Description
| - V rámci posouzení přípustnosti dovolání musela být právně posouzena též výše náhrady za užívání pozemků, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované. Odvolací soud výslovně uvedl, že „ právě použití výše uvedené maximální ceny v daném případě spravedlivě vyvažuje … nepoměr, kterým by nepochybně ve prospěch vyšší ceny mohla argumentovat žalobkyně “, přičemž tento závěr odvolací instance se opíral o zjištěné skutkové okolnosti konkrétního případu. Jinými slovy, nemohla-li být žalobkyni přiznána vyšší náhrada za užívání ( „komerční “ ), pak považoval odvolací soud právě v této věci za přiléhavé, aby byla náhrada stanovena na samotné horní hranici ceny stanovené výměry Ministerstva financí ČR ( č. 01/2008 a následující ) ve vztahu k pozemkům nesloužícím k podnikání. Proti diskreci v rámci stanovení ceny pozemků lze sice postavit jiné argumenty, např. jaký je či byl charakter užívání pozemků ( sídlištní zeleň ) a zda žalovaný naopak sám nevydával náklady na jejich údržbu ( srov. § 458 odst. 3 obč. zák. ). Je však třeba vzít v úvahu, že stanovení výše náhrady zůstalo ve sféře úvahy odvolací instance ( srov. závěr odůvodnění jejího rozsudku, str. 7, 8 ) a že jde o jedinečné okolnosti případu, jež při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o. s. ř. zabraňují meritornímu dovolacímu přezkumu ( srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 1731/99, 604/2000, publikovaná v Souboru rozhodnutí NS jako C 103, 111, 203 ). Ostatní aspekty právního posouzení věci přitom jsou konstantně judikovány, jak již výše zdůrazněno.
|