salt:hasText
| - Studie zaměřené na sledování interakcí byly provedeny s ribavirinem podávaným v kombinaci s peginterferonem alfa-2a, interferonem alfa-2b a antacidy. Koncentrace ribavirinu při jeho podávání v monoterapii nebo při současném podávání s interferonem alfa-2b jsou podobné jako při jeho kombinaci s peginterferonem alfa-2a.
V důsledku dlouhého poločasu přetrvává možnost vzniku interakcí ještě 2 měsíce (5 poločasů ribavirinu) po ukončení podávání přípravku Ribavirin Mylan.
Výsledky in vitro studií na mikrosomech lidských a potkaních jater neprokázaly, že metabolismus ribavirinu probíhá prostřednictvím enzymů cytochromu P450. Ribavirin neinhibuje enzymy cytochromu P450. Studie toxicity neprokázaly, že by ribavirin indukoval jaterní enzymy. Potenciál k interakcím prostřednictvím enzymů cytochromu P450 je tedy minimální.
Antacida: Při současném podání 600 miligramů ribavirinu s antacidy obsahujícími hořčík, hliník nebo metikon se snížila biologická dostupnost; hodnota AUCtf klesla o 14%. Je možné, že snížení biologické dostupnosti pozorované v této studii bylo podmíněno zpomaleným přestupem ribavirinu nebo změněným pH. Tato interakce se nepovažuje za klinicky významnou.
Analogy nukleosidů: Bylo zjištěno, že ribavirin in vitro inhibuje fosforylaci zidovudinu a stavudinu. Klinický význam těchto poznatků není znám. Na druhé straně, tyto in vitro poznatky naznačují, že současné podávání ribavirinu se zidovudinem nebo stavudinem by mohlo vést ke zvýšení virémie HIV v plazmě. Z toho důvodu se doporučuje intenzivně monitorovat plazmatické hladiny HIV RNA u pacientů léčených přípravkem Ribavirin Mylan v kombinaci s kteroukoli z těchto dvou látek. Pokud dojde ke zvýšení hladin HIV RNA, je třeba zvážit další současné užívání přípravku Ribavirin Mylan v kombinaci s inhibitory reverzní transkriptázy.
Didanosin (ddI): Současné podávání ribavirinu a didanosinu se nedoporučuje. Expozice didanosinu nebo jeho aktivnímu metabolitu (dideoxyadenozín 5'-trifosfátu) se zvyšuje in vitro pokud je didanosin podáván spolu s ribavirinem. Při současném podávání ribavirinu byly hlášeny případy fatálního jaterního selhání, stejně jako případy periferní neuropatie, pankreatitidy a symptomatické hyperlaktátémie/ laktátové acidózy.
Azathioprin: Vzhledem k inhibičnímu účinku ribavirinu na inosin monofosfát dehydrogenázu, může ribavirin ovlivnit metabolismus azathioprinu, což může vést ke kumulaci 6-methylthioinosin-monofosfátu (6-MTIMP), která je spojována s myelotoxicitou u pacientů léčených azathioprinem. Je třeba se vyvarovat použití ribavirinu a pegylovaných alfa interferonů současně s azathioprinem. V individuálních případech, pokud přínos podávání ribavirinu současně s azathioprinem opravňuje podstoupit možné riziko, se při současném podávání azathioprinu doporučuje pečlivě sledovat hematologické parametry, aby byly odhaleny známky myelotoxicity. V případě, že k ní dojde, je třeba léčbu těmito přípravky ukončit (viz bod 4.4).
Pacienti současně infikovaní HIV-HCV
U 47 pacientů současně infikovaných HIV-HCV, kteří se zúčastnili 12týdenní farmakokinetické části studie zkoumající účinek ribavirinu na intracelulární fosforylaci některých nukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (lamivudin a zidovudin nebo stavudin) nebyl pozorován žádný zjevný důkaz o lékové interakci. Avšak vzhledem k vysoké variabilitě byly intervaly spolehlivosti dosti široké. Plazmatická expozice ribavirinu se nezdála být ovlivněna současným podáváním nukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (NRTI).
Při podávání zidovudinu jako součásti režimu užitého k léčbě HIV, byla hlášena exacerbace anémie způsobená ribavirinem. Přesný mechanismus však zůstává nejasný. Současné podávání ribavirinu a zidovudinu se nedoporučuje vzhledem k zvýšenému riziku anémie (viz bod 4.4). Pokud již byla kombinovaná antiretrovirová léčba (ART) stanovena, je třeba zvážit nahrazení zidovudinu. To je zvláště důležité u pacientů se známou anamnézou zidovudinem indukované anémie.
(cs)
|