salt:hasText
| - Furosemid může u pacientů vyvolat hypokalemii. Rizikovou skupinou jsou osoby s nízkým příjmem draslíku v potravě, případně pacienti, u kterých nejsou hrazeny ztráty draslíku perorální nebo parenterální formou nebo použitím kalium šetřících diuretik. Snížená hladina kalia se projevuje různými příznaky: nejčastěji je to únava, letargie a svalová slabost. Závažné hypokalemie jsou spojeny se srdečními arytmiemi komorového typu (komorové extrasystoly, komorová tachykardie).
Furosemid může vyvolat akutní hyponatremii v důsledku nadměrných ztrát sodíku při použití neadekvátně vysokých dávek. Chronická deplece sodíku vzniká při dlouhodobém podávání vysoce účinných diuretik. Obě poruchy se vyznačují slabostí, letargií, somnolencí, svalovými křečemi, posturální hypotenzí, hyponatremií, hyperkalemií, zvýšenou hladinou močoviny v séru a zvýšeným hematokritem. Vážnou komplikací je diluční hyponatremie, jež ohrožuje pacienta. Hypotenzní účinek spolu se zvýšeným hematokritem mohou se podílet na vzniku mozkové nebo periferní ischémie u osob s pokročilou aterosklerózou.
Furosemid může vyvolat u pacientů ztrátu hořčíku (hypomagnesemie). Snížená hladina hořčíku v séru a ve tkáních může vést, podobně jako v případě zvýšených ztrát draslíku, ke vzniku srdečních arytmií.
Furosemid zvyšuje vylučování vápníku do moče. U pacientů s latentní nebo manifestní hypoparatyreózou mohou vzniknout příznaky tetanie. Při dlouhodobé léčbě se může vyvinout osteoporóza. Na jejím vzniku se může podílet současná choroba ledvin se sníženou tvorbou 1,25 OH-cholekalciferolu s následným snížením vstřebávání vápníku ze střeva. Asi u 7% pacientů se vyskytuje nechutenství, nauzea, zvracení a bolest v epigastriu. Zácpa nebo průjem se vyskytuje asi u 4% pacientů.
Při vysokých dávkách furosemidu byly popsány zvýšené hodnoty amylázy, případy akutní pankreatitidy a cholestatické žloutenky. Ojediněle byly popsány případy leukopenie, agranulocytózy, trombocytopenie, anemie, hemolytické anemie nebo aplastické anemie.
Furosemid může podobně jako tiazidová diuretika vyvolat poruchy sacharidového metabolizmu, hyperglykémii a glykosurii. Může se zhoršit diabetes mellitus. Poruchy se objevují hlavně u pacientů s latentním diabetem, s hypokalemií a při dlouhodobém podávání furosemidu. Průběh je zpravidla reverzibilní.
Vzácně bylo popsáno hyperosmolární kóma při použití vysokých dávek. V tomto případě vzniká vysoká hyperglykemie, hypokalemie a dehydratace.
Furosemid zvyšuje sérovou hladinu kyseliny močové. To může u predisponovaných pacientů vyvolat záchvat dny.
Podobně jako jiná diuretika může furosemid měnit lipidové spektrum. Zvyšuje se sérová hladina triglyceridů a cholesterolu. Stoupá koncentrace lipoproteinu nízké hustoty, LDL-cholesterolu a snižuje se koncentrace HDL-cholesterolu.
Furosemid ve vysokých dávkách vyvolává u pacientů tinnitus a hluchotu. Zvláště bývají postiženy střední a vyšší akustické frekvence, percepce hlubších tonů bývá jen lehce poškozena. Poškození má zpravidla přechodný charakter, avšak může také dojít k trvalé ztrátě sluchu. Nebezpečí trvalého poškození sluchu je zvýšeno při současném podávání jiných ototoxických léků a u pacientů �s renální insuficiencí, kteří jsou léčeni vysokými dávkami furosemidu. K prevenci vzniku tohoto nežádoucího účinku je potřebné dodržovat dávkování a rychlost podávání. Rychlost podávání nemá být větší než 4 mg/min.
Nežádoucí reakce na kůži jsou charakterizovány nejčastěji exantémy různého typu, pruritem, kopřivkou a fotoalergickými reakcemi. Většinou jsou lehkého charakteru, avšak může se vzácně vyskytnout i erythema multiforme, exfoliativní dermatitida a purpura.
Při vysokých dávkách se vzácně vyskytuje zamlžené vidění nebo xanthopia (žluté vidění).
U pacientů s poruchami mikce, např. v důsledku hypertrofie prostaty, může vzniknout akutní retence moči. Zvýšené močení může v noci obtěžovat pacienta. Byly popsány případy intersticiální nefritidy.
Po rychlém intravenózním podání byla popsána zástava srdce.
(cs)
|