| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antihypertenzívum, inhibitor ACE,
ATC kód: C09A A03.
Lisinopril je inhibitor enzymu konvertujícího angiotensin. In vivo byla zjištěna korelace mezi inhibicí aktivity plazmatického ACE a sérovou koncentrací lisinoprilu. 50% inhibiční koncentrace lisinoprilu pro inhibici plazmatického ACE je přibližně 1,4 ng/ml. Hodnota Ki lisinoprilu se v závislosti na zvoleném substrátu pohybuje v rozsahu 0,24 až 3,90 nmol/l.
Příznivé účinky inhibitorů ACE při hypertenzi jsou primárně dány supresí plazmatického systému renin-angiotensin-aldosteron. Renin je endogenní enzym, syntetizovaný v ledvinách a uvolňovaný do oběhu, kde konvertuje angiotensinogen na relativně inaktivní dekapeptid angiotensin I. Enzym konvertující angiotensin je peptidyldipetidáza, která konvertuje angiotensin I na angiotensin II. Angiotensin II má mohutný vasokonstrikční účinek; vyvolává arteriální vasokonstrikci, zvyšuje krevní tlak, stejně a stimuluje sekreci aldosteronu v nadledvinách. Inhibice ACE sníží koncentraci angiotensinu II v plazmě, tím sníží vazopresorickou aktivitu plazmy a sníží i sekreci aldosteronu. Třebaže snížení sekrece aldosteronu je nevelké, může se objevit mírné zvýšení koncentrace draslíku v séru spolu se ztrátou natria a tekutiny. Přeruší se negativní zpětná vazba, kdy angiotensin II snižuje sekreci reninu; nyní, za nedostatku angiotensinu II, se reninová aktivita plazmy zvýší.
Další funkce ACE je degradace mohutného vazodepresorického peptidu bradykininu na inaktivní metabolity. Inhibice ACE proto zvýší aktivitu cirkulujícího i lokálního kalikrein-kininového systému, a to přispívá periferní vazodilataci aktivací prostaglandinového systému. Je možné, že tento mechanismus se účastní hypotenzívního účinku inhibitorů ACE a že je odpovědný i za některé nežádoucí účinky.
Účinky při hypertenzi:
U pacientů s hypertenzí lisinopril snižuje krevní tlak vleže i vestoje a nevyvolává kompenzační tachykardii. Ve studiích hemodynamiky vyvolal lisinopril výrazný pokles periferní arteriální rezistence. Lisinopril zpravidla nemá klinicky významné účinky na průtok ledvinami nebo na glomerulární filtraci.
U většiny pacientů se první antihypertenzívní účinky projeví přibližně za 1 až 2 hodiny po perorálním podáním lisinoprilu; maximální účinek jednorázového podání se obvykle dostaví za cca 6 až 8 hodin. Maximální hypotenzívní účinek definované dávky lisinoprilu se obvykle projeví po 3 až 4 týdnech pravidelného podávání.
Při doporučované denní dávce se antihypertenzívní účinky udržují i při prolongovaném podávání. Dočasné přerušení aplikace lisinoprilu nevyvolá rychlý a nadměrný vzestup krevního tlaku (nevyvolá rebound fenomen).
Účinky při srdečním selhání:
Hemodynamické studie u pacientů se srdečním selháním ukázaly, že lisinopril snížil celkovou periferní rezistenci a zvýšil žilní kapacitu. Tak se snížilo i předtížení a dotížení srdce (preload a afterload), snížil se plnící tlak komor. Mimoto se v průběhu terapie lisinoprilem zvýšily jak srdeční výdej, tak i ejekční frakce a tolerance námahy.
Další klinické zkušenosti:
U pacientů s akutním infarktem myokardu a stabilní hemodynamikou může lisinopril zabránit rozvoji dysfunkce levé komory a předejít rozvoji srdečního selhání anebo je zmírnit, a zvýšit dobu přežití - zejména při aplikaci v kombinaci s nitráty (studie GISSI-III). V této studii pacienti, u nichž se v průběhu akutního infarktu vyvinulo akutní srdeční selhání (třída Killip II nebo III), měli z terapie lisinoprilem mnohem větší prospěch než pacienti jiných skupin (např. třídy Killip I). Pacienti třídy Killip IV byli z účasti na studii vyloučeni, takže u nich nejsou s touto terapií zkušenosti.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)