salt:hasText
| - Obecná doporučení pro dávkování
Optimální dávku je nutno přizpůsobit závažnosti příznaků a individuální odpovědi pacienta na terapii.
Obvyklá dávkování (viz dále) vyhovují většině pacientů. Terapii zahajujeme iniciální dávkou, medikaci zvyšujeme postupně, abychom zabránili nadměrné sedaci. Ve vzácných případech, kdy je zapotřebí dosáhnout vyšších dávek, je nutné dávkování zvyšovat velice opatrně, abychom se vyhnuli nežádoucím reakcím. Pokud je nutné předepsat vyšší dávkování, zvyšujeme zpočátku jen večerní dávku a teprve později i dávky užívané během dne. Pacientům, kteří psychotropní léčiva dosud nikdy neužívali, obvykle předepisujeme trochu nižší dávku než těm, kteří již byli léčeni trankvilizéry, antidepresivy, či hypnotiky, nebo těm nemocným, kteří mají v anamnéze chronický abuzus alkoholu.
Geriatrickým pacientům a pacientům s alterací celkového stavu se obecně doporučuje předepisovat minimální účinnou dávku, aby nedošlo k vyvolání ataxie nebo nadměrné sedace.
Doporučujeme zajistit pacientům pravidelné kontroly, které umožní úpravu dávkování léčiva podle potřeby.
Obvyklé dávkování
Úzkostné poruchy
Iniciální dávka: 0,25 až 0,5 mg třikrát denně
Obvyklý rozsah dávkování: závisí na klinické odezvě a snášenlivosti, dávka může být zvýšena postupně až na 3 – 4 mg denně.
Panická porucha
Iniciální dávka: 0,5-1 mg denně před spaním
Dávka by měla být zvyšována podle potřeb pacienta. Zvýšení dávky na 1 mg by nemělo proběhnout v intervalu kratším než tři až čtyři dny. Pacientům je možné podat dávky navíc tak, aby jejich celkový počet nepřesáhl 3 až 4 denně.
V klinických studiích se dávky pohybovaly v rozmezí 4 až 8 mg. Výjimečně, bylo v několika případech nutné podávat maximální dávky, které se rovnaly 10 mg.
V případě, že se objeví nežádoucí účinky, je vhodné dávku snížit.
Doporučuje se rozdělit vyšší dávky na 4 až 5 dílčích dávek, aby byla zajištěna dostatečná plazmatická hladina alprazolamu a zabránilo se rozvoji tolerance.
Zvláštní skupiny pacientů:
Starší pacienti (> 65 let) a oslabení pacienti
Počáteční dávka je 0,25 mg 2-3krát denně, pokud pacient dávkování dobře toleruje, lze tuto dávku v případě potřeby zvýšit.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost používání alprazolamu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena; použití alprazolamu u této věkové kategorie se proto nedoporučuje.
Jaterní nedostatečnost
Počáteční dávka je 0,25 mg 2-3krát denně, pokud pacient dávkování dobře toleruje, lze tuto dávku v případě potřeby zvýšit.
Ledvinná nedostatečnost
V případě ledvinné nedostatečnosti není třeba žádné úpravy dávkování.
Délka léčby
Léčba přípravkem by měla být co nejkratší – v závislosti na indikaci, neměla by však překročit 8 až 12 týdnů včetně období postupného snižování dávky. Dlouhodobá účinnost nebyla systematicky hodnocena.
V některých případech může být nezbytné léčbu prodloužit. Prodloužení terapie musí předcházet zhodnocení stavu pacienta specialistou.
Je vhodné pacienta při zahájení léčby informovat, že léčba bude časově omezená a přesně vysvětlit, jak se bude dávka postupně snižovat. Navíc je důležité, aby si pacient byl vědom možnosti rebound fenoménu, a tím byla minimalizována úzkost při těchto příznacích, pokud by k nim došlo při vysazování přípravku. V případě benzodiazepinů s krátkým poločasem se mohou abstinenční příznaky projevit v intervalu mezi dávkami, zejména pokud je dávka vysoká.
Pokud jsou užívány benzodiazepiny s dlouhým poločasem, je důležité varovat před změnou na benzodiazepiny s krátkým poločasem, jelikož se mohou vyvinout abstinenční příznaky.
Ukončení terapie
Při přerušování terapie je třeba postupovat opatrně, alprazolam je nutno vysazovat postupně. Náhlé ukončení terapie může vyvolat příznaky z vysazení. Doporučujeme nesnižovat denní dávku alprazolamu o více než 0,5 mg každý třetí den. U některých pacientů může být nutné ukončovat léčbu ještě pozvolněji. Pokud se dostaví významné příznaky z vysazení, je třeba znovu přejít na předchozí dávku a pak vysazovat ještě pomaleji. Léčba vyššími dávkami pravděpodobně zvyšuje riziko vzniku závislosti. Frekvence opětovného výskytu příznaků původního onemocnění (rebound fenomén) nebo příznaků z vysazení je zvýšena při léčbě panických krizí vysokými dávkami.
(cs)
|