| salt:hasText
| - Obecné informace - Epirubicin smí být podáván pouze pod dohledem kvalifikovaných lékařů, kteří mají zkušenosti v chemoterapii.
Epirubicin nesmí být podáván subkutánně ani intramuskulárně.
Počáteční léčba tímto přípravkem vyžaduje pečlivé sledování různých laboratorních parametrů a srdeční funkce.Pokud je epirubicin podáván v kontinuální infuzi, je vhodné ho podávat centrálním žilním katetrem.
Před začátkem léčby epirubicinem by měli být pacienti zbaveni akutní toxicity (jako je stomatitida, neutropenie, trombocytopenie a generalizované infekce) z předešlé cytotoxické léčby před zahájením léčby epirubicinem.
Přestože léčba vysokými dávkami epirubicinu (např. ≥ 90 mg/m2 každé 3 až 4 týdny) způsobuje nežádoucí účinky obecně podobné těm, které jsou pozorovány při standardních dávkách (< 90 mg/m2 každé 3 až 4 týdny), závažnost neutropenie a stomatitidy/mukositidy může být zvýšena. Léčba vysokými dávkami epirubicinu vyžaduje speciální pozornost na možné klinické komplikace způsobené závažnou myelosupresí.
Srdeční funkce – rizikem antracyklinové léčby je kardiotoxicita, která se může projevit časnými (tj. akutními) nebo pozdními (tj. opožděnými) příhodami.
To zahrnuje trvalé snížené napětí QRS komplexu, prodloužení systolického intervalu (PEP/LVET) nad normální hodnoty a snížení ejekční frakce levé komory. Časná klinická diagnóza srdečního selhání vyvolaného cytostatiky se jeví jako nezbytná pro úspěšnou léčbu digitalisem, diuretiky, periferními vazodilatancii a dietou s nízkým obsahem sodíku a dostatečným klidem na lůžku. Sledování srdečních funkcí pacientů, kterým je podáván epirubicin, je proto velmi důležité, přičemž je doporučováno provádět hodnocení srdeční funkce pomocí neinvazivních postupů.
Časné (tj. akutní) příhody . Časná kardiotoxicita epirubicinu se projevuje hlavně sinusovou tachykardií a/nebo abnormalitami na elektrokardiogramu (EKG) jako jsou nespecifické změny ST-T vlny. Bylo také referováno o tachyarytmii, včetně předčasných ventrikulárních kontrakcí, ventrikulární tachykardii, bradykardii, a rovněž o atrioventrikulární a raménkové blokádě. Tyto účinky obvykle nepředvídají opožděný rozvoj pozdní kardiotoxicity, jsou málokdy klinicky významné a obecně nejsou důvodem k úvaze o přerušení léčby epirubicinem.
Pozdní (tj. opožděné) příhody. Opožděná kardiotoxicita se obvykle rozvíjí v pozdějším průběhu léčby epirubicinem nebo během 2-3 měsíců po ukončení léčby, byly však hlášeny i pozdější příhody (několik měsíců až let po kompletním ukončení léčby). Opožděná kardiomyopatie se projevuje snížením ejekční frakce levé komory (LVEF) a/nebo příznaky a symptomy městnavého srdečního selhání (CHF) jako je dyspnoe, plicní edém, posturální edémy, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascity, pleurální efúze a galopový rytmus. Život ohrožující městnavé srdeční selhání (CHF) je nejzávažnější formou kardiomyopatie vyvolané podáním antracyklinů a představuje toxicitu limitující kumulativní dávku léku.
Riziko rozvoje městnaného srdečního selhání (CHF) rychle stoupá se zvýšenými celkovými kumulativními dávkami epirubicinu přesahujícími 900 mg/m2 nebo s nižšími kumulativními dávkami u pacientů, kteří podstupili radioterapii mediastinální oblasti; tato kumulativní dávka může být překročena pouze s krajní opatrností (viz bod 5.1).
Srdeční funkce by měly být vyhodnoceny před začátkem léčby pacientů epirubicinem a musí se sledovat během celé léčby, aby se minimalizovalo riziko vzniku závažných kardiálních poškození. Riziko lze snížit pravidelným sledováním ejekční frakce levé komory (LVEF) v průběhu cyklu léčby s okamžitým přerušením podávání epirubicinu při prvních příznacích postižené funkce. Jako vhodná kvantitativní metoda pro opakované hodnocení srdeční funkce (hodnocení LVEF) se doporučuje multisynchronizovaná radionuklidová angiografie (MUGA) nebo echokardiografie (ECHO). Doporučuje se základní srdeční vyšetření na EKG a vyšetření buď MUGA skenem nebo ECHO, zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Zvláště při vyšších kumulativních dávkách antracyklinu by se mělo opakovaně provádět zhodnocení LVEF pomocí MUGA nebo ECHO. Metody hodnocení by měly být po celou dobu konzistentní.
Vzhledem k existujícímu riziku kardiomyopatie může být kumulativní dávka epirubicinu 900 mg/m2 překročena jen s maximální opatrností.
Při stanovení maximální kumulativní dávky epirubicinu je nutné vzít v úvahu jakoukoli současnou léčbu potenciálními kardiotoxickými léky. Kumulativní dávka 900 – 1000 mg/m2 může být překročena pouze s extrémní opatrností, jak při běžných, tak při vysokých dávkách epirubicinu. U vyšších dávek než jsou tyto, roste ve velké míře riziko nevratného kongestivního srdečního selhání.
Rizikovými faktory pro kardiální toxicitu jsou aktivní nebo latentní kardiovaskulární onemocnění, předchozí nebo souběžná radioterapie mediastinální/perikardiální oblasti, předchozí terapie antracykliny nebo antracendiony a současné užívání léků schopných potlačovat kontraktilitu srdce nebo kardiotoxických léků (například trastuzumab) (viz. bod 4.5 ).
Monitorování srdečních funkcí musí být zvláště přísně dodržováno u pacientů, kterým jsou podávány vysoké kumulativní dávky a u pacientů s rizikovými faktory. Starší pacienti, děti a pacienti, kteří v minulosti prodělali onemocnění srdce jsou rovněž více ohroženi kardiotoxicitou. Nicméně kardiotoxicita epirubicinu se může objevit u nižších kumulativních dávek bez ohledu na to, zda jsou či nejsou přítomny faktory zvyšující srdeční riziko.
Je pravděpodobné, že toxicita epirubicinu a jiných antracyklinů nebo antracenedionů je aditivní.
Hematologická toxicita- Stejně jako ostatní cytotoxické látky může i epirubicin způsobit myelosupresi. Před zahájením a v průběhu každého léčebného cyklu by měl být vyhodnocen hematologický profil včetně diferenciálu bílých krvinek (WBC). Predominantní manifestací hematologické toxicity epirubicinu je na dávce závisející reversibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) a je nejčastější hematologickou toxicitou limitující dávkování tohoto léku. Leukopenie a neutropenie jsou obecně závažnější při režimech s vysokými dávkami, dosahují ve většině případů minima 10. a 14. den po podání léku; jsou obvykle přechodné ve většině případů s návratem počtu neutrofilů/WBC k normálním hodnotám do 21. dne. Mohou se vyskytnout také trombocytopenie a anemie. Závažná myelosuprese vede ke klinickým důsledkům jako je horečka, infekce, sepse/septikemie, septický šok, hemoragie, tkáňová hypoxie nebo úmrtí.
Sekundární leukemie - Sekundární leukemie, s nebo bez preleukemické fáze, byla zaznamenána u pacientů léčených antracykliny včetně epirubicinu. Sekundární leukémie je častější při současném podávání takových léku v kombinaci s antineoplastickými přípravky poškozujícími DNA, nebo v kombinaci s radiační léčbou, nebo jestliže již dříve byli pacienti intenzivně léčeni cytotoxickými léky, nebo pokud byly dávky antracyklinu zvyšovány. Tyto leukemie mohou mít latentní periodu 1-3 roky (viz bod 5.1 )
Gastrointestinální - Epirubicin je emetogenní. Mukozitida / stomatitida se obecně dostaví brzy po podání léku a pokud má těžký průběh, může během několika málo dní vyústit ve slizniční ulceraci. Většina pacientů se zotaví z tohoto nežádoucího účinku do třetího týdne léčby.
Jaterní funkce - Eliminace epirubicinu probíhá převážně hepatobiliární cestou. Hladiny celkového bilirubinu v séru a hladiny AST by měly být zjištěny před počátkem a během léčby epirubicinem. U pacientů se zvýšenými hodnotami bilirubinu nebo AST může dojít ke snížení clearence léku společně se zvýšením celkové toxicity. U těchto pacientů jsou doporučeny nižší dávky (viz bod 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkým postižením jater by epirubicin neměl být podáván (viz bod 4.3).
Renální funkc - Před zahájením terapie a během ní by měla být zjištěna hladina sérového kreatininu. Úprava dávkování je nutná u pacientů s hladinou sérového kreatininu >5 mg/dl (viz bod 4.2)
Účinky v místě podání - Injekce do malé žíly nebo opakované injekce do stejné žíly mohou mít za následek vznik flebosklerózy. Dodržování doporučených pokynů pro podání může minimalizovat riziko flebitidy / tromboflebitidy v místě vpichu (viz bod 4.2).
Extravazace – Extravazace epirubicinu během intravenózní aplikace může způsobit lokální bolest, závažné léze tkáně (vezikaci, těžkou celulitidu) a nekrózu. V případě, že se objeví příznaky a známky extravazace během intravenózního podání epirubicinu, infuze léku se musí okamžitě ukončit. Pacientovi uleví od bolesti chlazení postižené oblasti po dobu 24 hodin. Pacient by měl být následně pečlivě monitorován vzhledem k tomu, že nekróza se může objevit po několika týdnech od doby, co došlo k extravazaci; v případě nutnosti je třeba konzultace s plastickým chirurgem s ohledem na možnou excizi.
Jiné - Stejně jako u jiných cytostatických přípravků byly po podávání epirubicinu hlášeny případy tromboflebitických a tromboembolických projevů včetně plicní embolie (v některých případech fatální).
Syndrom lýzy tumoru - Epirubicin může vyvolat hyperurikemii vzhledem k významnému purinovému katabolismu, který doprovází lékem vyvolanou rychlou lýzy neoplastických buněk (syndrom lýzy tumoru). Po zahájení léčby by měly být zjištěny hladiny kyseliny močové, draslíku, kalcium fosfátu a kreatininu. Vznik hyperurikemie a následných komplikací způsobených syndromem lýzy tumoru může být minimalizován hydratací, alkalizací moče a profylaxí alopurinolem.
Imunosupresivní účinky / zvýšená vnímavost vůči infekcím - Podání živých nebo živých atenuovaných vakcín pacientům imunokompromitovaným podáním chemoterapeutických přípravků včetně epirubicinu, může mít za následek vážné nebo fatální infekce (viz bod 4.5 ).
Reprodukční systém. Epirubicin může způsobit genotoxicitu. Muži i ženy léčení epirubicinem by měli během léčby používat účinnou antikoncepci. Pacientům, kteří plánují mít děti po dokončení léčby, by mělo být doporučeno genetické vyšetření, je-li to vhodné a dostupné.
Další varování a opatření pro ostatní způsoby podání.
Intravezikální podání - Podání epirubicinu může způsobit příznaky chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nokturie, strangurie, hematurie, pocit dyskomfortu močového měchýře, nekrózu stěny močového měchýře) a konstrikce močového měchýře. Je nutno věnovat zvláštní pozornost katetrizačním problémům (například uretrální obstrukci způsobené rozsáhlými intavezikálními tumory).
Intraarteriální podání - Intraarteriální podání epirubicinu (transkatetrová arteriální embolizace v rámci lokální či regionální terapie primárního hepatocelulárního karcinomu nebo jaterních metastáz) může způsobit (kromě systémové toxicity kvalitativně podobné té po intravenózním podání epirubicinu) lokalizované nebo regionální příhody včetně gastroduodenálních vředů (pravděpodobně v důsledku refluxu léků do gastrické artérie) a zúžení žlučových cest v důsledku sklerotizující cholangitidy vyvolané podáním léku. Tato cesta podání může také vést k rozsáhlé nekróze perfundované tkáně.
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,5 mg sodíku na ml injekčního nebo infuzního roztoku. Pacienti, kteří jsou na dietě se sledovaným obsahem sodíku, by toto měli vzít v úvahu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)