| salt:hasText
| - Varování zvláště významná u pacientů s kongestivním srdečním selháním
Pacientům s chronickým srdečním selháním by měl být podáván carvedilol jako doplněk k léčbě diuretiky, ACE inhibitory, digitalisem a/nebo vasodilatátory. Léčba musí být zahájena pod lékařským dohledem za hospitalizace. Léčbu lze zahájit pouze v případě, že je pacient stabilizován na konvenční základní léčbě nejméně po dobu 4 týdnů. Pacienti s těžkým srdečním selháním, deplecí solí a objemovou deplecí, starší pacienti nebo pacienti s nízkým bazálním krevním tlakem musí být sledováni po dobu přibližně 2 hodin od podání první dávky nebo od zvýšení dávky, protože se u nich může objevit hypotenze. Hypotenze způsobená nadměrnou vasodilatací se zpočátku léčí snížením dávky diuretika. Pokud příznaky přetrvávají, sníží se dávka ACE inhibitoru. Na začátku léčby nebo při titraci carvedilolu na vyšší dávky se může zhoršit srdeční selhání nebo se může objevit retence tekutin. V takovém případě musí být dávka diuretika zvýšena a dávkování carvedilolu se nesmí zvyšovat, dokud se klinický stav nestabilizuje. V některých případech může být nezbytné dávku carvedilolu snížit nebo jej vysadit.
Pacientům s chronickým srdečním selháním, kteří jsou léčeni digitalisem, musí být carvedilol podáván s opatrností, protože digitalis i carvedilol prodlužují AV vedení (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).
Renální funkce při kongestivním srdečním selhání
Během léčby carvedilolem bylo pozorováno reverzibilní zhoršení funkce ledvin u pacientů se srdečním selháním a nízkým krevním tlakem (systolický krevní tlak < 100 mm Hg), ischemickou chorobou srdeční a difúzním vaskulárním onemocněním a/nebo preexistující renální insuficiencí. U pacientů se srdečním selháním s uvedenými rizikovými faktory musí být během titrace dávky carvedilolu monitorovány renální funkce. Pokud dojde k signifikantnímu zhoršení renálních funkcí, musí se dávka carvedilolu snížit nebo léčba ukončit.
Dysfunkce levé komory následně po akutním infarktu myokardu
Před zahájením léčby carvedilolem musí být pacient klinicky stabilní a musí po dobu nejméně 48 předchozích hodin užívat ACE inhibitory a dávka ACE inhibitoru musí být ustálená po dobu nejméně 24 hodin.
Chronické obstrukční onemocnění plic
Pacientům s chronickou obstrukční plicní nemocí (COPD) s tendencí k bronchospasmu, kteří nejsou léčeni perorálními nebo inhalačními přípravky, smí být carvedilol podáván pouze za předpokladu, že prospěch z očekávaného zlepšení stavu převýší možná rizika.
U pacientů se sklonem k bronchospasmu mohou nastat poruchy dýchání jako následek možného zvýšení odporu v dýchacích cestách.
Na počátku léčby a během titrace carvedilolu musí být tito pacienti pečlivě sledováni a v případě bronchospasmu musí být dávka carvedilolu snížena.
Diabetes
Carvedilol může maskovat nebo oslabovat první příznaky akutní hypoglykémie. V souvislosti s užíváním carvedilolu může někdy dojít k dekompenzaci u pacientů s diabetes mellitus a srdečním selháním. Proto je nutné u diabetiků, kterým je podáván carvedilol, pravidelně měřit hladinu glukózy v krvi, zejména během titrace dávky, a podle potřeby upravit antidiabetickou medikaci (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce). Hladiny glukózy v krvi se rovněž musí pečlivě sledovat po delším hladovění.
Tyreotoxikóza
Carvedilol může maskovat projevy (příznaky) tyreotoxikózy.
Bradykardie
Carvedilol může způsobit bradykardii. Pokud je srdeční frekvence menší než 55 tepů za minutu, musí se dávka carvedilolu snížit.
Současné užívání s blokátory kalciového kanálu
Při podávání carvedilolu souběžně s blokátory kalciových kanálů, jako je například verapamil a diltiazem, nebo s jinými antiarytmiky, zejména s amiodaronem, musí být sledován krevní tlak a EKG. Souběžné intravenózní podávání s verapamilem nebo diltiazemem je kontraindikováno (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).
Při souběžném podávání cimetidinu musí být zachována opatrnost, protože účinky carvedilolu mohou být zvýšeny (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).
Kontaktní čočky
Osoby používající kontaktní čočky musí být upozorněny na možnost snížené sekrece slzné tekutiny.
Hypersenzitivita
Při podávání carvedilolu pacientům se závažnými reakcemi přecitlivělosti v anamnéze a pacientům podstupujícím desenzibilaci se musí postupovat opatrně, protože betablokátory mohou zvyšovat citlivost na alergeny i závažnost anafylaktických reakcí.
Lupénka
Při předepisování betablokátorů pacientům s psoriázou je nutná opatrnost, protože může dojít ke zhoršení kožních reakcí. Takoví pacienti mohou užívat carvedilol pouze po zvážení poměru mezi rizikem a úspěšností léčby.
Periferní onemocnění a Raynaudův syndrom
U pacientů s onemocněním periferních cév se musí při použití carvedilolu postupovat opatrně, protože betablokátory mohou příznaky těchto onemocnění zhoršovat. Totéž platí pro pacienty s Raynaudovým syndromem, u kterých může dojít k exacerbaci či ke zhoršení příznaků.
Pacienti špatně metabolizující debrisochin musí být při zahájení léčby pečlivě sledováni (viz 5.2 Farmakokinetické vlastnosti).
Protože klinické zkušenosti jsou omezeny, carvedilol nesmí být podáván pacientům s labilní nebo sekundární hypertenzí, ortostázou, akutními zánětlivými onemocněními srdce, hemodynamicky relevantní obstrukcí srdečních chlopní nebo výtokového traktu, onemocněním periferních cév terminálního stupně a při souběžné léčbě antagonisty (1 - receptorů nebo agonisty (2 - receptorů.
Feochromocytom
U pacientů s feochromocytomem musí být před podáním kteréhokoli betablokátoru zahájena léčba alfablokátory. Přestože je carvedilol blokátorem alfa i beta receptorů, s jeho podáváním u tohoto onemocnění není dostatek zkušeností a u těchto pacientů je nutná opatrnost.
Vzhledem k negativně dromotropním účinkům carvedilolu musí být zachována opatrnost při podávání pacientům se srdečním blokem prvního stupně.
Prinzmetalova angina pectoris
Léky s neselektivní betablokující aktivitou mohou vyvolat bolesti na prsou u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris. U těchto pacientů nejsou klinické zkušenosti s podáváním carvedilolu, nicméně alfablokující účinek carvedilolu by mohl těmto symptomům zabránit. V každém případě je nutná opatrnost při předepisování carvedilolu pacientům s podezřením na Printzmetalovu anginu pectoris.
Anestézie a větší chirurgické zásahy
Betablokátory snižují riziko arytmií při anestezii, zároveň se však zvyšuje riziko hypotenze. Opatrnost je proto nutná u pacientů podrobujících se chirurgickému zákroku, protože dochází k synergickému působení negativně inotropního a hypotenzního účinku carvedilolu a anestetik. Nové studie však svědčí ve prospěch podávání betablokátorů jako prevence perioperační kardiální morbidity a ke snížení incidence kardiovaskulárních komplikací.
Příznaky z vysazení
Stejně jako jiné betablokátory, carvedilol nesmí být vysazen náhle, a to zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Léčba carvedilolem musí být ukončena postupně během dvou týdnů, například snížením denní dávky o polovinu každé tři dny. V případě potřeby se zároveň musí zahájit náhradní léčba, která zabrání exacerbaci anginy pectoris.
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnou hereditární intolerancí galaktosy, Lappovou deficiencí laktasy nebo glukoso-galaktosovou malabsorpcí nesmí tento přípravek užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)