| salt:hasText
| - Obecné
Léčbu epirubicinem má provádět pouze lékař se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou.
Před zahájením léčby epirubicinem by se měl pacient zotavit z akutních toxických reakcí z předchozí cytotoxické léčby (jako je stomatitida, mukozitida, neutropenie, trombocytopenie a generalizované infekce).
Léčba vysokými dávkami (např. ≥ 90 mg/m2 každé 3-4 týdny) způsobuje nežádoucí účinky obecně / většinou podobné těm, které jsou pozorovány při standardních dávkách (< 90 mg/m2 každé 3-4 týdny), ale závažnost neutropenie a stomatitidy / mukozitidy může být výraznější. Léčba vysokými dávkami vyžaduje zvláštní pozornost vzhledem k možným klinickým komplikacím způsobeným vážnou myelosupresí.
Srdeční funkce
Rizikem antracyklinové léčby je kardiotoxicita, která se může manifestovat časnými (tj. akutními) nebo pozdními (tj. opožděnými) příhodami.�
Časné (tj. akutní) příhody
Časná kardiotoxicita epirubicinu spočívá zejména v sinusové tachykardii a/nebo EKG abnormalitách jako jsou nespecifické změny ST-T vlny. Byly zaznamenány tachyarytmie včetně předčasných ventrikulárních kontrakcí, ventrikulární tachykardie a bradykardie, rovněž jako atrioventrikulární a raménkové blokády. Tyto účinky obvykle nepředurčují další rozvoj pozdní kardiotoxicity, jsou zřídkakdy klinicky významné a nejsou důvodem k úvaze o přerušení léčby epirubicinem.
Pozdní (tj. opožděné) příhody
Opožděná kardiotoxicita se většinou rozvíjí v pozdější fázi terapie epirubicinem nebo v průběhu 2-3 měsíců po ukončení léčby, byly však hlášeny i pozdější příhody (několik měsíců až let po ukončení léčby). Opožděná kardiomyopatie se manifestuje redukovanou ejekční frakcí levé komory (LVEF) a/nebo znaky a symptomy městnavého srdečního selhání jako je dyspnoe, plicní edém, posturální edémy, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální efuze a cvalový (gallop) rytmus. Život ohrožující městnavé srdeční selhání je nejzávažnější formou antracyklinem indukované kardiomyopatie a představuje limitující toxicitu kumulativní dávky.
Riziko rozvoje městnavého srdečního selhání stoupá výrazně s celkovou kumulativní dávkou epirubicinu přesahující 900 mg/m2 nebo u pacientů s nižšími kumulativními dávkami, kterým byla ozařována oblast mediastina; tato kumulativní dávka by měla být překročena pouze s maximální opatrností.
Srdeční funkce mají být vyhodnoceny před započetím léčby a pečlivě sledovány během celé léčby., aby se minimalizovalo riziko vzniku těžkého kardiálního poškození. Riziko může být sníženo pravidelným monitorováním ejekční frakce levé komory (LVEF) v průběhu léčby s okamžitým přerušením podávání epirubicinu při prvním projevu postižené funkce. Vhodnou kvantitativní metodou pro opakované hodnocení srdeční funkce (vyhodnocení LVEF) je multisynchronizovaná radionuklidová angiografie (MUGA) nebo echokardiografie (ECHO). Vstupní vyšetření srdeční funkce pomocí EKG a buďto MUGA skenem nebo pomocí ECHO je doporučeno zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Prováděno by mělo být opakované zhodnocení LVEF pomocí vyšetření MUGA nebo ECHO, a to zvláště při vyšších kumulativních dávkách antracyklinu. Použité způsoby vyšetření by měly být po celou dobu sledování konzistentní.
Vzhledem k existujícímu riziku kardiomyopatie by měla být kumulativní dávka 900 mg/m2 epirubicinu překročena jen s maximální obezřetností.
Rizikovými faktory pro kardiální toxicitu jsou aktivní nebo latentní kardiovaskulární onemocnění, předchozí nebo souběžná radioterapie mediastinální / perikardiální oblasti, předchozí terapie antracykliny nebo antracendiony a souběžné užívání léků schopných potlačovat kontraktilitu srdce nebo kardiotoxických léků (např. trastuzumab) (viz bod 4.5), přičemž zvýšené riziko je u starších lidí.
U pacientů léčených trastuzumabem samotným nebo v kombinaci s antracykliny, např. epirubicinem, bylo hlášeno srdeční selhání (třídy II-IV dle New York Heart Association /NYHA/). Může být středně závažné až závažné a vyskytly se i smrtelné případy.
Trastuzumab a antracykliny, jako epirubicin, nemají být používány současně v kombinaci kromě dobře kontrolovaných klinických pracovišť s monitorováním srdeční činnosti. Pacienti, kteří v minulosti již používali antracykliny, jsou též ohroženi kardiotoxicitou při léčbě trastuzumabem, ačkoli toto riziko je nižší než při souběžném používání trastuzumabu a antracyklinů.
Vzhledem k tomu, že poločas trastuzumabu činí přibližně 4 – 5 týdnů, trastuzumab může v oběhu přetrvávat až 20 – 25 týdnů po ukončení léčby. Pacienti, kteří jsou léčeni antracykliny, např. epirubicinem, po ukončení léčby trastuzumabem, jsou ohroženi zvýšeným rizikem kardiotoxicity. Je-li to možné, lékaři se mají vyhýbat léčbě na bázi
antracyklinů po dobu až 25 týdnů po vysazení trastuzumabu. Pokud jsou antracykliny, např. epirubicin, používány, je třeba pečlivě monitorovat srdeční funkci pacienta.
Pokud během léčby trastuzumabem po léčbě epirubicinem dojde k symptomatickému srdečnímu selhání, má být léčeno standardní, k tomuto účelu určenou, medikací.
Monitorování srdečních funkcí musí být zvláště přísné u pacientů s vysokými kumulativními dávkami a u pacientů s rizikovými faktory. Nicméně kardiotoxicita epirubicinu se může objevit i u nižších kumulativních dávek bez ohledu na to, zda jsou či nejsou přítomny faktory zvyšující srdeční riziko.
Je pravděpodobné, že toxicita epirubicinu a jiných antracyklinů / antracenedionů je aditivní.
Hematologická toxicita
Stejně jako ostatní cytotoxické látky může i epirubicin způsobit myelosupresi. Před zahájením a v průběhu každého terapeutického cyklu má být vyhodnocen hematologický profil včetně diferenciálního bílého obrazu (WBC). Predominantní manifestací hematologické toxicity epirubicinu jsou na dávce závislá reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) a jsou nejčastější akutní toxicitou limitující podání tohoto léku. Leukopenie a neutropenie jsou obecně závažnější při režimech s vysokými dávkami, dosahují nejvýznamnějšího minima mezi 10. a 14. dnem po podání léku. Ve většině případů jsou přechodné s návratem počtu neutrofilů / WBC k normálním hodnotám do 21. dne. Mohou se vyskytnout také trombocytopenie a anemie. Těžká myelosuprese se klinicky projevuje horečkou, infekcí, sepsí / septikemií, septickým šokem, hemoragií, tkáňovou hypoxií nebo úmrtím.
Sekundární leukemie
Sekundární leukemie, s nebo bez preleukemické fáze byla zaznamenána u pacientů léčených antracykliny včetně epirubicinu. Její výskyt je častější při současném podávání s antineoplastickými agens poškozujícími DNA, nebo pokud byli již dříve pacienti intenzivně léčeni cytotoxickými léky nebo pokud byly dávky antracyklinu zvyšovány. Tyto leukemie mohou mít latentní periodu 1 až 3 roky (viz bod 5.1).
Gastrointestinální � Epirubicin je emetogenní. Mukozitida / stomatitida se obecně dostaví brzy po podání léku a pokud má těžký průběh, může během několika dní vyústit ve slizniční ulcerace. Většina pacientů se zotaví z tohoto nežádoucího účinku do třetího týdne léčby.
Hepatální funkce
Eliminace epirubicinu probíhá převážně hepatobiliární cestou. Hladiny celkového bilirubinu a AST mají být zjištěny před započetím léčby a během léčby epirubicinem. U pacientů se zvýšenými hodnotami bilirubinu, alkalické fosfatázy, ALT a AST může dojít ke zpomalení eliminace léčiva a zvýšení celkové toxicity. U těchto pacientů jsou doporučeny nižší dávky (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkým postižením jater nemá být epirubicin podáván (viz bod 4.3).
Renální funkce
Před zahájením terapie a během ní má být zjištěna hladina sérového kreatininu. Úprava dávky je nezbytná u pacientů s hladinou sérového kreatininu > 5 mg/dl, (viz bod 4.2).
Účinky v místě aplikace
Injekce do malé žíly nebo opakované injekce do stejné žíly mohou mít za následek vznik flebosklerózy. Dodržování pokynů pro podání může minimalizovat riziko rozvoje flebitidy / tromboflebitidy v místě vpichu (viz bod 4.2).
Extravazace � Extravazální podání epirubicinu v průběhu intravenózní aplikace může způsobit lokální bolest, těžké postižení tkáně (vezikace, těžká celulitida) a nekrózu. V případě, že se objeví příznaky a známky extravazace v průběhu intravenózního podávání epirubicinu, infuze léku musí být okamžitě ukončena. Nežádoucím účinkům extravazálního podání antracyklinů lze předejít nebo je lze omezit okamžitým podáním specifické léčby, např. dexrazoxanu (viz příslušný souhrn údajů o přípravku). Pacientovi uleví od bolesti ledování postižené oblasti, použití kyseliny hyaluronové a DMSO. Pacient má být následně pečlivě monitorován, protože se může objevit nekróza po několika týdnech po extravazálním podání, v případě nutnosti je třeba konzultace s plastickým chirurgem s ohledem na možnou excizi.
Jiné � Stejně jako u jiných cytotoxických agens byly při podávání epirubicinu hlášeny případy tromboflebitidy a tromboembolických jevů včetně plicní embolie (v některých případech fatální).
Syndrom lýzy tumoru
Epirubicin může indukovat hyperurikemii vzhledem k významnému purinovému katabolismu, který doprovází lékem indukovanou rychlou lýzu neoplastických buněk (syndrom lýzy tumoru). Po zahájení léčby mají být zjištěny hladiny kyseliny močové, draslíku, kalcium- fosfátu a kreatininu. Vznik hyperurikemie a následných komplikací způsobených syndromem lýzy tumoru může být minimalizován hydratací, alkalizací moče a profylaxí alopurinolem.
Imunosupresivní účinky / zvýšená vnímavost vůči infekcím
Podání živých či atenuovaných vakcín pacientům imunokompromitovaným podáním chemoterapeutických agens včetně epirubicinu může mít za následek vážné či fatální infekce (viz bod 4.5). Pacienti užívající epirubicin se mají vyhnout očkování živou vakcínou. Neživé a inaktivované vakcíny je možné podat, odpověď na tyto vakcíny však může být snížena.
Reprodukční systém
Epirubicin může způsobovat genotoxicitu. Muži i ženy léčení epirubicinem mají během léčby používat účinnou antikoncepci. Muži, kteří by chtěli počít děti po ukončení léčby, mají být informováni o možnosti navštívit genetickou poradnu, pokud je to vhodné a dostupné.
Další varování a opatření pro ostatní způsoby aplikace
Intravezikální podání
Podání epirubicinu může způsobit symptomy chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nykturie, strangurie, hematurie, pocit diskomfortu močového měchýře, nekrózu stěny měchýře) a konstrikci měchýře. Je nutno věnovat zvláštní pozornost katetrizačním komplikacím (např. uretrální obstrukce způsobená rozsáhlými intravezikálními tumory).
Intraarteriální podání
Intraarteriální podání epirubicinu (transkatetrová arteriální embolizace v rámci lokální či regionální terapie primárního hepatocelulárního karcinomu nebo jaterních metastáz) může způsobit (kromě systémové toxicity kvalitativně podobné té při intravenózním podání epirubicinu) lokalizované nebo regionální příhody včetně gastroduodenálních vředů (pravděpodobně v důsledku refluxu léku do gastrické arterie) a zúžení žlučových cest v důsledku sklerotizující cholangitidy indukované podáním léku. Tato cesta podání může také vést k rozsáhlé nekróze perfundované tkáně.
Přípravek obsahuje 9 mg sodíku v 1 ml. Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)