| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Jiná vazodilatancia používaná u onemocnění srdce,
ATC kód: C01DX16
Nikorandil má dvojí režim účinku vedoucího k uvolnění vaskulárního hladkého svalstva. Účinek otevření draselných kanálů způsobuje arteriální vazodilataci, tudíž se snižuje dotížení (afterload), přičemž nitrátová složka podporuje žilní uvolnění a snížení v předtížení (preload). Nikorandil působí přímo na koronární tepny, aniž by vyvolával tzv. SSS (subklaviální steal syndrom) . Celkový účinek zvyšuje krevní tok do poststenotických oblastí a rovnoměrné zásobení kyslíkem v myokardu.
U pacientů trpících anginou pectoris, kteří podstoupili léčbu nikorandilem ve studii IONA, došlo ke snížení komplikací v souvislosti s kardiovaskulárními poruchami.
Tato studie byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, kontrolovaná placebem, zaměřená na kardiovaskulární choroby se zařazením 5 126 pacientů, jejím cílem bylo zjistit, zda nikorandil může snížit výskyt koronárních příhod u mužů i žen s chronickou stabilní anginou, s běžnou antianginózní léčbou a vysokým rizikem kardiovaskulárních příhod, které je vymezeno těmito stavy:
1) prodělaný infarkt myokardu nebo 2) aortokoronární bypass nebo 3) onemocnění koronárních arterií, které byly potvrzeny angiografií nebo pozitivním testem fyzické zátěže v předchozích dvou letech společně s jedním z těchto stavů: levá ventrikulární hypertrofie na EKG, levá ventrikulární ejekční frakce 45 % nebo rozměr na konci diastoly > 55 mm, věk 65, diabetes (typ 1 nebo 2), hypertenze, periferní vaskulární onemocnění nebo cerebrovaskulární choroba. Ze studie byli vyloučeni pacienti, jimž byla podávána sulfonylmočovina, protože tito pacienti by zřejmě neměli ze studie žádný přínos; (látky na bázi sulfonylmočoviny mají schopnost uzavřít draselné kanály a tudíž zmařit některé účinky nikorandilu). Pokračování studie k provedení analýzy cílových ukazatelů trvalo 12 až 36 měsíců s průměrem 1,6 let.
Primárním cílem byl kombinovaný cílový ukazatel složený z úmrtí na koronární srdeční choroby (CHD), z nefatálního infarktu myokardu nebo neplánovaného přijetí do nemocnice s kardiální bolestí na hrudi. K výskytu těchto příhod došlo u 13,1 % pacientů léčených nikorandilem v porovnání s 15,5 % pacienty, jimž bylo podáváno placebo (poměr rizik 0,83, p = 0,014). Poměr akutního koronárního syndromu (úmrtí na CHD, nefatální IM nebo nestabilní angina pectoris), což byl post hoc cílový ukazatel, dosáhl 6,1 % u pacientů léčených nikorandilem v porovnání s 7,6 % u pacientů, jimž bylo podáváno placebo (poměr rizik 0,79, p = 0,028). Výskyt všech kardiovaskulárních příhod byl významně nižší ve skupině, jíž byl podáván nikorandil oproti skupině, jíž bylo podáváno placebo, tj. 14,7 % oproti 17,0 % (poměr rizik 0,86 p = 0,027). Platnost těchto zjištění byla potvrzena další analýzou primárního cíle za použití všech příčin, spíše než kardiovaskulární mortality (nikorandil 14,9 % v porovnání s placebem 17,3 %, poměr rizik 0,85, p = 0,021). Nedošlo zde k samotnému významnějšímu snížení úmrtí na CHD ani ke snížení výskytu nefatálního infarktu myokardu. Studie nebyla výslovně vedena k žádnému statisticky významnému snížení výskytu u cílových ukazatelů jakýchkoli jednotlivých složek, ani taková snížení nezjistila.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)