| salt:hasText
| - Vystavení pacienta ionizujícímu záření musí být vždy odůvodněné v souvislosti s přínosem vyšetření. Aplikovaná aktivita musí být co nejmenší aniž je ovlivněn správný výsledek vyšetření nebo účinek terapie.
Vystavení účinkům ionizujícího záření je vždy spojeno s rizikem vzniku nádorových procesů a s možným vznikem dědičných poškození. Vždy musí být zajištěno, že riziko vyplývající z aplikace radioaktivní látky je nižší než rizika vyplývající z nemoci samotné. Efektivní dávkový ekvivalent pro aktivity jodidu(131I) sodného aplikované terapeuticky je vyšší než než 20 mSv.
Po aplikaci jodidu(131I) sodného byly popsány případy nevolnosti, zvracení a nespecifické alergické reakce. Po perorální aplikaci terapeutických aktivit je častější nevolnost a zvracení a je tedy zvýšené riziko kontaminace.
Časné nežádoucí účinky
Terapeutické aktivity 131I mohou přechodně zhoršit již existující hyperthyreózu. Vyšší hodnoty radioaktivity mohou způsobit gastrointestinální poruchy, obyčejně během prvních hodin nebo dní po aplikaci. Četnost nežádoucích účinků na GIT může být až 67 %. Symptomatickou medikací je možné těmto účinkům zabránit nebo je odstranit.
Po 1 - 3 dnech po terapeutické aplikaci může nastat přechodný zánětlivý proces štítné žlázy a trachei s možností těžké tracheální konstrikce, obzvláště v případě již existující stenózy. Může nastat zánět slinných žláz se zduřením a bolestí žláz, částečnou ztrátou chuti a suchem v ústech. Četnost se pohybuje od 10 % (v případě preventivních opatření) až do 60 % (bez preventivních opatření). Sialadenitida je většinou spontánně upravena, popřípadě je potřebná protizánětlivá terapie. Ojediněle byly popsány případy ztráty chuti, sucha v ústech s následnou ztrátou zubů, v závislosti na dávce. Radiační zátěž slinných žláz má být omezena stimulací vylučování slin kyselými sloučeninami.
Zvýšené vychytávání radiojodu v různých orgánech může způsobit bolestivost, nevolnost a otok tkáně.
V případě terapie metastáz karcinomu štítné žlázy v CNS je nutné vzít v úvahu možnost edému mozku a/nebo zvýšení rozsahu edému již existujícího.
Pozdní nežádoucí účinky
Jako pozdní účinek terapie hyperthyreózy radiojodem může nastat hypothyreóza, závislá na dávce. Je potřebné pravidelně pacienta sledovat a kontrolovat funkce štítné žlázy pro eventuální nasazení substituční terapie. Nástup hypothyreózy po terapii může být otázkou týdnů nebo let. Incidence hypothyreózy, která ve většině případů nenastupuje dříve než za 6 - 12 týdnů po aplikaci radiojodu, se uvádí v rozmezí 2 - 70 %.
Byly pozorovány občasné případy přechodného hypoparathyroidismu, příznaky je nutno sledovat a nasadit substituční léčbu. Po jediné aplikaci aktivity vyšší než 5000 MBq nebo po intervalu kratším než 6 měsíců je možný výskyt reverzibilního útlumu kostní dřeně, izolované trombocytopenie nebo erytrocytopenie s fatálním průběhem. Často je pozorována přechodná leukocytóza.
Podle epidemiologických studií je u pacientů po aplikaci 131I zvýšená incidence karcinomu žaludku.
Byla pozorována zvýšená incidence leukémií po aplikaci vyšších aktivit, např. při léčbě maligních procesů štítné žlázy.
Je možný mírný vzestup incidence karcinomu prsu a močového měchýře.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)