| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Perorální antidiabetikum: Sulfonamidy, deriváty sulfonylurey, ATC kód: A10B B12.
Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylurey. Může být použit k léčbě non-inzulín dependentního diabetu mellitu.
Mechanismus účinku
Účinek glimepiridu spočívá hlavně ve stimulaci uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako u jiných derivátů sulfonylurey je tento účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Glimepirid má kromě toho výrazné extrapankreatické účinky, které jsou také předpokládány u dalších derivátů sulfonylurey.
Uvolňování inzulínu
Deriváty sulfonylurey regulují sekreci inzulínu uzavřením ATP-senzitivních kaliových kanálů v membráně beta buněk. Uzavření kaliových kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a vede – otevřením kalciových kanálů – ke zvýšenému vstupu kalcia do buňky.
To vede k uvolnění inzulínu exocytózou.
Glimepirid se velmi rychle váže a uvolňuje z vazby na protein v membráně beta buněk, který je spojen s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, ale který je odlišný od obvyklého vazebného místa derivátů sulfonylurey.
Extrapankreatický účinek
Extrapankreatické účinky spočívají například ve zlepšené citlivosti periferních tkání na inzulín a ve sníženém vychytávání inzulínu játry.
Vychytávání glukózy z krve do periferních svalů a tukových buněk probíhá prostřednictvím zvláštních transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Rychlost, s jakou se glukóza v těchto tkáních spotřebovává, závisí na rychlosti jejího transportu v těchto tkáních. Glimepirid velmi rychle zvyšuje počet aktivních transportních molekul pro glukózu v plazmatické membráně svalových a tukových buněk, což má za následek stimulaci vychytávání glukózy.
Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosylfosfatidylinositol specifické fosfolipázy C, což lze dát do souvislosti s lipogenezí a glukogenezí v izolovaných buňkách svalové a tukové tkáně, navozenou tímto přípravkem.
Glimepirid inhibuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktosodifosfátu, čímž je glukoneogeneze zpětně inhibována.
Farmakodynamický vliv
U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg.
Účinek glimepiridu závisí na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.
Nebyly zjištěny významné rozdíly v účinku, když byl přípravek podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před jídlem. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kompenzace po dobu 24 hodin jednou denní dávkou.
I přesto, že hydroxymetabolit glimepiridu vyvolává u zdravých dobrovolníků malé, ale významné snížení glykemie, je odpovědný pouze za malou část celkového účinku léčivého přípravku.
Kombinace s metforminem
Jedna klinická studie ukázala, že u pacientů, kteří nebyli adekvátně kontrolováni pomocí maximální denní dávky metforminu, se dosáhlo lepší metabolické kontroly při podávání glimepiridu současně s metformimem, než při podávání metforminu samotného.
Kombinace s inzulínem
Údaje o kombinované terapii s inzulínem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo dostačující/adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Ve dvou studiích bylo pomocí kombinované léčby dosaženo zlepšení kontroly glykemie, která byla stejná jako při podávání samotného inzulínu; průměrná potřebná dávka inzulínu byla však u kombinované léčby nižší.
Zvláštní skupiny pacientů
Děti a dospívající:
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu.
Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích hodnot HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c. Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority. V porovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní rizika. Pro pediatrické pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)