salt:hasText
| - Doxorubicin se má podávat pouze pod dohledem lékaře se zkušenostmi s podáváním cytotoxických látek při léčbě nádorů.
Před zahájením léčby doxorubicinem by se měli pacienti zotavit z projevů akutní toxicity předchozí cytotoxické léčby (jako je stomatitida, neutropenie, trombocytopenie a celkové infekce).
Před léčbou nebo během léčby přípravkem Doxorubicin Actavis se doporučuje provést tato vyšetření (jak často se budou daná vyšetření provádět, závisí na celkovém stavu pacienta, dávce a souběžné léčbě):
RTG plic a srdce a EKG
pravidelné monitorování funkce srdce (ejekční frakce levé komory např. pomocí EKG, UCG a MUGA skenem)
denně aspekce ústní dutiny a faryngu, zda nedochází ke změnám na sliznici
laboratorní vyšetření krve: hematokrit, trombocyty, diferenciální bílý krevní obraz, AST, ALT, LDH, bilirubin, kyselina močová
Kontrola léčby
Před zahájením léčby se doporučuje stanovit funkci jater pomocí standardních vyšetření, jako je AST, ALT, ALP a bilirubin, a dále funkci ledvin.
Kontrola funkce levé srdeční komory
Analýza ejekční frakce levé komory (LVEF) pomocí echokardiografie nebo scintigrafie srdce se má provést s cílem optimalizovat srdeční funkce pacienta. Tato kontrola se musí provést před zahájením léčby a po každé kumulované dávce přibližně 100 mg/m2.
Funkce srdce
Kardiotoxicita představuje riziko léčby antracykliny, které se může projevit časnými (tj. akutními) nebo pozdními (tj. opožděnými) příhodami.
Časné (tj. akutní) příhody: Časnou kardiotoxicitu doxorubicinu představuje zejména sinusová tachykardie a/nebo abnormality EKG, jako jsou nespecifické změny úseku ST-T. Byly rovněž hlášeny tachyarytmie v podobě předčasných komorových stahů a komorová tachykardie, bradykardie a atrioventrikulární blok nebo blok raménka Tawarova. Tyto symptomy obyčejně ukazují na akutní přechodnou toxicitu. Oploštění a rozšíření QRS komplexu za normální hranice může ukazovat na kardiomyopatii vyvolanou doxorubicinem. Je pravidlem, že u pacientů s normální výchozí LVEF (= 50 %) pokles absolutní hodnoty o 10 % nebo pokles pod prahovou hodnotu 50 % znamená poruchu funkce srdce a v takové situaci je třeba pečlivě zvážit léčbu doxorubicin-hydrochloridem.
Pozdní (tj. opožděné) příhody: Opožděná kardiotoxicita se obvykle projevuje později v průběhu léčby doxorubicinem nebo během 2 – 3 měsíců po skončení léčby. Byly však hlášeny i pozdní příhody, které se objevily za několik měsíců až let po skončení léčby. Opožděná kardiomyopatie se projevuje poklesem ejekční frakce levé komory (LVEF) a/nebo příznaky a projevy městnavého srdečního selhání, jako je dušnost, edém plic, posturální otoky, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální výpotek a cvalový rytmus. Byly rovněž popsány subakutní účinky jako perikarditida či myokarditida. Život ohrožující srdeční selhání je nejtěžší formou antracyklinové kardiomyopatie a představuje dávku limitující toxicitu přípravku z kumulativní dávky.
Před léčbou doxorubicinem se má vyšetřit funkce srdce a ta musí být během léčby monitorována, aby se minimalizovalo riziko těžkého poškození srdce. Riziko lze snížit pravidelným sledováním LVEF během léčby a okamžitým vysazením doxorubicinu při objevení se prvního příznaku zhoršené funkce. Mezi vhodné kvantitativní metody pro opakovaná vyšetření funkce srdce (hodnocení LVEF) patří multisynchronizovaná radionuklidová angiografie (MUGA) nebo echokardiografie (ECHO). Vstupní vyšetření srdeční funkce pomocí EKG a buď MUGA, nebo pomocí ECHO je doporučeno zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Vyšetření LVEF pomocí MUGA nebo ECHO by se mělo provádět opakovaně, a to zvláště při vyšších kumulativních dávkách antracyklinu. Použité způsoby vyšetření by měly být po celou dobu sledování shodné.
Pravděpodobnost rozvoje městnavého srdečního selhání, která se odhaduje na 1 – 2 % při kumulativní dávce 300 mg/m2, se pomalu zvyšuje do celkové kumulativní dávky 450 – 550 mg/m2. Poté se riziko rozvoje srdečního selhání prudce zvyšuje a doporučuje se nepřekročit maximální kumulativní dávku 550 mg/m2. Jestliže jsou u pacienta přítomny i další potenciální rizikové faktory kardiotoxicity (kardiovaskulární onemocnění v anamnéze, předchozí terapie jinými antracykliny nebo antracendiony, předchozí nebo současná radioterapie cílená na oblast mediastina nebo perikardu a současné použití léčivých přípravků se schopností útlumu srdeční kontraktility, jako je cyklofosfamid a 5-fluorouracil), potom se kardiotoxicita doxorubicinu může projevit při nižších kumulativních dávkách a funkci srdce je třeba pečlivě sledovat.
Je pravděpodobné, že toxicita doxorubicinu a jiných antracyklinů/antracendionů je aditivní.
Jaterní funkce
Eliminace doxorubicinu probíhá převážně hepatobiliární cestou. Před zahájením léčby a během léčby doxorubicinem by měly být vyšetřeny hladiny celkového bilirubinu v séru. U pacientů se zvýšenými hodnotami bilirubinu může dojít ke zpomalení eliminace léčivé látky a zvýšení celkové toxicity. U těchto pacientů jsou doporučeny nižší dávky (viz bod 4.2). Pacientům s těžkou jaterní insuficiencí se nemá doxorubicin podávat (viz bod 4.3).
Gastrointestinální poruchy
Doporučuje se profylaxe antiemetiky.
Doxorubicin by se neměl použít v přítomnosti zánětu, ulcerací nebo průjmu.
Hematologická toxicita
Doxorubicin může způsobit myelosupresi (viz bod 4.8). Jestliže se objeví závažná myelosuprese, doxorubicin se nemůže použít; je nezbytné snížit dávku nebo posunout jeho podání. Je třeba se postarat o zajištění, že závažné infekce a/nebo epizody krvácení budou léčeny rychle a účinně. Probíhající infekce je třeba léčit před zahájením léčby doxorubicinem.
Před zahájením a v průběhu každého terapeutického cyklu s doxorubicinem by měl být vyhodnocen hematologický profil včetně diferenciálního počtu bílých krvinek (leukocyty). Hlavním projevem hematologické toxicity doxorubicinu je na dávce závislá reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) a představuje nejčastější akutní toxicitu limitující podání tohoto přípravku. Leukopenie a neutropenie jsou nejvýraznější mezi 14. dnem po podání přípravku. Ve většině případů se počet neutrofilů/leukocytů vrací k normálním hodnotám do 21 dní. Jestliže nedojde k normalizaci hematologických parametrů, je třeba zvážit snížení dávky nebo prodloužení dávkovacího intervalu. Mohou se vyskytnout také trombocytopenie a anemie. Těžký útlum kostní dřeně se klinicky projevuje horečkou, infekcemi, sepsí/septikémií, septickým šokem, krvácením, tkáňovou hypoxií nebo úmrtím.
Sekundární leukemie
U pacientů léčených antracykliny byla popsána sekundární leukemie s preleukemickou fází nebo bez ní. Její výskyt je častější při současném podávání s antineoplastickými látkami poškozujícími DNA, nebo pokud byli již dříve pacienti intenzivně léčeni cytotoxickými léčivými přípravky nebo pokud jim byly dávky antracyklinu zvyšovány. Tyto leukemie mohou mít latentní periodu 1 až 3 roky.
Syndrom lýzy tumoru
Doxorubicin může indukovat hyperurikemii vzhledem k významnému katabolizmu purinů, který doprovází lékem indukovanou rychlou lýzu nádorových buněk (tumor-lysis syndrom) (viz bod 4.8). Po zahájení léčby by měly být zjištěny hladiny kyseliny močové, kalia, kalcium fosfátu a kreatininu. Vznik hyperurikemie a následných komplikací způsobených tumor-lysis syndromem může být minimalizován hydratací, alkalizací moče a profylaxí allopurinolem .
Kancerogenita, mutagenita a zhoršení fertility
V testech in vitro a in vivo byl doxorubicin genotoxický a mutagenní a může způsobit neplodnost (viz bod bod 5.3).
Intravezikální podání
Intravezikální podání doxorubicinu může vyvolat symptomy chemické cystitidy (jako je dysurie, časté močení, nykturie, strangurie, hematurie, nekróza stěny močového měchýře).
Je nutno věnovat zvláštní pozornost katetrizačním komplikacím (např. uretrální obstrukce způsobená invazí intravezikálního nádoru).
Intravezikální podání je kontraindikováno u nádorů, které prorostly močovým měchýřem (vyšší stádium než T1). Intravezikální cesta podání se nemá zkoušet u pacientů s invazivními nádory, které prorostly stěnu močového měchýře, při infekci močových cest a zánětu močového měchýře.
Radioterapie
Mimořádná opatrnost je nutná u pacientů, kteří již absolvovali radioterapii nebo ji podstupují v současné době, případně je u nich plánovaná. Tito pacienti mají zvláštní riziko postiradiačních lokálních reakcí v ozařovaném poli (tzv. recall fenomén) při použití přípravku Doxorubicin Actavis. V souvislosti s léčbou byly popsány těžké, někdy až smrtelné případy hepatotoxicity (poškození jater). Předchozí ozáření mediastina zvyšuje riziko kardiotoxicity doxorubicinu. Zejména v tomto případě nesmí být překročena kumulativní dávka 400 mg/m2.
Protinádorová léčba
Doxorubicin může potencovat toxicitu jiné protinádorové léčby. Byla popsána exacerbace cyklofosfamidem indukované hemoragické cystitidy a zvýšená hepatotoxicita 6-merkaptopurinu. Stejně jako u jiných cytotoxických látek, byly popsané případy tromboflebitidy a tromboembolické příhody včetně plicní embolie (v některých případech fatální) při léčbě doxorubicinem (viz bod 4.8).
Očkování
Vakcinace se nedoporučují (viz bod 4.5). Během léčby doxorubicin-hydrochloridem by se pacienti měli vyhnout kontaktu s osobami nedávno očkovanými proti dětské obrně.
Jiné
Systémová clearance doxorubicinu je snížená u obézních pacientů (tj. nad 130 % ideální tělesné hmotnosti) (viz bod 4.2).
Pacienti by měli být upozorněni, že doxorubicin může způsobit červené zabarvení moči, zejména první moči po podání, které však není důvodem ke znepokojení.
Pocit bodání nebo pálení v místě podání přípravku může ukazovat na malé množství extravazace. V případě podezření na extravazaci se injekční aplikace okamžitě ukončí a je nutno pokračovat v jiné žíle. Chlazení postižené oblasti po dobu 24 hodin může nepříjemné pocity zmírnit. V následujících týdnech je třeba pacienta pečlivě sledovat. Může být nutný chirurgický zákrok (viz bod 4.8).
Doxorubicin Actavis obsahuje 3,54 mg (< 1 mmol) sodíku v 1 ml koncentrátu. Toto je třeba zvážit u pacientů s dietou se sníženým obsahem sodíku.
(cs)
|