| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: bifosfonáty
ATC kód: M05BA07
Natrium-risedronát je pyridinyl bisfosfonát, který se váže k hydroxyapatitu kosti a inhibuje osteoklasty vyvolanou resorpci kosti. Odbourávání kosti je redukováno, zatímco aktivita osteoblastů a mineralizace kostí je chráněna. V preklinických studiích risedronát prokázal silnou antiosteoklastovou a antiresorpční aktivitu, a v závislosti na dávce navyšoval kostní hmotu a biomechanickou pevnost skeletu. Aktivita natrium-risedronátu byla potvrzena měřením biochemických ukazatelů kostního metabolismu v průběhu farmakodynamických a klinických studií. Ve studiích u postmenopauzálních žen bylo pozorováno snížení hodnot biochemických markerů kostního metabolismu během 1 měsíce a maximální snížení bylo dosaženo po 3–6 měsících. Snížení hodnot biochemických markerů kostního metabolismu bylo po 12 měsících stejné u natrium-risedronátu 35 mg podávaného jednou týdně a natrium-risedronátu 5 mg podávaného jednou denně.
Ve studiích u mužů s osteoporózou bylo snížení hodnot biochemických markerů kostního metabolismu pozorováno nejdříve za 3 měsíce a zůstalo pozorovatelné dalších 24 měsíců.
Léčba postmenopauzální osteoporózy
S postmenopauzální osteoporózou je spojována řada rizikových faktorů včetně snížení objemu kostní hmoty, nízké minerální denzity kosti, časné menopauzy, anamnézy kouření a rodinné dispozice k osteoporóze. Klinickými následky osteoporózy jsou fraktury. Riziko fraktur se zvyšuje s počtem rizikových faktorů.
V jednoroční, dvojitě zaslepené, multicentrické studii u postmenopauzálních žen s osteoporózou se ukázalo, že vliv na průměrnou hodnotu změny minerální denzity kosti BMD (dále jen BMD - z angl. bone mineral density) v oblasti lumbální páteře je identický při užívání natrium-risedronátu 35 mg jednou týdně (n=485) a natrium-risedronátu 5 mg podávaného denně (n=480).
V rámci klinických studií byl sledován účinek risedronátu na riziko vzniku fraktur celkového proximálního femuru. Zahrnuty byly postmenopauzální ženy v časné i pozdní menopauze, které prodělaly frakturu před zařazením do studie i ženy bez prodělané fraktury. Byly hodnoceny denní dávky 2,5 mg a 5 mg a všechny skupiny, včetně kontrolních, užívaly kalcium a vitamín D (v případě nízkých výchozích hladin). Absolutní a relativní riziko vzniku nové vertebrální fraktury bylo stanoveno použitím metody zhodnocení doby do první události (time-to-first event analysis).
Do dvou placebem kontrolovaných studií (n=3661) byly zahrnuty postmenopauzální ženy ve věku do 85 let, které prodělaly před zařazením do studie vertebrální frakturu. Risedronát 5 mg denně po dobu 3 let snížil v porovnání s kontrolní skupinou riziko vzniku nové vertebrální fraktury. U žen, které prodělaly alespoň 2, resp. alespoň 1 vertebrální frakturu, bylo snížení relativního rizika 49% resp. 41% (výskyt nových vertebrálních fraktur při užívání risedronátu 18,1% resp. 11,3% a placeba 29,0% resp. 16,3%). Benefit léčby byl patrný již na konci prvního roku terapie. Rovněž byl prokázán přínos léčby u žen, které před zařazením do studie prodělaly mnohočetné fraktury. Ve skupině léčené risedronátem 5 mg denně došlo ke snížení ročního úbytku výšky v porovnání s kontrolní skupinou.
Do dvou dalších placebem kontrolovaných studií byly zahrnuty postmenopauzální ženy ve věku nad 70 let, které před zařazením do studie prodělaly vertebrální frakturu, i ženy bez vertebrální fraktury. Pacientky ve věku 70–79 let byly zahrnuty v případě, že hodnoty BMD vyjádřené pomocí T-skóre činily v oblasti krčku femuru <-3 SD (hodnoty udávané výrobcem, tj. -2,5 SD podle NHANES III) a ženy měly alespoň jeden další rizikový faktor. Ženy > 80 let mohly být zařazeny na základě přítomnosti alespoň jednoho neskeletálního rizikového faktoru pro frakturu v oblasti celkového proximálního femuru nebo v případě nízké hodnoty BMD v oblasti krčku femuru. Statisticky významného rozdílu v účinnosti risedronátu oproti placebu bylo dosaženo při provedení souhrnné analýzy dvou léčebných skupin 2,5 mg a 5 mg. Následující výsledky jsou založeny na pozdější analýze podskupin definovaných klinickou praxí a současnými definicemi osteoporózy:
V podskupině pacientek, které měly BMD T-skóre v oblasti krčku femuru < -2,5 SD (NHANES III) a prodělaly alespoň jednu vertebrální frakturu před zařazením do studie, snížil risedronát podávaný po dobu 3 let riziko fraktury v oblasti proximálního femuru o 46% oproti kontrolní skupině (výskyt fraktury v oblasti proximálního femuru u skupin léčených risedronátem byl 3,8%, u placeba 7,4%).
Získaná data naznačují, že u velmi starých pacientek (>80 let) může být význam ochranného působení léčby limitovanější, což je možno vysvětlit vzrůstající důležitostí neskeletálních faktorů pro vznik fraktury v oblasti celkového proximálního femuru ve stáří. Údaje analyzované v těchto studiích jako sekundární výstupy ukazují pokles rizika vzniku nové vertebrální fraktury u pacientek s nízkým BMD krčku femuru, které před zařazením do studie prodělaly vertebrální frakturu, i u pacientek bez prodělané vertebrální fraktury.
Natrium-risedronát 5 mg denně podávaný po dobu 3 let zvýšil BMD v oblasti bederní páteře, krčku femuru, trochanteru a distálního předloktí a udržel kostní hmotu ve střední části vřetenní kosti v porovnání s kontrolní skupinou.
Rok po ukončení tříleté léčby risedronátem 5 mg denně došlo k rychlé reverzibilitě supresivního účinku risedronátu na kostní metabolismus.
Bioptické vzorky kosti postmenopauzálních žen léčených risedronátem 5 mg denně po dobu 2 až 3 let ukázaly očekávaný střední stupeň snížení kostního obratu. Kost utvářená během léčby natrium-risedronátem měla normální lamelární strukturu a kostní mineralizaci. Tato data spolu se sníženým výskytem osteoporotických vertebrálních fraktur u žen s osteoporózou nenaznačují žádný škodlivý účinek na kvalitu kosti.
Endoskopické nálezy mnoha pacientů s řadou středně závažných až těžkých gastrointestinálních obtíží jak u pacientů užívajících risedronát, tak u kontrolních skupin, nenaznačují žádný důkaz souvislosti mezi léčbou a výskytem žaludečních, duodenálních nebo ezofageálních vředů v obou skupinách, třebaže duodenitida byla u skupiny s risedronátem vzácně pozorována.
Léčba osteoporózy u mužů
Natrium-risedronát 35 mg podávaný jednou týdně prokázal svou účinnost u mužů s osteoporózou (ve věku od 36 do 84 let) ve dvouleté, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii se 284 pacienty (natrium-risedronát 35 mg n=191). Všichni pacienti dostávali navíc kalcium a vitamín D.
Zvýšení BMD bylo zaznamenáno za 6 měsíců následně po iniciaci léčby natrium-risedronátem. Natrium risedronát 35 mg podávaný jednou týdně vyvolal průměrné zvýšení BMD v bederní páteři, krčku stehenní kosti, trochanteru a celkově v proximálním femuru v porovnání s placebem po 2 letech léčby. V této studii nebyla prokázána účinnost z hlediska menšího vzniku zlomenin.
Kostní efekt (zvýšení BMD a snížení BTM (z angl. bone turnover markers)) natrium-risedronátu je stejný u mužů a u žen.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost natrium-risedronátu je vyšetřována v probíhající studii u dětských pacientů ve věku od 4 do méně než 16 let s osteogenesis imperfecta. Po dokončení jednoroční randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované fáze bylo prokázáno statisticky významné zvýšení BMD bederní páteře ve skupině s risedronátem oproti skupině s placebem; nicméně ve skupině s risedronátem bylo v porovnání s placebem nalezeno zvýšení počtu nových morfometrických zlomenin obratle (zjištěných rtg vyšetřením, minimálně jeden případ). Celkově výsledky nepodporují použití natrium-risedronátu u dětských pacientů s osteogenesis imperfekta.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)