salt:hasText
| - V případě předávkování může vzniknout těžká hypotenze, bradykardie, srdeční selhání, kardiogenní šok a srdeční zástava. Mohou nastat i dechové obtíže, bronchospazmus, zvracení, poruchy vědomí a generalizované křeče.
Musí být monitorovány a je-li nutné i korigovány životně důležité funkce na jednotce intenzivní péče.
Podpůrná terapie
Atropin: 0,5 až 2 mg i.v. (při těžké bradykardii).
Glukagon: zpočátku 1 až 10 mg i.v., potom 2-5 mg/h v dlouhodobé infuzi (na podporu kardiovaskulární funkce).
Sympatomimetika podle tělesné hmotnosti a účinku: dobutamin, izoprenalin, orciprenalin nebo adrenalin.
Jestliže převažuje v klinickém obraze periferní vasodilatace, pak se musí aplikovat norfenefrin nebo noradrenalin s trvalým monitorováním oběhových funkcí.
V případě bradykardie rezistentní na medikamentózní léčbu je nutno použít kardiostimulátor.
V případě bronchospazmu se podávají beta-sympatomimetika (inhalačně nebo intravenózně) nebo aminofylin intravenózně. Při generalizovaných křečích se doporučuje pomalá intravenózní injekce diazepamu nebo clonazepamu.
Poznámka: V případě těžké intoxikace se symptomy šoku musí být podpůrná terapie antidoty prováděna po dostatečně dlouhou dobu, neboť lze očekávat prodloužení poločasu vylučování a redistribuce karvedilolu. Trvání terapie závisí na míře předávkování; proto je nutno pokračovat v podpůrné léčbě, dokud pacient není stabilizovaný.
(cs)
|