| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Antagonista leukotrienových receptorů, ATC kód: R03DC03.
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými buňkami, včetně žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. CysLT receptory typu 1 se nacházejí v dýchacích cestách člověka (včetně buněk hladké svaloviny dýchacích cest a makrofágů) a na jiných prozánětlivých buňkách (včetně eosinofilů a určitých kmenových buněk kostní dřeně). CysLT receptory jsou spojovány s patofyziologií astmatu a alergické rinitidy. Při astmatu se leukotrieny podílejí na vyvolání bronchokonstrikce a ovlivňují sekreci hlenu, vaskulární permeabilitu a zmnožení eozinofilů. Při alergické rýmě se po expozici alergenu CysLT uvolňují z nosní sliznice během reakce jak časné, tak i pozdní fáze, a jsou spojovány s rozvojem symptomů alergické rýmy. Bylo zjištěno, že intranazální expozice CysLT zvyšuje odpor v nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky neprůchodnosti nosu.
Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou na receptor CysLT1. V klinických studiích montelukast inhiboval bronchokonstrikci vyvolanou inhalací LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního podání. Bronchodilatační efekt (‑agonistů posiloval účinek vyvolaný montelukastem.
Léčba montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní bronchokonstrikci vyvolanou antigenním podnětem. Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eozinofilů v periferní krvi u dospělých a dětí. Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství eozinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi při zlepšení klinické kontroly astmatu.
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšil v porovnání s placebem ranní FEV1 (změna od výchozích hodnot 10,4% oproti 2,7%), dopolední maximální exspirační průtokovou rychlost – PEFR (změna od výchozích hodnot 24,5 l/min oproti 3,3 l/min) a významně snížil celkovou spotřebu (‑agonistů (změna od výchozích hodnot -26,1% oproti -4,6%).
Zlepšení v pacienty udávaném hodnocení denních a nočních astmatických příznaků bylo významně lepší než u placeba.
Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních kortikosteroidů (změna v % od výchozích hodnot u inhalačního beklometazonu a montelukastu v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 5,43% oproti 1,04%, užití beta-agonistů -8,70% oproti 2,64%). Ve srovnání s inhalačním beklometazonem (200 μg dvakrát denně s použitím spaceru) prokázal montelukast rychlejší počáteční odezvu, ačkoli během 12týdenní studie vykázal beklometazon v průměru vyšší terapeutický efekt (změna v % oproti výchozím hodnotám u montelukastu v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 7,49% oproti 13,3%, užití beta-agonistů -28,28% oproti -43,89%). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem však byla dosažena podobná klinická odezva jako u beklometazonu (tj. 50% pacientů léčených beklometazonem dosáhlo 11% nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání s výchozími hodnotami, přičemž přibližně 42% pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odezvy).
U dospělých pacientů ve věku 15 a více let s astmatem a současně se sezónní alergickou rýmou byla provedena klinická studie, která hodnotila účinek montelukastu při symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy. V této studii montelukast podávaný jednou denně v dávce 10 mg prokázal statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rýmy v porovnání s placebem. Skóre denních symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů (ucpání nosu, výtok z nosu, svědění v nose a kýchání) a skóre nočních symptomů rýmy (ucpání nosu při probuzení, potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkového hodnocení alergické rýmy pacienty a lékaři se v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo. Hodnocení antiastmatické účinnosti nebylo primárním cílem této studie.
Signifikantní snížení námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno v 12-týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33% u montelukastu oproti 32,40% u placeba, doba nutná k návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5% byla 44,22 minut u montelukastu oproti 60,64 minutám u placeba). Tento účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Redukce EIB byla rovněž prokázána v krátkodobé studii u dětských pacientů (maximální pokles FEV1 18,27% u montelukastu oproti 26,11% u placeba, doba nutná k návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5% byla 17,76 minut u montelukastu oproti 27,98 minutám u placeba). V obou studiích byl účinek prokázán na konci dávkovacího intervalu s dávkováním jednou denně.
U astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou současné podávání inhalačních nebo perorálních kortikosteroidů s montelukastem signifikantně zlepšilo kontrolu astmatu v porovnání s placebem (FEV1 - změna v porovnání s výchozími hodnotami 8,55% u montelukastu oproti -1,74% u placeba a snížení celkové potřeby β-agonistů -27,78% u montelukastu oproti 2,09% u placeba v porovnání s výchozími hodnotami).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)