| salt:hasText
| - Myopatie/rhabdomyolýza
Lovastatin, stejně jako jiné inhibitory reduktázy HMG-CoA, občas způsobuje myopatii projevující se ve formě bolesti svalů nebo jejich slabosti, přičemž hodnoty kreatinkinázy (CK) jsou vyšší než 10násobek horní hranice normálu (upper limit of normal, ULN). Někdy může dojít až k rhabdomyolýze s akutním renálním selháním nebo bez něj, se sekundární myoglobinurií; vzácně se vyskytly i případy úmrtí. Riziko myopatie se zvyšuje se zvyšováním inhibiční aktivity HMG-CoA reduktáz v plazmě
Riziko myopatie/rhabdomyolýzy se zvyšuje současným užíváním lovastatinu s následujícími léky:
Se silnými inhibitory CYP3A4: cyklosporinem, itrakonazolem, ketokonazolem, erytromycinem, klaritromycinem, telitromycinem, inhibitory proteáz HIV nebo nefazodonem, zvláště při vysokých dávkách lovastatinu (viz dále, 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce, Interakce s CYP34A , 5 FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.2 Farmakokinetické vlastnosti).
S hypolipidemiky, která sama mohou způsobit myopatii při podávání: gemfibrozilem, dalšími fibráty nebo hypolipidemickými dávkami (≥ 1 g/den) niacinu, zvláště při vyšších dávkách lovastatinu (viz dále, 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce, Interakce s hypolipidemiky, která sama mohou způsobit myopatii ).
S dalšími léky: cyklosporinem nebo danazolem, zejména s vyššími dávkami lovastatinu. (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce, Další lékové interakce , Farmakokinetické vlastnosti).
S amiodaronem nebo verapamilem: riziko myopatie/rhabdomyolýzy je zvýšené, pokud jsou amiodaron nebo verapamil, užívány současně s vyššími dávkami blízce příbuzných členů skupiny inhibitorů HMG‑CoA reduktázy (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce, Další lékové interakce).
Jako u jiných inhibitorů HMG-CoA reduktázy riziko myopatie/rhabdomyolýzy závisí na dávce. V klinické studii (EXCEL), ve které byli pacienti pečlivě sledováni, a byly vyloučeny některé interagující léky, se vyskytoval jeden případ myopatie mezi 4 933 pacienty randomizovanými do skupiny, užívající lovastatin 20-40 mg denně po 48 týdnů, a 4 případy mezi 1 649 pacienty randomizovanými do skupiny, užívající 80 mg denně.
Stanovení kreatinkinázy
Kreatinkináza (CK) se nesmí stanovovat po namáhavé fyzické zátěži ani v případech, kdy existuje možná jiná příčina zvýšení CK, protože to ztěžuje interpretaci hodnot. Jestliže jsou hodnoty CK při výchozím vyšetření významně zvýšené (( 5násobek horní hranice normálu (upper limit of the normal, ULN(), je nutno koncentrace znovu změřit během 5 až 7 dnů k ověření získaných výsledků.
Před léčbou
Před zahájením léčby lovastatinem, nebo pokud se dávka lovastatinu zvyšuje, je nutno všechny pacienty informovat o riziku myopatie a upozornit je, aby okamžitě nahlásili jakoukoli nevysvětlitelnou svalovou bolest, bolestivost nebo slabost.
Opatrnost je nutno zachovávat u nemocných s faktory predisponujícími k rhabdomyolýze. Aby bylo možno stanovit referenční výchozí hodnotu, je třeba měřit koncentrace CK před zahájením léčby v následujících situacích:
Starší jedinci (věk ( 70 let)
Porucha funkce ledvin
Neléčená hypotyroiditida
Osobní nebo rodinná anamnéza dědičných svalových poruch
Anamnéza svalové toxicity při užívání statinu nebo fibrátu
Alkoholismus
V těchto situacích je nutno zvážit riziko léčby ve vztahu k možnému léčebnému přínosu; doporučuje se pacienta sledovat. Pokud nemocný v minulosti trpěl poruchou funkce svalů při užívání fibrátu nebo statinu, je nutno zahajovat léčbu jiným přípravkem z uvedených skupin léků s maximální opatrností. Je‑li koncentrace CK při výchozím vyšetření významně zvýšená (( 5 x ULN), nelze léčbu zahájit.
Během léčby
Jestliže se během léčby statinem u nemocného vyskytne svalová bolest, slabost nebo křeče, je nutno změřit koncentraci CK. Pokud se zjistí významně zvýšené hodnoty CK (( 5 x ULN), které nebyly vyvolány namáhavou tělesnou zátěží, je nutno léčbo přerušit. Pokud jsou svalové příznaky závažné a působí nemocnému každodenní potíže, a to i když je koncentrace CK ( 5 x ULN, lze uvažovat o možnosti ukončení léčby. Při podezření na myopatii z nějakého jiného důvodu je nutno léčbu ukončit.
Jestliže příznaky vymizí a koncentrace CK se vrátí k normálním hodnotám, lze uvažovat o obnovení léčby původním statinem nebo jiným statinem v nejnižší dávce a při důsledném sledování pacienta.
Léčbu lovastatinem je nutno dočasně přerušit několik dní před plánovanou operací většího rozsahu a ve všech případech, kdy si to vyžádá zdravotní stav nemocného nebo je nutno provést operaci.
Proto:
1. Je nutno vyvarovat se současného užívání lovastatinu se silnými inhibitory CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, erythromycinem, klaritromycinem, telitromycinem, inhibitory proteáz HIV nebo nefazodonem). Pokud je léčba itrakonazolem, ketokonazolem, erythromycinem, klaritromycinem nebo telitromycinem nezbytná, je nutno po dobu léčby přerušit terapii lovastatinem. Současného užívání s jinými léky, u nichž se uvádí silný inhibiční účinek na CYP3A4 v terapeutických dávkách je nutno se vyvarovat, pokud přínos kombinované terapie nepřeváží zvýšené riziko.
2. Dávka lovastatinu nesmí u pacientů současně užívajících cyklosporin, danazol, gemfibrozil, jiné fibráty nebo hypolipidemické dávky (≥ 1 g/den) niacinu překročit 20 mg denně. Kombinovaného užívání lovastatinu s gemfibrozilem je nutno se vyvarovat, pokud přínos další změny hladiny lipidů pravděpodobně nepřeváží zvýšené riziko této lékové kombinace. Přínos užívání lovastatinu u pacientů léčených jinými fibráty, niacinem, cyklosporinem nebo danazolem by měl být pečlivě zvážen proti rizikům těchto lékových kombinací. Přidání fibrátů nebo niacinu k lovastatinu vyvolává malé dodatečné snížení LDL‑C, lze však dosáhnout dalšího snížení TG a dalšího zvýšení HDL‑C. V malých, krátkodobých klinických studiích s důsledným monitorováním byly kombinace fibrátů nebo niacinu s nízkými dávkami lovastatinu použity bez vzniku myopatie.
3. Dávka lovastatinu nesmí u pacientů současně užívajících amiodaron nebo verapamil překročit 40 mg denně. Kombinovaného užívání lovastatinu v dávkách vyšších než 40 mg denně spolu s amiodaronem nebo verapamilem je nutno se vyvarovat, pokud klinický přínos nepřevažuje nad zvýšeným rizikem myopatie.
4. Všechny pacienty zahajující terapii lovastatinem, nebo ty, u nichž se zvyšuje dávka lovastatinu, je nutno poučit o riziku myopatie a upozornit je, aby okamžitě ohlásili jakoukoli nevysvětlitelnou bolest nebo citlivost svalů nebo svalovou slabost. V případě diagnózy myopatie nebo podezření na ni je nutno terapii lovastatinem okamžitě ukončit. Přítomnost těchto symptomů, a/nebo koncentrací CK > 10násobek horní hranice normálu ukazuje na myopatii. Ve většině případů, pokud byla léčba pacientů urychleně ukončena, svalové symptomy a zvýšení CK ustoupily. U pacientů zahajujících terapii lovastatinem, nebo u těch, u nichž se dávka zvyšuje, lze zvážit možnost pravidelného stanovování CK, nelze však s jistotou říci, že toto sledování předejde vzniku myopatie.
5. Mnozí pacienti, u nichž došlo během léčby lovastatinem k rozvoji rhabdomyolýzy, měli složité anamnézy, včetně renální nedostatečnosti, obvykle v důsledku dlouhodobě přítomného diabetes mellitus. Tito pacienti si zaslouží pozornější sledování. Několik dní před plánovanou větší operací nebo pokud se vyskytne závažnější zdravotní problém či je nutno provést větší operační výkon, je nutno terapii lovastatinem ukončit.
Účinky na játra
V úvodních klinických studiích došlo k výraznému (až více než trojnásobek horního limitu normálu) zvýšení transamináz u několika nemocných; objevuje se za 3 až 12 měsíců po zahájení terapie MEDOSTATINem, avšak bez vývoje žloutenky nebo jiných objektivních příznaků nebo symptomů. Nebyly přítomny známky přecitlivělosti. U jednoho z těchto nemocných byla provedena biopsie jater a prokázala mírnou fokální hepatitidu. Někteří z těchto nemocných měli abnormální jaterní testy před zahájením terapie lovastatinem a/nebo konzumovali větší množství alkoholu. U nemocných, u nichž byla léčba přerušena nebo lék vysazen v důsledku vysokých transamináz, včetně nemocného, který se podrobil jaterní biopsii, klesly hladiny transamináz pomalu na úroveň před léčením.
V průběhu 48 týdnů rozšířeného klinického hodnocení lovastatinu (studie EXCEL) provedeného na 8245 nemocných, byla incidence významného (více než trojnásobek horní hranice normálu) zvýšení sérových transamináz 0,1 % pro placebo, 0,1 % pro dávku 20 mg lovastatinu/den, 0,9 % pro 40 mg/den a 1,5 % pro 80 mg/den.
Doporučuje se, aby bylo provedeno vyšetření funkce jater před zahájením léčby u pacientů s onemocněním jater v anamnéze nebo pokud je to jinak klinicky indikováno. Doporučuje se provést vyšetření funkce jater u všech pacientů před podáním 40 mg denně nebo více a poté, pokud je to klinicky indikováno.
Jestliže hladiny sérových transamináz stoupnou více než na trojnásobek horního limitu normálu (ULN), mělo by se možné riziko dalšího podávání MEDOSTATINu zvážit proti očekávaným výhodám. Vyšetření transamináz by se mělo opakovat okamžitě; jsou-li tato zvýšení setrvalá nebo progresivní, mělo by se podávání přerušit.
Jako u jiných léků snižujících lipidy, bylo hlášeno mírné (méně než trojnásobek horní hranice normálu) zvýšení sérových transamináz během terapie MEDOSTATINem (viz 4.8 Nežádoucí účinky). Tyto změny se objevily brzy po zahájení terapie MEDOSTATINem, byly obvykle přechodné a nebyly doprovázeny žádnými symptomy; nebylo třeba přerušení terapie.
Lék by se měl používat s opatrností u nemocných s anamnézou jaterního onemocnění. Aktivní jaterní onemocnění je kontraindikací použití MEDOSTATINu (viz 4.3 Kontraindikace).
Oční vyšetření
Je možno očekávat zvýšení prevalence zákalů oční čočky jako důsledek průběhu stárnutí, bez užívání jakýchkoliv léků. Dlouhodobé údaje z klinických studií neprokazují nežádoucí účinky lovastatinu na lidskou oční čočku.
Použití v pediatrii
Bezpečnost a účinnost u dětí nebyla prokázána.
Starší nemocní
V jedné kontrolované studii u starších nemocných nad 60 let věku byla účinnost podobná jako u ostatní populace a nebyl zjištěn žádný zřejmý vzestup počtu klinických nebo laboratorních nežádoucích účinků.
Intersticiální plicní onemocnění
V souvislosti s užíváním statinů byly hlášeny výjimečné případy intersticiálního plicního onemocnění, zvláště při dlouhodobé terapii statiny (viz sekce 4.8). Mezi nejčastější projevy tohoto onemocnění patří: dyspnoe, neproduktivní kašel a zhoršení celkového stavu (únava, ztráta hmotnosti a horečka). Terapie statiny musí být přerušena při podezření na vznik intersticiálního plicního onemocnění u pacienta.
Ostatní
Vzhledem k obsahu butylhydroxyanisolu se mohou objevit reakce přecitlivělosti, jako podráždění kůže, očí a sliznic u pacientů s predispozicí k podobným projevům.
Přípravek obsahuje monohydrát laktózy sušený rozprášením. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, Lappovým nedostatkem laktázy nebo malabsorbcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)