salt:hasText
| - V případě předávkování se může vyskytnout těžká hypotenze, bradykardie, srdeční selhání, kardiogenní šok a zástava srdce. Rovněž se mohou vyskytnout i dechové obtíže, bronchospasmus, zvracení, poruchy vědomí a generalizované křeče. Životně důležité funkce musejí být monitorovány a v případě potřeby i korigovány na jednotce intenzivní péče.
Doporučená podpůrná terapie
Atropin: 0,5 až 2 mg i.v. (při těžké bradykardii), glukagon zpočátku 1 až 10 mg i.v., potom 2-5 mg/h v dlouhodobé infúzi (na podporu kardiovaskulární funkce). Sympatomimetika podle tělesné hmotnosti a účinku: dobutamin, izoprenalin, orciprenalin nebo adrenalin. Jestliže v klinickém obraze převažuje periferní vazodilatace, pak se musí aplikovat norfenefrin nebo noradrenalin s trvalým monitorováním oběhových funkcí.
Bradykardie rezistentní na medikamentózní léčbu vyžaduje použití kardiostimulátoru.
V případě bronchospazmu se podávají beta-sympatomimetika (inhalačně nebo intravenózně) nebo aminofylin intravenózně.
Při výskytu generalizovaných křečí se doporučuje pomalá intravenózní injekce diazepamu nebo klonazepamu.
Poznámka: v případě těžké intoxikace se symptomy šoku musí být podpůrná terapie antidoty prováděna po dostatečně dlouhou dobu, neboť lze očekávat prodloužení poločasu vylučování a redistribuce karvedilolu. Trvání terapie závisí na míře předávkování; proto je nutno pokračovat v podpůrné léčbě, dokud pacient není stabilizovaný.
(cs)
|