salt:hasText
| - LD50 po jednorázové intravenózní injekci doxorubicinu činila 12,6 mg/kg u potkanů, 9,4 mg/kg u myší a 6 mg/kg u králíků.
Byl pozorován úbytek tělesné hmotnosti a zkrácení doby přežití u starých a u mladých potkanů, jímž byla podána jednorázová intravenózní dávka 2,5 a 5 mg/kg.
Údaje zjištěné u zvířat ukázaly zvýšenou toxicitu u starších laboratorních potkanů.
Na základě interakce s DNA a cytotoxických vlastností se očekává, že doxorubicin je mutagenní - vykazuje in vitro chromozomální poškození lidských lymfocytů a je karcinogenní i u zvířat. Tato látka je také teratogenní a emryocidní. Ačkoli i.v. a i.p. aplikace myším a potkanům v dávce do 1 mg/kg od 7. do 13. dne gestace nepřinesla žádný důkaz o teratogenních účincích, vyšší dávka 2 mg/kg i.p. podávaná dlouhodoběji u potkanů vyvolala atrésii jícnu a střeva a kardiovaskulární abnormality. U králíků vyvolaly dávky i.v. do 0,6 mg/kg podané 16. – 18. den potrat, ale bez abnormalit plodu. Postnatální poškození ledvin vznikla u potkanů, jimž byla podávána dávka 1 nebo 1,5 mg/kg doxorubicinu 6. – 9. den nebo 10. – 12. den.
Mikroskopické vyšetření srdce pacientů nepřináší důkaz o závažné kardiomyopatii. Byly popsány různé změny, z nichž většina byla reprodukována na zvířecích modelech na myších, potkanech, psech a opicích; rozvoj a povaha lézí u potkanů a králíků silně připomíná tyto projevy u lidí, přestože u potkanů se kardiomyopatie vyvíjí při nižších celkových dávkách než u králíků. Patogeneze se obtížně hodnotí, protože v srdci probíhá velké množství složitých biochemických procesů.
(cs)
|