Vzhledem k tomu, že toxikokinetické a toxikologické studie escitalopramu a citalopramu u laboratorních potkanů prokázaly podobný profil obou zkoumaných látek, nebyla prováděna úplná obvyklá série preklinických studií. Veškeré údaje o citalopramu mohou být též extrapolovány pro escitalopram.
Ve srovnávacích několikatýdenních toxikologických klinických hodnoceních s laboratorními potkany vykázaly escitalopram a citalopram v obecně toxických dávkách kardiotoxicitu včetně městnavého srdečního selhání. Kardiotoxicita souvisí mnohem pravděpodobněji s vrcholovou hodnotou plazmatické koncentrace než se systémovou expozicí (AUC). Vrcholové plazmatické koncentrace na úrovni bez účinku byly vyšší (8-krát) než koncentrace dosahované v klinické praxi, zatímco AUC pro escitalopram byla pouze 3-4-krát vyšší, než expozice dosahovaná v klinické praxi. Hodnoty AUC S-enantiomeru citalopramu byly 6–7x vyšší než v klinické praxi. Tato zjištění pravděpodobně souvisí se zvýšeným vlivem na biogenní aminy a jsou tedy druhotné k jejich primárním farmakologickým účinkům, což vede ke změně hemodynamiky ve smyslu snížení průtoku koronárními cévami a ischemii. Přesný mechanismus kardiotoxicity u potkanů však není znám. Klinické zkušenosti s citalopramem a klinická hodnocení escitalopramu nenaznačují, že by uvedená zjištění měla vliv na klinické užití.
Při dlouhodobé léčbě escitalopramem a citalopramem byl u laboratorních potkanů zaznamenán zvýšený obsah fosfolipidů v některých tkáních (např. v plicích, nadvarlatech a játrech). Nálezy v nadvarlatech a játrech byly pozorovány při expozicích podobných dávkování u člověka. Tento účinek je reverzibilní po ukončení podávání. Hromadění fosfolipidů (fosfolipidóza) byla u zvířat pozorována při podávání mnoha léčiv typu amfifilních kationtů. Není známo, zda je tento fenomén nějak významný pro člověka.
V toxikologickém klinickém hodnocení zaměřeném na sledování vlivu na vývoj plodu u laboratorních potkanů byl pozorován embryotoxický účinek (snížená hmotnost plodu a reverzibilní zpoždění osifikace) při hodnotách AUC přesahujících hodnoty dosahované v klinické praxi. Nebyl zaznamenán zvýšený výskyt malformací. Prenatální a postnatální klinická hodnocení prokázala snížené přežívání v období laktace při hodnotách AUC přesahujících hodnoty z klinické praxe.
(cs)