salt:hasText
| - Maligní neuroleptický syndrom
V souvislosti s podáváním antipsychotik byl hlášen maligní neuroleptický syndrom (charakterizovaný hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, autonomní nestabilitou, alterovaným vědomím a zvýšenou hladinou kreatinfosfokinázy). Dalšími příznaky může být myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní renální selhání. Pokud se tyto příznaky vyskytnou, je třeba okamžitě vysadit antipsychotickou léčbu a nasadit vhodnou podpůrnou léčbu (např. Dantrolen i.v infuze).
Kardiovaskulární účinky
U psychiatrických pacientů léčených antipsychotiky, včetně haloperidolu, byla vzácně popsána náhlá úmrtí. Protože při terapii haloperidolem bylo pozorováno prodloužení intervalu QT, doporučuje se opatrnost u pacientů s rizikem prodloužení QT intervalu (srdeční onemocnění, subarachnoidální krvácení, metabolické abnormality jako hypokalemie, hypokalcemie, hypomagnesemie, abúzus alkoholu a podávání přípravků prodlužujících QT) a to zvláště tehdy, pokud je haloperidol podáván parenterálně.
Před léčbou je třeba provést EKG vyšetření (viz bod 4.3). Během léčby je třeba potřebu EKG vyšetření individuálně hodnotit. Je třeba opatrnosti u pacientů (EKG a hladiny draslíku) se subarachnoidálním krvácením, hladovějících, požívajících alkohol a s nekorigovanou elektrolytovou nerovnováhou, zvláště na začátku léčby, aby bylo dosaženo ustálených plasmatických hladin.
Elektrolytová nerovnováha může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií, proto je doporučeno pravidelné monitorování elektrolytů. Během léčby je třeba v případě prodloužení intervalu QT dávku snížit a léčbu haloperidolem je třeba přerušit, pokud interval QT přesáhne 500 ms.
Je doporučeno pravidelné monitorování hladiny elektrolytů, zvláště u pacientů léčených diuretiky a v případě přidružených onemocnění.
Cerebrovaskulární nežádoucí příhody
V randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně 3-násobné zvýšení rizika vzniku cerebrovaskulárních nežádoucích příhod. Mechanismus tohoto zvýšení rizika není známý. U ostatních antipsychotik nebo jiných skupin pacientů nelze toto zvýšené riziko vyloučit. Haloperidol by měl být používán s opatrností u pacientů s rizikovými faktory mozkové mrtvice.
Venózní tromboembolismus
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Haloperidol-Richter tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.
Zvýšená úmrtnost u starších pacientů s demencí
Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává neznámá.
Přípravek Haloperidol-Richter není určen k léčbě poruch chování způsobených demencí.
Jiné
Protože se haloperidol metabolizuje v játrech, doporučuje se opatrnost u pacientů s onemocněním jater. Během dlouhodobé léčby se doporučuje kontrolovat krevní obraz a jaterní funkce.
Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání haloperidolu pacientům, o kterých je známo, že jsou pomalí metabolizátoři CYP2D6 a kterým jsou podávány inhibitory cytochromu P450. Je třeba se vyhnout současnému podávání antipsychotik.
Haloperidol může zvýšit křečovou pohotovost a vyvolat křeče u epileptiků, až do té doby úspěšně stabilizovaných. Také je třeba opatrnosti za okolností predisponujících ke vzniku epileptických křečí (tj. odnětí alkoholu, poranění mozku) anebo ke vzniku křečí jiného typu.
Tyroxin může zvyšovat toxicitu haloperidolu. Haloperidol se proto u pacientů s hyperthyreózou smí podávat jen velice opatrně. U těchto pacientů se musí antipsychotická terapie haloperidolem vždy kombinovat s přiměřenou thyreostatickou léčbou.
U schizofrenie může být nástup účinku antipsychotika opožděn. Také po odnětí haloperidolu se příznaky recidivy objeví až po několika týdnech až měsících. Akutní abstinenční příznaky z odnětí (nauzea, zvracení, nespavost) se objevily jen vzácně po náhlém ukončení aplikace vysokých dávek antipsychotika. Také se může objevit relaps, a proto se doporučuje ukončovat terapii pozvolným snižováním dávek.
Haloperidol je třeba kombinovat s antidepresivy při léčbě stavů, kde se vyskytuje současně deprese a psychóza nebo kde deprese převládá. Haloperidol snižuje metabolismus antidepresiv. Tak jako ostatní antipsychotika se ani haloperidol nemá podávat samotný tam, kde převládá deprese; kde se projevuje zároveň i deprese, je třeba haloperidol kombinovat s antidepresivem (haloperidol může ovlivňovat metabolismus tricyklických antidepresiv).
Pokud je nutné léčit pacienta také antiparkinsonikem, může se po ukončení přívodu haloperidolu v podávání antiparkinsonika pokračovat, jestliže se zvolené antiparkinsonikum vylučuje rychleji než haloperidol, aby se zabránilo rozvoji nebo zhoršení extrapyramidových příznaků.
Také je třeba mít na paměti, že při současné terapii anticholinergiky (včetně antiparkinsonik) a haloperidolem se může zvýšit nitrooční tlak.
Zvýšené opatrnosti je třeba pacientů s renálním selháním a feochromocytomem.
V případě intolerance laktosy je třeba mít na mysli, že tablety haloperidolu obsahují jako pomocnou látku laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by neměli užívat tablety přípravku Haloperidol. 1,5 mg tableta Haloperidolu obsahuje 157 mg laktosy.
Haloperidol perorální kapky obsahuje propylparaben a methylparaben.
Při léčbě haloperidolem je zakázána konzumace alkoholických nápojů.
(cs)
|