| salt:hasText
| - Farmaceutická skupina: jodové přípravky, jodovaný povidon
ATC skupina: D08AG02
Antimikrobiální působení molekulárního jódu (I2) je způsobeno jeho oxidačními a halogenizačními vlastnostmi. Jodovaný povidon přítomný v přípravku Braunovidon mast obsahuje asi 10% pevného jódu a antimikrobiálně působícího inaktivního jódu až do maxima 6,6%. Ve vodném roztoku existuje rovnováha mezi I2 ( a jeho aktivní formou H2OI+), I-, I3- a jejich příslušnými komplexy s povidonem. To vytváří rezervoár tak zv. využitelného jódu z kterého je uvolňován volný jód v případě potřeby.
Antimikrobiální spektrum jodovaného povidonu zahrnuje široké spektrum virů, bakterií, plísní a některá protozoa. Bakteriální spóry a několik druhů virů je převážně inaktivováno v dostatečném množství pouze po prodloužené době působení. Rozvoj rezistence se neobjevil. Výskyt primární rezistence nebyl dostatečně testován. Sekundární kontaminace primárně rezistentními bakteriálními kmeny nemůže být vyloučena.: Proto jodovaný povidon nemůže být považován za autosterilní. Účinnost jódu je redukována přítomností různých organických substancí jako jsou krevní složky a hnis, jelikož tyto jsou rovněž oxidovány a tak se váží nebo spotřebovávají volný jód.
5.2. Toxikologické vlastnosti
Akutní toxicita
Akutní orální toxicita jodovaného povidonu byla stanovena u potkanů. Hodnota LD50 byla 962 – 1300 mg volného jódu (což odpovídá 9,62 až 13,0 g jodovaného povidonu).
Po peritoneální aplikaci byla hodnota LD50 u zdravých králíků asi 360 mg jodovaného povidonu/kg tělesné hmotnosti, u myší to bylo 400 až 600 mg/kg tělesné hmotnosti (odpovídá 40 – 60 mg využitelného jódu). U potkanů byla stanovena LD50 intraperitoneálně podaného (i.p.) jodovaného povidonu na 400 mg/kg tělesné hmotnosti; u psů je LD75 400 mg/kg tělesné hmotnosti (ředěného 0,2% jodovaného povidonu). V jiné studii, všichni potkani, kterým bylo injikováno i.p. 350mg/kg tělesné hmotnosti jodovaného povidonu (10%) uhynuli. 10-ti minutová laváž břišní dutiny dávkou přesahující 400 mg/kg tělesné hmotnosti v podobě 10% rotoku byla 100% letální stejně jako laváž u zdravých potkanů s 15 mg/kg hmotnosti neředěného roztoku jodovaného povidonu.
I.p. dávka 75 až 300 mg jodovaného povidonu/kg tělesné hmotnosti, různé koncentrace vedla v mnoha studiích k nárůstu, často ke 100% letalitě ve srovnání s neléčenými nebo odlišně léčenými kontrolami s experimentální peritonitídou, hlavně u potkanů.
Při subkutánní injekci neředěného roztoku jodovaného povidonu byla u potkanů LD40 2g/kg tělesné hmotnosti (n=10). LD50 u králíků po i.v. podání 10% roztoku jodovaného povidonu byla 110 mg/kg tělesné hmotnosti zatímco všechna zvířata uhynula po 250 mg/kg tělesné hmotnosti.
Subchronická a chronická toxicita
Jedna forma subchronické a chronické toxicity byla zkoumána u potkanů po podávání potravy s příměsí jodovaného povidonu (10% využitelného jódu) v dávce 75 až 750 mg jodovaného povidonu /kg tělesné hmotnosti denně po dobu 12 týdnů. Poté bylo podávání jodovaného povidonu zastaveno; došlo k velkému nárůstu reverzibilní a na dávce závislé vazby na sérové bílkoviny (vázaného jódu na proteiny v séru) a byly pozorovány nespecifické histopatologické změny ve štítné žláze.
Mutagenní a kancerogenní potenciál
Při použití k určenému účelu nepředstavuje riziko ve smyslu mutagenního a kancerogenního působení.
Reprodukční toxicita
Po lokální léčbě jodovaným povidonem v období kolem porodu se může objevit pravděpodobně přechodný hypothyreoidizmus u novorozence s hodnotou TSH přesahující 50µE/ml.
Výzkum možného dlouhotrvajícího efektu této novorozenecké poruchy thyreoideální funkce není k dispozici.
Jód se hromadí v mateřském mléce. Po lokálním užití přípravku Braunovidon mast může koncentrace jódu v mateřském mléce přesahovat 20-ti násobek koncentrace v séru.
Lokální toxicita
Na základě klinických zkušeností se musí očekávat inhibice hojení rány přinejmenším po prolongované aplikaci např. u bércových vředů. Intaktní kůží je jodovaný povidon tolerován. V různých in-vitro testech , v závislosti na proceduře, měl 0,01 – 5% jodovaný povidon.toxický efekt na fibroblasty a leukocyty.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)