salt:hasText
| - Souhrnná farmakokinetika
Omeprazol reaguje na kyseliny, proto je podáván perorálně ve formě granulí chráněných gastroresistentní vrstvou v želatinových tobolkách . K absorpci dochází v tenkém střevě.
Nejvyšší plazmatické koncentrace je dosaženo po 1 až 3 hodinách. Plazmatický poločas je přibližně 40 minut a plazmatická clearence je 0,3 až 0,6 l/minutu. U malého procenta pacientů (také nazývaných „ špatní metabolizátoři“ CYP2C19) bylo pozorováno prodloužení doby eliminace. V takovýchto případech může být terminální eliminační poločas přibližně trojnásobně prodloužen, zatímco velikost plochy pod křivkou (AUC) se může zvětšit až desetkrát.
V rámci těla má omeprazol poměrně nízký distribuční objem (0,3 l/kg tělesné hmotnosti), což odpovídá objemu extracelulární tekutiny. Vazba na protejny je přibližně 95%.
Omeprazol se jakožto slabá báze kumuluje v kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietálních buněk. V tomto kyselém prostředí je omeprazol protonizován a přeměňován na sulfenamid, jež je vlastní aktivní látkou. Tato aktivní látka se kovalentně váže na protonovou pumpu (H+/K+-ATPasu) sekreční membrány a inhibuje její aktivitu. Trvání efektu inhibice acidity je proto výrazně delší než doba, po kterou je bazický omeprazol přítomen v plazmě. V uvažovaném čase není rozsah inhibice závislý na plazmatické hladině, ale je úměrný ploše pod křivkou v závislosti plazmatické koncentrace na čase.
Omeprazol je zcela metabolizován, a to především v játrech pomocí CYP2C19. Malé procento pacientů má nedostatek funkčního CYP2C19 enzymu a díky tomu je u nich rychlost eliminace nižší. V plasmě jsou přítomny tyto jeho metabolity: omeprazol sulfon, omeprazol sulfin a hydroxyomeprazol. Tyto metabolity nemají signifikantní vliv na sekreci kyseliny. Přibližně 20% z podané dávky je ve formě metabolitů vyloučeno stolicí a 80% močí. S močí se vylučují především metabolity hydroxiomeprazol a odpovídající karboxylová kyselina.
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin je kinetika stejná jako u zdravých subjektů, ale vzhledem k tomu, že renální eliminace je hlavní exkreční cestou metabolitů omeprazolu, je eliminace snížena úměrně míře renální dysfunkce. Přesto však při podání jedné dávky denně je možné se kumulaci vyhnout.
U starších pacientů je biologická dostupnost mírně zvýšena, zatímco plazmatická eliminace je mírně snížena. Nicméně jednotlivé hodnoty ukazují na výraznou korelaci s hodnotami zdravých subjektů; snížení tolerance u starších pacientů, kteří byli léčeni v doporučených dávkách, zaznamenáno nebylo.
Po intravenózním podávání 40 mg omeprazolu po dobu 5 dní, byl zjištěn 50% nárůst absolutní biologické dostupnosti. Což může být vysvětleno snížením jaterní clearence následkem saturace enzymu CYP2C19.
U pacientů s chronickým onemocněním jater je clearence omeprazolu snížená, zatímco plazmatický poločas může být zvýšen přibližně na 3 hodiny. Za těchto okolností je biologická dostupnost větší než 90%. Přesto však byl omeprazol dobře tolerován v rámci léčby, kdy bylo po dobu 4 týdů podáváno 20 mg/den. Kumulace omeprazolu ani jeho metabolitů pozorována nebyla.
Biologická dostupnost
Biologická dostupnost jednorázové dávky 20 mg omeprazolu je přibližně 35%. Při opakované dávce vzroste biologická dostupnost přibližně na 60%. U pacientů se sníženou funkcí jater může dojít následkem snížení efektu prvního průchodu k jejímu nárůstu na více než 90%.
Biologická dostupnost Omeprazolu AL 20 byla testována v porovnávání s referenčním přípravkem. Výsledky ukázaly, že Omeprazol AL 20 je bioekvivalentní jak při podání jednotlivé, tak opakované dávky. Efekt na biologickou dostupnost při užívání Omeprazolu AL 20 s jídlem byl srovnatelný jako při užití referenčního přípravku. Celkový rozsah biologické dostupnosti není při současném užití s jídlem výrazně ovlivněn.
(cs)
|