salt:hasText
| - Obecné
Tam, kde je to možné, se má stanovit příčina nespavosti. Před zahájením podávání hypnotika by měla být provedena léčba základního onemocnění. Pokud nedojde k potlačení nespavosti po 7 - 14 dnech léčby, může to znamenat přítomnost primárního psychiatrického nebo jiného onemocnění, které by mělo být posouzeno.
Dále jsou uvedeny všeobecné informace vztahující se k účinkům benzodiazepinů a jiných hypnotik, které je třeba brát v úvahu při jejich předepisování.
Tolerance
Při opakovaném podávání krátkodobě působících benzodiazepinů a jim podobných látek po dobu několika týdnů se může vyvinout určitá ztráta hypnotického účinku.
Závislost
Podávání benzodiazepinů a jim podobných látek může vést k rozvoji fyzické i psychické závislosti. Riziko závislosti se zvyšuje s dávkou a trváním léčby a je zvýšené u pacientů s anamnézou závislosti na alkoholu a drogách.
Během léčby hypnotiky je pacienty třeba pečlivě sledovat. Po vzniku fyzické závislosti je náhlé ukončení léčby doprovázeno abstinenčními příznaky. Patří mezi ně bolesti hlavy nebo svalové bolesti, extrémní úzkost a napětí, neklid, zmatenost, podrážděnost a nespavost. V těžkých případech může dojít k následujícím projevům: derealizace, depersonalizace, hyperakuzie, necitlivost a brnění končetin, přecitlivělost na světlo, hluk a fyzický kontakt, halucinace nebo epileptické záchvaty.
Návrat nespavosti
Při vysazení léčby benzodiazepinů nebo jim podobných látek se mohou znovu objevit příznaky, které k léčbě vedly, a to ve zvýšené intenzitě. Přítomny mohou být i další reakce, včetně změn nálad, úzkosti a neklidu.
Je důležité, aby pacient o této možnosti návratu původních příznaků věděl a neměl obavy, pokud po vysazení přípravku k těmto příznakům dojde. Jsou důkazy, že v případě benzodiazepinů a jim podobných látek s krátkodobým účinkem mohou zvláště pří vysokých dávkách vzniknout abstinenční příznaky i během intervalu mezi dávkami.
Jelikož riziko návratu příznaků z vysazení/návratu nespavosti je pravděpodobnější po náhlém přerušení léčby, je doporučeno snižovat dávku postupně.
Délka léčby
Délka léčby by měla být co možná nejkratší (viz 4.2), ale neměla by překročit 4 týdny včetně doby vysazování. Prodloužení podávání by nemělo být prováděno bez opětovného zhodnocení stavu nemocného.
Může být užitečné informovat pacienta při zahájení léčby o jejím omezeném trvání.
Amnézie
Benzodiazepiny a jim podobné látky mohou vyvolat antegrádní amnézii. Ta se vyskytuje obvykle několik hodin po podání zolpidemu. Aby se riziko amnézie snížilo, je nutné zajistit možnost nerušeného spánku po dobu 7 - 8 hodin (viz 4.8).
Psychiatrické a „paradoxní“ reakce
Při podávání benzodiazepinů a jim podobných látek se vyskytují takové příznaky, jako je neklid, zvýšená nespavost, agitovanost, podrážděnost, agresivita, bludy, zuřivost, noční můry, halucinace, psychózy, somnambulismus a další noční nevědomé chování, jako jedení a řízení automobilu, nevhodné chování a další nežádoucí poruchy chování. Pokud k nim dojde, měla by se léčba přerušit. Tyto projevy jsou pravděpodobnější u starších nemocných.
Náměsíčnost a přidružené chování
Náměsíčnost a přidružené chování (jako "řízení ve spánku", příprava a konzumace jídla, telefonování, nebo sexuální styk) spojené s amnézií na událost, byly hlášeny u pacientů, kteří užili zolpidem a nebyli zcela vzhůru. Užívání alkoholu a jiných léků tlumících CNS spolu se zolpidemem by, jak se zdá, mohlo zvyšovat riziko takového chování. Podobně je tomu v případě užití vyšších než doporučených maximálních dávek. Pokud se u pacientů vyskytne takové chování, naléhavě se doporučuje léčbu zolpidemem ukončit (viz bod 4.5 a bod 4.8).
Specifické skupiny pacientů
Pacienti vyššího věku a oslabení pacienti by měli být léčeni nižšími dávkami (viz doporučené dávkování v bodě 4.2).
Vzhledem k myorelaxačnímu účinku existuje zvláště u starších pacientů riziko pádů a následných úrazů, pokud pacient vstane v noci z postele.
Ačkoli není nutná úprava dávkování, je třeba dbát u pacientů s nedostatečností ledvin opatrnosti (viz 5.2).
Při používání zolpidemu u pacientů s chronickou respirační nedostatečností je třeba dbát opatrnosti, protože benzodiazepiny snižují intenzitu spontánního dýchání. Je také třeba vzít v úvahu, že úzkost a agitovanost byly popisovány jako známky zhoršení respirační nedostatečnosti.
Benzodiazepiny a jim podobné látky nejsou indikovány k léčbě pacientů se závažnou formou jaterní nedostatečnosti, protože mohou vyvolat rozvoj encefalopatie.
Použití u pacientů s psychózami
Benzodiazepiny a jim podobné látky nejsou doporučeny k primární léčbě.
Deprese
Benzodiazepiny a jim podobné látky by neměly být používány samostatně k léčbě deprese nebo úzkosti spojené s depresí (u těchto pacientů může dojít k zvýšení rizika sebevraždy). Zolpidem by měl být podáván s opatrností u pacientů s příznaky deprese. Mohou se vyskytnout sebevražedné tendence. Vzhledem k možnosti záměrného předávkování by pacientům se sklonem k depresím mělo být předepisováno nejmenší možné množství přípravku. Při léčbě zolpidemem se může projevit dosud skrytá deprese. Protože může být nespavost příznakem deprese, měl by být stav pacienta znovu posouzen v případě, že deprese přetrvává.
Použití u pacientů s anamnézou závislosti na alkoholu nebo drogách
Benzodiazepiny a jim podobné látky by měly být používány se zvýšenou opatrností u pacientů s anamnézou závislosti na alkoholu nebo drogách. Tito pacienti by měli být při užívání zolpidemu pod pečlivým dohledem, protože u nich existuje riziko návyku a psychické závislosti.
Jelikož tento přípravek obsahuje laktózu, neměli by pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí laktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy tento přípravek užívat.
(cs)
|