| salt:hasText
| - Systémová toxicita
Ve studiích zaměřených na akutní toxicitu vyvolalo jednorázové podání fludarabin fosfátu v dávce o dva řády převyšující terapeutické dávky příznaky těžké intoxikace nebo smrt. Podle očekávání vzhledem k cytotoxické složce byla postižena kostní dřeň, lymfoidní orgány, gastrointestinální sliznice, ledviny a mužské gonády. U pacientů byly pozorovány těžké vedlejší účinky již při podání dávek blížících se k doporučeným terapeutickým dávkám (faktor 3 až 4) zahrnující těžkou neurotoxicitu, někdy fatální (viz 4.9 Předávkování).
Studie zaměřené na systémovou toxicitu po opakovaném podání fludarabin fosfátu prokázaly také očekávaný účinek v nadprahové dávce na rychle proliferující tkáně. Závažnost morfologických projevů stoupala s dávkovou hladinou a délkou podávání a pozorované změny byly obecně považovány za reverzibilní. V zásadě zkušenosti získané z terapeutického využití Fludary ukazují na srovnatelný toxikologický profil u lidí, ačkoliv u pacientů byly navíc pozorovány další nežádoucí účinky jako neurotoxicita (viz 4.8 Nežádoucí účinky).
Embryotoxicita
Výsledky embryotoxických studií na zvířatech prokázaly teratogenní potenciál fludarabin fosfátu. Vzhledem k úzké hranici bezpečnosti mezi teratogenními dávkami u zvířat a terapeutickými dávkami u lidí a vzhledem k analogii s dalšími antimetabolity, u kterých se předpokládá interference s procesem diferenciace, je terapeutické užití Fludary spojeno se závažným rizikem teratogenního účinku u člověka (viz 4.6 Těhotenství a kojení).
Genotoxický potenciál, tumorigenicita
Bylo prokázáno, že fludarabin fosfát vyvolává chromozomální aberace v cytogenetických testech in vitro, způsobuje poškození DNA v testu výměny sesterských chromatidů, zvyšuje počet mikronuclei v in vivo testu myších micronucleí. Fludarabin fosfát však byl negativní v testech genových mutací a v testu dominantní letality u myších samců. Mutagenní potenciál byl tedy prokázán v somatických buňkách, ale nebyl demonstrován v buňkách zárodečných.
Známá aktivita fludarabin fosfátu na úrovni DNA a výsledky testů mutagenicity podporují názor, že fludarabin fosfát má tumorigenní potenciál. Nebyly prováděny žádné studie na zvířatech řešící přímo otázku tumorigenicity, protože podezření na zvýšené riziko sekundárních tumorů vzniklých na základě léčby Fludarou může být ověřeno výlučně na základě epidemiologických dat.
Lokální tolerance
Podle výsledků experimentů na zvířatech po intravenózním podání fludarabin fosfátu se neočekává výrazná lokání iritace v místě injekce. Ani po chybné aplikaci injekce nebyla pozorována výrazná lokální iritace po paravenózním, intraarteriálním a intramuskulárním podání vodného roztoku obsahujícího 7,5 mg fludarabin fosfátu /ml.
Podobnost pozorovaných lézí v gastrointestinálním traktu po intravenózním a intragastrickém podání u zvířat podporuje předpoklad, že fludarabin fosfát vyvolává enteritidu jakožto systémový účinek.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)