salt:hasText
| - Obecně
Repaglinid by měl být předepisován pouze v případě, že nebylo dosaženo dostatečné úpravy glykemie a příznaky diabetu přetrvávají navzdory adekvátní dietě, cvičení a redukci hmotnosti.
Repaglinid, podobně jako jiné látky ovlivňující sekreci inzulínu, může způsobit hypoglykémii.
Hypoglykemizující účinek perorálních antidiabetik u mnoha pacientů časem slábne. Toto může být
způsobeno zhoršením závažnosti diabetu nebo snížením odpovědi na přípravek. Tento jev se nazývá sekundární selhání, které se odlišuje od primárního selhání, kdy je lék neúčinný u určitého pacienta při prvním podání. Dříve než u pacienta klasifikujeme sekundární selhání, je třeba posoudit úpravu dávky
a dodržování diety a cvičení.
Repaglinid působí krátkodobě přes specifické vazebné místo beta-buněk. Použití repaglinidu v případě sekundárního selhání odpovědi na podávání látek ovlivňujících sekreci inzulínu nebylo v klinických studiích sledováno. Nebyly provedeny studie zaměřené na kombinaci repaglinidu a jiných látek ovlivňujících sekreci inzulínu a akarbózy.
Byly provedeny studie kombinované léčby s inzulínem NPH (Neutral Protamine Hagedorn) či s thiazolidindiony. Je však třeba stanovit poměr prospěšnosti a rizika ve srovnání s jinými kombinovanými terapiemi.
Kombinovaná léčba s metforminem je spojena se zvýšeným rizikem hypoglykémie. V případě, že je pacient stabilizovaný na perorálním antidiabetiku vystaven stresovým situacím, jako je horečka, úraz, infekce nebo operace, může dojít ke ztrátě kontroly hladin krevního cukru. V takovém případě může být nezbytné léčbu repaglinidem přerušit a k léčbě použít dočasně inzulín.
Užívání repaglinidu může být spojeno se zvýšenou incidencí akutního koronárního syndromu
(například infarktu myokardu) (viz body 4.8 a 5.1).
Konkomitantní léčba
Pacientům léčeným přípravky, které mají vliv na metabolismus repaglinidu, by repaglinid měl být podáván s opatrností, nebo by neměl být podáván vůbec (viz bod 4.5). Pokud je konkomitantní léčba nutná, měla by být pečlivě sledována hladina glukózy v krvi a měl by být prováděn důkladný klinický monitoring.
Specifické skupiny pacientů
U pacientů s poruchou jaterních funkcí nebyly provedeny klinické studie. Dále nebyly provedeny klinické studie u dětí a dospívajících mladších 18 let a u pacientů starších 75 let.
Proto u těchto skupin pacientů není léčba repaglinidem doporučena.
Pečlivá titrace dávky je doporučována u oslabených či podvyživených pacientů. Počáteční a udržovací
dávky by měly být konzervativní (viz bod 4.2).
(cs)
|