salt:hasText
| - Absorpce
Levodopa je z větší části absorbována z proximálních částí tenkého střeva. Maximální plazmatické hladiny je dosaženo přibližně jednu hodinu po podání Madoparu 250. Maximální plazmatická koncentrace levodopy a rozsah absorpce levodopy (AUC) se proporcionálně zvyšuje v závislosti na dávce (50-200 mg levodopy).
Současný příjem potravy snižuje rychlost i rozsah absorpce levodopy. Při podání Madoparu 250 po standardní potravě je maximální plazmatická koncentrace o 30 % nižší a dosahuje se později. Rozsah absorpce levodopy je snížen o 15 % v důsledku prodlouženého času vyprázdnění žaludku.
Farmakokinetické vlastnosti Madoparu HBS jsou odlišné ve srovnání s ostatními galenickými formami. Aktivní substance se v žaludku pomalu uvolňují. Maximální plazmatické koncentrace levodopy, která tvoří 20 – 30 % maximálních plazmatických hladin ostatních lékových forem, je dosaženo přibližně za 2 - 3 hodiny po podání. Křivky plazmatické koncentrace vykazují delší "přetrvávání poloviční hodnoty" (časový interval, ve kterém jsou plazmatické koncentrace stejné či vyšší než poloviční maximální koncentrace) ve srovnání se standardními přípravky, což je charakteristické pro řízené uvolňování.
Biologická dostupnost Madoparu HBS činí asi 50 - 70 % ve srovnání se stejnou dávkou Madoparu 250 nebo Madoparu 62,5. Biologická dostupnost Madoparu HBS není ovlivněna potravou a rovněž maximální plazmatická koncentrace levodopy není potravou ovlivněna, ale k jejímu dosažení dochází později, do 5 hodin po podání přípravku Madopar HBS.
Současné užívání antacid zároveň s Madoparem HBS snižuje rozsah absorpce levodopy až o 32 % (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).
Distribuce v organismu
Levodopa prochází hematoencefalickou bariérou, neváže se na plazmatické bílkoviny a její distribuční objem je 57 litrů. Hodnota AUC levodopy v mozkomíšním moku je o 12 % vyšší než v plazmě.
Na rozdíl od levodopy benserazid neproniká v terapeutických dávkách hematoencefalickou bariérou. Koncentruje se hlavně v ledvinách, plicích, tenkém střevě a játrech.
Biotransformace
Levodopa je metabolizována několika různými mechanismy. Za hlavní se považují dekarboxylace a O-metylace, za minoritní transaminace a oxidace.
Dekarboxyláza aromatických aminokyselin přeměňuje levodopu na dopamin. Hlavními konečnými produkty této metabolické cesty jsou kyseliny homovanilová a dihydroxyfenyloctová.
Katechol-O-metyltransferáza metylací přeměňuje levodopu na 3-O-metyldopu. Tento hlavní metabolit přítomný v plazmě má eliminační poločas 15 - 17 hodin a akumuluje se u pacientů, kteří dostávají terapeutické dávky přípravku Madopar HBS.
Výsledkem snížení periferní dekarboxylace levodopy, pokud je podávána s benserazidem, jsou vyšší plazmatické hladiny levodopy a 3-O-metyldopy a nižší plazmatické hladiny katecholaminů (dopaminu, noradrenalinu) a fenolkarboxylových kyselin (homovanilové a dihydroxyfenyloctové).
Benserazid je hydroxylován na trihydroxybenzylhydrazin ve střevní sliznici a v játrech. Tento metabolit je silným inhibitorem dekarboxylázy aromatických aminokyselin.
Eliminace z organismu
V přítomnosti inhibitoru periferní dekarboxylázy levodopy je eliminační poločas levodopy přibližně 1,5 hodiny. Eliminační poločas je mírně delší (asi 25 %) u starších pacientů s Parkinsonovou chorobou. Clearance levodopy z plazmy je asi 430 ml/min.
Benserazid je většinou zcela eliminován běžným metabolismem. Metabolity jsou vyloučeny převážně močí (64 %) a v menším množství ve stolici (24 %).
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů
Farmakokinetické údaje nejsou k dispozici u pacientů s poruchou ledvin a pacientů s onemocněním jater.
U starších pacientů s Parkinsonovou nemocí (věk 65-78 let) je eliminační poločas a AUC levodopy o přibližně 25 % vyšší než u mladších pacientů (věk 34-64 let). Statisticky významný vliv věku je z klinického hlediska zanedbatelný a není důležitý pro stanovení dávkovacího schématu u kterékoliv z indikací.
(cs)
|