| salt:hasText
| - Nedoporučované kombinace
Antagonisté kalcia typu verapamilu, a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na kontraktilitu a na atrioventrikulární vedení. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených beta-sympatolytiky může způsobit těžkou hypotenzi a atrioventrikulární blokádu.
Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid; lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být potencován a negativní inatropní účinek může být zvýšen.
Centrálně působící antihypertenziva jako např. klonidin aj. (např. methyldopa, moxonodin, rilmenidin): Současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání snížením centrálního tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace). Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound“-hypertenze.
Kombinace, které je třeba použít s opatrností
Antagonisté kalcia jako dihydropyridinové deriváty s negativně inotropním účinkem (např. nifedipin). Nifedipin snižuje kontraktilitu myokardu ovlivněním množství vápníku. Současné užívání pacienty s beta-sympatolytiky může zvýšit riziko hypotenze a snížit ventrikulární funkci pumpy s možným rozvojem srdeční nedostatečnosti u pacientů s latentní srdeční nedostatečností. Negativní inotropní účinek nifedipinu může urychlit nebo zhoršit srdeční selhání.
Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu jako např. felodipin a amlodipin: Současné užívání může zvýšit riziko hypotenze, a nedá se vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení činnosti komor jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.
Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního převodu může být potencován.
Lokální beta-sympatolytika (např. oční kapky pro léčení glaukomu) mohou působit aditivně k systémovým efektům bisoprololu.
Parasympatomimetika: Současné užití může prodloužit dobu atrioventrikulárního převodu a zvýšit riziko bradykardie.
Insulin a perorální antidiabetika: Zesílení hypoglykemizujícího účinku. Blokáda adrenergních beta-receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.
Celková anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové anestézii viz také v bodě 4.4).
Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního převodu.
Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzivní účinek bisoprololu.
Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit účinek obou látek.
Sympatomimetika aktivující jak adrenergní beta-receptory, tak i alfa-receptory (např. noradrenalin, adrenalin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstriční účinky těchto látek, zprostředkované adrenergními alfa-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Má se zato, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při použití neselektivních beta-sympatolytik. Vysoké dávky adrenalinu mohou být nutné při léčbě alergických reakcí.
Současné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak (např. s tricyklickými antidepresivy, s barbituráty, s fenothiaziny) může zvýšit riziko vzniku hypotenze.
Moxisylát: Může způsobit závažnou posturální hypotenzi.
Kombinace vyžadující pozornost
Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.
Inhibitory monoaminoxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzivní účinek beta-sympatolytik, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)