná AUC olmesartanu opět zhruba o 65 % vyšší než �u odpovídající skupiny zdravých dobrovolníků. Průměrné hodnoty Cmax olmesartanu byly u pacientů s poškozením jater a u zdravých osob podobné.
U pacientů se středně závažným poškozením jater se doporučuje počáteční dávkování 10 mg olmesartan-medoxomilu jednou denně; maximální dávka nesmí překročit 20 mg jednou denně. U pacientů se závažným poškozením jater nebyl olmesartan-medoxomil hodnocen (viz bod 4.2, 4.3, 4.4).
Farmakokinetiku hydrochlorothiazidu poškození jater nijak významně neovlivňuje.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)