| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinu II, a diuretika; valsartan a diuretika; ATC kód: C09D A03
Valsartan/hydrochlorothiazid
V dvojitě slepých randomizovaných studiích s aktivní kontrolou u pacientů, kteří nebyli odpovídajícím způsobem kontrolováni pomocí samotného hydrochlorothiazidu 12,5 mg, bylo pomocí fixní kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 80/12,5 mg (14,9/11,3 mm Hg) ve srovnání s hydrochlorothiazidem 12,5 mg (5,2/2,9 mm Hg) a hydrochlorothiazidem 25 mg (6,8/5,7 mm Hg) dosaženo průkazně většího snížení průměrného systolického / diastolického krevního tlaku. Kromě toho reagovalo na fixní kombinaci valsartan/hydrochlorothiazid 80/12,5 mg průkazně vyšší procento pacientů (60 %) (diastolický TK <90 mm Hg nebo snížení ≥10 mm Hg), než tomu bylo u hydrochlorothiazidu 12,5 mg (25%) a hydrochlorothiazidu 25 mg (27%).
V dvojitě slepých randomizovaných studiích s aktivní kontrolou u pacientů, kteří nebyli odpovídajícím způsobem kontrolováni pomocí samotného valsartanu 80 mg, bylo pomocí fixní kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 80/12,5 mg (9,8/8,2 mm Hg) ve srovnání s valsartanem 80 mg (3,9/5,1 mm Hg) a valsartanem 160 mg (6,5/6,2 mm Hg) dosaženo průkazně většího snížení průměrného systolického / diastolického TK. Kromě toho reagovalo na fixní kombinaci valsartan/hydrochlorothiazid 80/12,5 mg ve srovnání s valsartanem 80 mg (36%) a valsartanem 160 mg (37%) průkazně vyšší procento pacientů (51%) (diastolický TK <90 mm Hg nebo snížení ≥10 mm Hg).
V dvojitě slepých randomizovaných placebem kontrolovaných studiích s faktoriálním designem srovnávajícím různé dávkování jednotlivých složek valsartan/hydrochlorothiazidu bylo u kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 80/12,5 mg (16,5/11,8 mm Hg) ve srovnání s placebem (1,9/4,1 mm Hg) a hydrochlorothiazidem 12,5 mg (7,3/7,2 mm Hg) i valsartanem 80 mg (8,8/8,6 mm Hg) zjištěno průkazně vyšší snížení průměrného systolického / diastolického TK. Kromě toho ve srovnání s placebem (29 %) a hydrochlorothiazidem (41 %) reagovalo na kombinaci valsartan/hydrochlorothiazid 80/12,5 (64 %) průkazně vyšší procento pacientů (64 %) (diastolický TK <90 mm Hg nebo snížení ≥10 mm Hg).
V dvojitě slepých randomizovaných studiích s aktivní kontrolou u pacientů, kteří nebyli odpovídajícím způsobem kontrolováni pomocí samotného hydrochlorothiazidu 12,5 mg, bylo pomocí fixní kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (12,4/7,5 mm Hg) ve srovnání s hydrochlorothiazidem 25 mg (5,6/2,1 mm Hg) dosaženo průkazně většího snížení průměrného systolického / diastolického krevního tlaku. Kromě toho reagovalo na fixní kombinaci valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg průkazně vyšší procento pacientů (50 %) (TK <140/90 mm Hg nebo snížení STK ≥20 mm Hg nebo snížení DTK ≥10 mm Hg), než tomu bylo u hydrochlorothiazidu 25 mg (25%).
V dvojitě slepých randomizovaných studiích s aktivní kontrolou u pacientů, kteří nebyli odpovídajícím způsobem kontrolováni pomocí samotného valsartanu 160 mg, bylo pomocí obou fixních kombinací valsartan/hydrochlorothiazid 160/25 mg (14,6/11,9 mm Hg) a valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (12,4/10,4 mg Hg) ve srovnání s valsartanem 160 mg (8,7/8,8 mm Hg) dosaženo průkazně většího snížení průměrného systolického / diastolického TK. Rozdíl ve snížení TK mezi dávkami 160/25 a 160/12,5 také dosáhl statistické průkaznosti. Kromě toho průkazně vyšší procento pacientů reagovalo na fixní kombinaci valsartan/hydrochlorothiazid 160/25 (68 %) a valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (62 %) (diastolický TK <90 mg Hg nebo snížení ≥10 mm Hg) ve srovnání s valsartanem 160 mg (49 %).
V dvojitě slepých randomizovaných placebem kontrolovaných studiích s faktoriálním designem srovnávajícím různé dávkování jednotlivých složek valsartan/hydrochlorothiazidu bylo u kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (17,8/13,5 mm Hg) a u kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 160/25 mg (22,5/15,3) ve srovnání s placebem (1,9/4,1 mm Hg) a jednotlivými monoterapiemi, tzn. hydrochlorothiazid 12,5 mg (7,3/7,2 mm Hg), hydrochlorothiazid 25 mg (12,7/9,3) i valsartan 160 mg (12,1/9,4 mm Hg) zjištěno průkazně vyšší snížení průměrného systolického/diastolického TK. Kromě toho ve srovnání s placebem (29 %) a jednotlivými monoterapiemi, tzn. hydrochlorothiazid 12,5 mg (41 %), hydrochlorothiazid 25 mg (54 %) a valsartan 160 mg (59 %), reagovalo na kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 160/25 mg a valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 průkazně vyšší procento pacientů (81 % resp. 76 %) (diastolický TK <90 mm Hg nebo snížení ≥10 mm Hg).
V dvojitě slepých randomizovaných studiích s aktivní kontrolou u pacientů, kteří nebyli odpovídajícím způsobem kontrolováni po hydrochlorothiazidu 12,5 mg, bylo zjištěno průkazně vyšší snížení systolického/diastolického TK u kombinace valsartan /hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (12,4/7,5 mm Hg) ve srovnání s hydrochlorothiazidem 25 mg (5,6/2,1 mm Hg). Kromě toho reagovalo průkazně vyšší procento pacientů (TK <140/90 mm Hg nebo redukce STK ≥20 mm Hg či redukce DTK ≥10 mmHg) na valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (50%) než na samotný hydrochlorothiazid 25 mg (25%).
V dvojitě slepých randomizovaných studiích s aktivní kontrolou u pacientů, kteří nebyli odpovídajícím způsobem kontrolováni po valsartanu 160 mg, bylo zjištěno průkazně vyšší snížení průměrného systolického/diastolického TK jako po kombinaci valsartan / hydrochlorothiazid 160/25 mg (14,6/11,9 mm Hg), tak po kombinaci valsartan / hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (12,4/10,4 mm Hg), než tomu bylo po valsartanu 160 mg (8,7/8,8 mm Hg). Také rozdíl v TK mezi dávkami 160/25 mg a 160/12,5 mg dosáhl statistické průkaznosti. Kromě toho reagovalo průkazně vyšší procento pacientů (diastolický TK <90 mm Hg nebo snížení ≥10 mm Hg) s kombinaci valsartan/hydrochlorothiazid 160/25 mg (68%) a 160/12,5 mg (62%), než tomu bylo v případě valsartanu 160 mg (49%).
V dvojitě slepých randomizovaných placebem kontrolovaných studiích s faktoriálním designem srovnávajícím různé dávky jednotlivých složek v kombinacích valsartan /hydrochlorothiazidu bylo zjištěno průkazně vyšší snížení průměrného systolického / diastolického TK u kombinace valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (17,8/13,5 mm Hg) a 160/25 mg (22,5/15,3 mm Hg), než tomu bylo v případě placebo (1,9/4,1 mm Hg) a v případě jednotlivých monoterapií, tzn. hydrochlorothiazid 12,5 mg (7,3/7,2 mm Hg), hydrochlorothiazid 25 mg (12,7/9,3 mm Hg) a valsartan 160 mg (12,1/9,4 mm Hg). Kromě toho reagovalo průkazně vyšší procento pacientů (diastolický TK <90 mm Hg nebo snížení ≥10 mm Hg) s kombinací valsartan/hydrochlorothiazid 160/25 mg (81%) a valsartan/hydrochlorothiazid 160/12,5 mg (76%) ve srovnání s placebo (29%) a jednotlivými monoterapiemi, tzn. hydrochlorothiazid 12,5 mg (41%), hydrochlorothiazid 25 mg (54%) a valsartan 160 mg (59%).
V kontrolovaných klinických studiích s kombinací valsartanu a hydrochlorothiazidu byly zjišťovány poklesy sérových hladin draslíku závislé na dávce. Snížení sérové hladiny draslíku se objevovalo častěji u pacientů léčených 25 mg hydrochlorothiazidu než u těch, kteří dostávali 12,5 mg hydrochlorothiazidu. V kontrolovaných klinických studiích s kombinací valsartan / hydrochlorothiazid se vliv hydrochlorothiazidu na snížení hladiny draslíku oslaboval účinkem valsartanu, který draslík šetří.
Zatím se neví, zda má valsartan v kombinaci s hydrochlorothiazidem nějaký pozitivní vliv na kardiovaskulární mortalitu a morbiditu. Epidemiologická sledování prokázala, že dlouhodobá léčba pomocí hydrochlorothiazidu nebezpečí kardiovaskulární mortality a morbidity snižuje.
Valsartan
Valsartan je perorálně účinný a specifický antagonista receptoru pro angiotenzin II (Ang II). Působí selektivně na poddruh receptoru AT1 zodpovědného za známé účinky angiotenzinu II. Zvýšené hladiny Ang II v plazmě po blokádě receptoru AT1 v důsledku valsartanu může stimulovat nezablokovaný receptor AT2 pravděpodobně vyvažující účinek receptoru AT1. Valsartan nevykazuje žádnou částečnou agonistickou aktivitu na receptor AT1 a má mnohem (asi 20 000-krát) vyšší afinitu pro receptor AT1 než pro receptor AT2. Není známo, že by se valsartan vázal na jiné receptory hormonů nebo je blokoval či že by se vázal nebo blokoval iontové kanály, o nichž se ví, že jsou důležité při regulaci kardiovaskulárního systému.
Valsartan neinhibuje ACE (také známý jako kinináza II), který mění Ang I na Ang II a degraduje bradykinin. Vzhledem k tomu, že nemají vliv na ACE a nepotencují bradykinin nebo substanci P, je nepravděpodobné, že by antagonisté angiotensinu II vyvolávaly kašel. V klinických studiích, kde byl porovnáván valsartan s inhibitorem ACE, byla incidence suchého kašle signifikantně (P<0,05) nižší u pacientů léčených pomocí valsartanu než u pacientů léčených inhibitorem ACE (2,6 % oproti 7,9 %). V klinické studii pacientů, kteří prodělali suchý kašel během léčby inhibitorem ACE, kašlalo 19,5 % subjektů studie léčených pomocí valsartanu a 19,0 % osob léčených thiazidovým diuretikem v porovnání s 68,5 % osob, které byly léčeny inhibitorem ACE (P<0,05).
Podání valsartanu pacientům s hypertenzí vede k redukci krevního tlaku bez ovlivnění frekvence pulzu. U většiny pacientů dochází po podání jednorázové perorální dávky k nástupu antihypertenzního účinku během 2 hodin a nejvyššího snížení krevního tlaku je dosaženo do 4-6 hodin. Antihypertenzní účinek přetrvává po dobu 24 hodin po podání dávky. Při opakovaném podávání je zřetelný antihypertenzní účinek dosažen do 2 týdnů a maximálního účinku je dosaženo do 4 týdnů, a ten se při dlouhodobé léčbě udržuje. Při kombinaci s hydrochlorothiazidem je dosaženo signifikantně lepšího snížení krevního tlaku. Náhlé vysazení valsartanu nevyvolalo znovu hypertenzi ani žádné jiné nežádoucí klinické účinky.
U pacientů s hypertenzí, diabetem 2. typu a mikroalbuminurií valsartan vykazoval redukci vylučování albuminu močí. Ve studii MARVAL (MICROALBUMINURIA REDUCTION WITH VALSARTAN) bylo dosaženo redukce vylučování albuminu močí (UAE) u valsartanu (80-160 mg/jednou denně) oproti amlodipinu (5-10 mg/jednou denně) u 332 diabetiků 2. typu (průměrný věk: 58 let; 265 mužů) a s mikroalbuminurií (valsartan: 58 μg/min; amlodipin: 55,4 μg/min), s normálním nebo vysokým krevním tlakem a se zachovanou funkcí ledvin (kreatinin v krvi <120 μmol/l). Za 24 týdnů bylo UAE sníženo (p<0,001) o 42 % (–24,2 μg/min; 95 % interval spolehlivosti: –40,4 až –19,1) u valsartanu a přibližně o 3 % (–1,7 μg/min; 95 % interval spolehlivosti: –5,6 až 14,9) u amlodipinu, a to i přesto, že byly u obou skupin obdobné hodnoty snížení krevního tlaku. Studie redukce proteinurie pomocí valsartanu (DROP = DIOVAN REDUCTION OF PROTEINURIA) dále zkoumala účinnost valsartanu v redukci UAE u 391 pacientů s hypertenzí (krevní tlak=150/88 mmHg) a diabetem 2. typu, albuminurií (průměr=102 μg/min; 20-700 μg/min) a zachovanou funkcí ledvin (průměrná hladina kreatininu v séru = 80 μmol/l). Pacienti byli randomizováni do skupin užívajících jednu ze 3 dávek valsartanu (160, 320 a 640 mg/jednou denně) a léčeni po dobu 30 týdnů. Účelem této studie bylo určení optimální dávky valsartanu pro redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2. typu. Za 30 týdnů došlo k signifikantnímu snížení procentuální změny u UAE o 36 % oproti počáteční hodnotě u valsartanu 160 mg (95 % interval spolehlivosti: 22 až 47 %) a o 44 % u valsartanu 320 mg (95 % interval spolehlivosti: 31 až 54 %). Závěr je, že 160-320 mg valsartanu vedlo u pacientů s hypertenzí a diabetem 2. typu ke klinické redukci UAE.
Hydrochlorothiazid
Thiazidová diuretika působí hlavně ve stočeném distálním tubulu ledvin. Bylo prokázáno, že v ledvinové kůře jako primárním vazebním místě aktivity thiazidového diuretika a inhibice přenosu NaCl v distálním stočeném tubulu existuje receptor s vysokou afinitou. Mechanizmus účinku thiazidů vychází z inhibice symportéru Na+Cl- možná v důsledku boje o místo Cl-, čímž působí na mechanizmy elektrolytické resorpce: přímo zvyšuje exkreci sodíku a chloridu přibližně stejnou měrou, a nepřímo touto diuretickou aktivitou snižuje plazmatický objem, s následným zvýšením aktivity plazmatického reninu, sekrece aldosteronu a ztráty močového draslíku a snižuje sérovou hladinu draslíku. Vazba reninu a aldosteronu je zprostředkována angiotenzinem II, takže při souběžném podání valsartanu je snížení hladiny sérového draslíku méně výrazné než při monoterapii pomocí hydrochlorothiazidu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)