| salt:hasText
| - Akutní toxicita:
Při jednorázovém intravenózním podání je LD 50 u potkanů a u myší 70-80 mg/kg. Králíci jsou o něco sensitivnější (LD 50 je 44 mg/kg) a studie prokázala hemoragické kardiální léze.
Toxicita opakovaných dávek:
Studie zaměřené na toxicitu opakovaných dávek (látka podávána 4 týdny intravenózně a následně 13 týdnů subkutánně) prokázaly vznik myokardiální fibrózy u potkanů a psů postihující zejména levou komoru. Tento typ kardiální toxicity je tradičně pozorován při podávání vysokých dávek látek tohoto typu a má vztah k jejich farmakologické aktivitě.
Kancerogenita:
Studie zaměřené na kancerogenitu při podávání látky perorálně neprokázaly kancerogenní potenciál u myší ani u potkanů.
Mutagenita:
Důkladné in vitro i in vivo studie prokázaly absenci mutagenního potenciálu.
Fertilita (reprodukční toxicita):
Milrinon podávaný perorálně potkanům v dávkách 40x přesahujících běžné dávky u lidí neměl žádný vliv na samčí ani samičí fertilitu.
Toxikologické studie na potkanech a králících neprokázaly teratogenní efekt milrinonu ani v dávkách přesahujících 10x běžnou perorální a 2,5x běžnou intravenózní terapeutickou dávku u lidí.
Tři generační studie (P, F1, F2 generace) u potkanů, kterým byl perorálně podáván milrinon, neprokázala žádný vliv léku na vývoj nebo reprodukční výkonnost matek nebo jejich potomstva, a to ani v nejvyšších dávkách (přesahujících 40x terapeutickou dávku u lidí).
Zvířecí mláďata:
Za účelem objasnění účinků PDE 3 inhibitorů na dilataci ductus arteriosus byla provedena preklinická studie sledující tyto účinky u mláďat potkanů narozených přibližně v plánovaném termínu porodu a dále pak u potkaních plodů - a to jak u plodů v době blízké plánovanému termínu porodu, tak i plodů před plánovaným termínem porodu. Postnatální dilatace ductus arteriosus milrinonem byla studována při 3 různých dávkách (10, 1, 0,1 mg/kg). Dilatační účinek milrinonu na fetální ductus kontrahovaný indometacinem byl zkoumán při současném podávání milrinonu (10, 1, 0,1 mg/kg) a indometacinu (10 mg/kg) samicím potkanů během dne 21 (blízko termínu) a 19 (před termínem). Tato in vivo studie ukázala, že milrinon vyvolává na dávce závislou dilataci fetálně a postnatálně kontrahovaného ductus arteriosus. Rozšiřující efekt byl silnější při injekci podané okamžitě po narození než 1 hodinu po narození. Navíc studie prokázala, že nezralý ductus arteriosus je k účinkům milrinonu citlivější než vyvinutý ductus arteriosus (viz body 4.2, 4.4, 4.8 a 5.2).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)