| salt:hasText
| - Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.
Účinky esomeprazolu na farmakokinetiku jiných léků
Léčivé přípravky, jejichž absorpce závisí na pH
Snížená žaludeční kyselost během léčby esomeprazolem může zvyšovat nebo snižovat absorpci léků, pokud je mechanismus jejich absorpce ovlivněn kyselostí žaludku. Při současném užívání jiných inhibitorů sekrece kyseliny nebo antacid se může v průběhu léčby esomeprazolem snížit absorpce ketokonazolu a itrakonazolu a zvýšit absorpce digoxinu.
Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) a digoxinu zdravým subjektům zvyšovalo biologickou dostupnost digoxinu o 10 % (až o 30% u dvou z deseti subjektů). Toxicita digoxinu byla hlášena vzácně. Je však nutno být opatrný pokud se omeprazol podává ve vysokých dávkách starším pacientům. Terapeutické sledování digoxinu pak musí být posíleno.
U omeprazolu byla hlášena interakce s některými inhibitory proteáz. Klinický význam a mechanismy těchto hlášených interakcí nejsou zcela známy. Zvýšené pH v žaludku během léčby omeprazolem může změnit absorbci inhibitorů proteáz. Další možné mechanismy interakce jsou prostřednictvím inhibice CYP 2C19. Byly zaznamenány snížené sérové hladiny atazanaviru a nelfinaviru, pokud jsou podávány společně s omeprazolem, a současné podávání se nedoporučuje. Současné podávání omeprazolu (40 mg jednou denně) s atazanavirem 300 mg/ritonavirem 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo k podstatnému snížení expozice atanazaviru (zhruba 75 % pokles hodnot AUC, Cmax a Cmin). Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nekompenzovalo vliv omeprazolu na expozici atazanaviru. Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) s atazanavirem 400 mg / ritonavirem 100 mg zdravým dobrovolníkům mělo za následek pokles přibližně o 30 % v expozici atazanaviru ve srovnání s expozicí pozorovanou u atazanaviru 300 mg / ritonaviru 100 mg denně bez omeprazolu 20 mg denně.
Současné podávání omeprazolu (40 mg denně) snížilo průměrnou AUC nelfinaviru, Cmax a Cmin o 36 až 39 % a průměrná AUC, Cmax a Cmin pro farmakologicky aktivní metabolit M8 byly sníženy o 75 až 92 %. Pro sachinavir (při současném podávání ritonaviru) byly hlášeny zvýšené hladiny (80-100 %) během současné léčby omeprazolem (40 mg denně). Léčba omeprazolem 20 mg denně neměla žádný vliv na expozici darunaviru (se současným podáváním ritonaviru) a amprenaviru (při současném podávání ritonaviru). Léčba esomeprazolem 20 mg denně neměla žádný vliv na expozici amprenaviru (s a bez současného podávání ritonaviru). Léčba omeprazolem 40 mg denně neměla žádný vliv na expozici lopinaviru (se současným podáváním ritonaviru). Vzhledem k podobným farmakodynamickým účinkům a farmakokinetickým vlastnostem omeprazolu a esomeprazolu se současné podávání esomeprazolu s atazanavirem nedoporučuje, a současné podávání esomeprazolu s nelfinavirem je kontraindikováno.
Léky metabolizované prostřednictvím CYP2C19
Esomeprazol inhibuje CYP2C19, hlavní enzym metabolizující esomeprazol. Proto při kombinaci esomeprazolu s léky metabolizovanými prostřednictvím CYP2C19, jako je diazepam, citalopram, imipramin, klomipramin, fenytoin atd., mohou být koncentrace těchto léků v krevní plazmě zvýšené a může být potřebné snížení dávky. To je třeba uvážit zejména při předepisování esomeprazolu k léčbě podle potřeby. Současné podávání 30 mg esomeprazolu vedlo k 45 % poklesu clearance substrátu CYP2C19 diazepamu. Současné podávání 40 mg esomeprazolu vedlo k 13 % zvýšení minimálních plazmatických koncentrací fenytoinu u pacientů s epilepsií. Při zahájení nebo ukončení léčby esomeprazolem se doporučuje sledování koncentrací fenytoinu v krevní plazmě. Omeprazol (40 mg jednou denně) zvyšoval hodnoty Cmax a AUC( vorikonazolu (substrátu CYP2C19) o15 %, respektive 41 %.
Současné podávání 40 mg esomeprazolu pacientům léčeným warfarinem v klinické studii ukázalo, že koagulační časy byly v přijatelném rozmezí. Avšak po uvedení na trh bylo při současné léčbě hlášeno několik izolovaných případů klinicky významně zvýšených hodnot INR. Při zahajování a ukončování současné léčby esomeprazolem během léčby warfarinem a jinými kumarinovými deriváty se doporučuje sledování.
U zdravých dobrovolníků vedlo současné podávání 40 mg esomeprazolu k 32 % zvýšení plochy pod křivkou plazmatických koncentrací v závislosti na čase (AUC) a k 31 % prodloužení eliminačního biologického poločasu (t½) cisapridu, avšak bez významného zvýšení maximálních plazmatických hladin cisapridu. Mírně prodloužený QTc interval pozorovaný po podání samotného cisapridu se již dále neprodlužoval při podání cisapridu v kombinaci s esomeprazolem (viz též bod 4.4).
Ukázalo se, že esomeprazol nemá žádné klinicky významné účinky na farmakokinetiku amoxicilinu a chinidinu.
Krátkodobé studie hodnotící současné podávání esomeprazolu buď s naproxenem nebo s rofekoxibem neukázaly žádné klinicky významné farmakokinetické interakce.
Ve zkřížené klinické studii byl klopidogrel (300 mg nárazová dávka následovaná 75 mg/den) podáván
samotný a s omeprazolem (80 mg ve stejný čas jako klopidogrel) po dobu 5 dní. Expozice aktivnímu
metabolitu klopidogrelu se snížila o 46% (1. den) a o 42% (5. den) pokud se klopidogrel a omeprazol
podávaly společně. Střední hodnota inhibice agregace destiček (IPA) se snížila o 47% (24 hodin) a o
30% (5. den) pokud se klopidogrel a omeprazol podávaly společně. V jiné studii bylo prokázáno, že
podávání klopidogrelu a omeprazolu v různý čas nezabránilo jejich interakci, což je pravděpodobně
způsobeno inhibičním účinkem omeprazolu na CYP2C19. V observačních a klinických studiích byly
získány nekonzistentní údaje ohledně klinických důsledků této farmakokinetické/farmakodynamické
interakce, pokud jde o velké kardiovaskulární příhody.
Účinky jiných léků na farmakokinetiku esomeprazolu
Esomeprazol se metabolizuje prostřednictvím CYP2C19 a CYP3A4. Současné podávání esomeprazolu a inhibitoru CYP3A4 klarithromycinu (500 mg dvakrát denně) vedlo k dvojnásobné expozici (vyjádřené jako AUC) esomeprazolu. Současné podávání esomeprazolu a kombinovaného inhibitoru CYP2C19 a CYP 3A4 může vést k více než dvojnásobné expozici esomeprazolu. Inhibitor CYP2C19 a CYP3A4 vorikonazol zvyšoval hodnotu AUC( omeprazolu o 280 %. V žádné z obou těchto situací obecně není vyžadována úprava dávky esomeprazolu. Úpravu dávky je však třeba uvážit u pacientů se závažným zhoršením funkce jater a při indikaci dlouhodobé léčby.
Léčivé látky, o nichž je známo, že indukují CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo oba izoenzymy (jako je rifampicin a třezalka tečkovaná), mohou vést ke sníženým sérovým hladinám esomeprazolu tím, že zrychlí metabolizaci esomeprazolu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)