| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: ženský pohlavní hormon, přirozený estrogen.
ATC skupina: G03CA03.
Léčivá látka, syntetický 17ß-estradiol je chemicky a biologicky identický s endogenním lidským estradiolem. Nahrazuje úbytek produkce estrogenu u žen v menopauze a zmírňuje symptomy menopauzy. Estrogen brání úbytku kostní tkáně v důsledku menopauzy nebo ovariektomie.
Endogenní 17ß-estradiol vyvolává a udržuje primární a sekundární pohlavní znaky. Biologický účinek 17ß-estradiolu je zprostředkován množstvím specifických estrogenových receptorů. Komplex steroidních receptorů je vázán na buněčnou DNA a indukuje syntézu specifických proteinů.
17ß-estradiol zvyšuje SHBG-BC (vazebnou kapacitu globulinu vázajícího pohlavní hormony) a CBG-BC (vazebnou kapacitu globulinu vázajícího kortikosteroidy). Gonadotropiny FSH (folikuly stimulující hormon) a LH (luteinizační hormon) jsou potlačeny.
Nedostatek estrogenu v menopauze je spojen se zvýšením kostního metabolismu a úbytkem kostní hmoty. Účinek estrogenů na denzitu kostního minerálu je závislý na velikosti dávky. Ochrana je účinná, dokud léčba pokračuje. Po ukončení HST je rychlost úbytku kostní hmoty podobná jako u neléčených žen.
Důkazy ze studie WHI a meta-analytických studií dokládají že HST podávaná převážně zdravým ženám, ať již samotného estrogenu nebo kombinovaného s progestogenem, snižuje riziko zlomenin kyčle, páteře a jiných osteoporotických zlomenin. HST také může zabránit zlomeninám u žen s nízkou hustotou kostní hmoty a/nebo zjištěnou osteoporózou, avšak údaje o tom jsou omezené.
Účinek estradiolu na denzitu kostního minerálu byl sledován ve dvouleté, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii u žen krátce po menopauze (n = 166, včetně 41 pacientek užívajících 1 mg estradiolu a 42 užívajících 2 mg estradiolu). Preventivní působení estradiolu v dávce 1 mg a 2 mg proti úbytku kostní hmoty v bederní páteři a v celé kyčli bylo ve srovnání s ženami užívajícími placebo významné. Celkový rozdíl v průměrné změně denzity kostního minerálu, oproti placebu, činil u 1 mg 4,3 % a u 2 mg 5,3 % v případě bederní páteře, a v případě krčku femuru pak 4,0 % u 1 mg a 3,9 % u 2 mg. Odpovídající hodnoty u trochanteru femuru činily po dvouleté léčbě 3,3 % a 3,2 %.
Podíl žen, u nichž denzita kostního minerálu v bederní oblasti během léčby zůstala zachována nebo se zvýšila, představoval 61 % u žen léčených 1 mg estradiolu a 68 % u žen léčených 2 mg estradiolu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)