| salt:hasText
| - Účinky topiramátu na jiná antiepileptika
Přidání topiramátu k jiným antiepileptikům (fenytoin, karbamazepin, valproová kyselina, lamotrigin, fenobarbital, primidon) nemá žádný účinek na jejich plazmatické koncentrace v ustáleném stavu, s výjimkou některých pacientů, u kterých přidání topiramátu k fenytoinu může způsobit zvýšení plazmatických koncentrací fenytoinu. Příčinou je možná inhibice polymorfní izoformy specifického enzymu (CYP2C19). Proto je doporučeno, aby byly u jakéhokoliv pacienta na fenytoinu monitorovány jeho hladiny.
Hodnocení farmakokinetických interakcí pacientů trpících epilepsií naznačuje, že přidání topiramátu v dávkách 100 - 400 mg/den k léčbě lamotriginem neovlivňuje plazmatické koncentrace lamotriginu v rovnovážném stavu. Rovněž během vysazování nebo po ukončení léčby lamotriginem (průměrná dávka 327 mg/den) nedošlo k žádným změnám plazmatických koncentrací topiramátu v rovnovážném stavu.
Topiramát inhibuje enzym CYP2C19 a může interferovat s jinými látkami, které jsou metabolizovány tímto enzymem (např. diazepam, imipramin, moklobemid, proguanil, omeprazol).
Účinky jiných antiepileptik na topiramát
Fenytoin a karbamazepin snižují plazmatické koncentrace topiramátu. Přidání nebo vysazení fenytoinu nebo karbamazepinu při podávání topiramátu může vyžadovat úpravu dávky topiramátu. To by mělo být provedeno titrací do klinického účinku.
Přidání nebo vysazení valproové kyseliny nebo lamotriginu nevede ke klinicky významným změnám plazmatických koncentrací topiramátu, a proto neopodstatňuje úpravu dávky topiramátu.
Výsledky těchto interakcí jsou shrnuty v následující tabulce:
Souběžně podané AED
Koncentrace AED
Koncentrace topiramátu
Fenytoin
↔**
Karbamazepin (CBZ)
↔
Valproová kyselina
↔
↔
Lamotrigin
↔
↔
Fenobarbital
↔
NS
Primidon
↔
NS
↔
=
Žádný vliv na plazmatickou koncentraci ( 15% změna)
**
=
Plazmatické koncentrace se u některých pacientů zvýšily.
=
Plazmatické koncentrace se snížily.
NS
=
Nebylo studováno.
AED
=
Antiepileptikum
Další lékové interakce
Digoxin: Ve studii s jednou dávkou se plocha sérového digoxinu pod křivkou plazmatické koncentrace (AUC) snížila o 12 % v důsledku souběžného podávání topiramátu. Klinický význam tohoto pozorování nebyl stanoven. Po přidání topiramátu nebo jeho vysazení u pacientů léčených digoxinem je třeba dbát zvláštní pozornosti na rutinní monitorování sérového digoxinu.
CNS depresiva: Souběžné podávání topiramátu a alkoholu nebo jiných léků tlumících CNS nebylo hodnoceno v klinických studiích. Současné užívání topiramátu s alkoholem nebo jinými centrálně tlumícími přípravky se nedoporučuje.
Třezalka tečkovaná ( Hypericum perforatum )
Při podávání topiramátu s třezalkou tečkovanou může dojít ke snížení plazmatických koncentrací vedoucí ke ztrátě účinnosti. Klinické studie posuzující tuto potenciální interakci nebyly provedeny.
Perorální antikoncepce: Ve farmakokinetické interakční studii na zdravých dobrovolnících se souběžně podávanou kombinací perorálních antikoncepčních přípravků obsahující 1 mg norethindronu (NET) s 35 µg ethinylestradiolu (EE) nebyl topiramát podávaný při absenci jiné medikace v dávkách 50-200 mg/den spojen se statisticky významnými změnami v průměrné expozici (AUC) některé ze složek perorální antikoncepce. V jiné studii byla expozice EE statisticky významně snížená u dávek 200, 400 a 800 mg/den (18 %, 21 %, resp. 30 %) po podání jako adjuvantní léčba u pacientů užívajících valproovou kyselinu. V obou studiích neovlivnil topiramát (50-800 mg/den) významně expozici NET.I když došlo k poklesu expozice EE závislé na dávce pro dávky mezi 200-800 mg/den (u pacientek s epilepsií), nedošlo k žádné významné změně expozice EE závislé na dávce pro dávky 50-200 mg/den (u zdravých dobrovolnic). Klinický význam pozorovaných změn není znám.
Možnost snížení antikoncepční účinnosti a zvýšeného krvácení mezi periodami by měla být zvážena u pacientů užívajících kombinaci perorálních antikoncepčních přípravků a topiramátu. Pacientky užívající antikoncepci obsahující estrogeny by měli být požádány, aby nahlásily jakoukoliv změnu charakteru jejich krvácení. Antikoncepční účinnost může být snížena dokonce i při absence krvácení mezi periodami.
Hydrochlorothiazid (HCTZ): V interakční studii u zdravých dobrovolníků byla sledována farmakokinetika HCTZ (25 mg/24 hod) a topiramátu (96 mg/12 hod) v rovnovážném stavu po samostatném i při současném podání. Při přidání HCTZ k topiramátu došlo ke zvýšení Cmax topiramátu o 27 % a ke zvýšení AUC o 29 %. Klinický význam těchto změn není znám. Přidání HCTZ k terapii topiramátem může vyžadovat úpravu dávky topiramátu. Farmakokinetika ustáleného stavu HCTZ nebyla významně ovlivněna souběžným podáváním topiramátu. Klinické laboratorní výsledky ukázaly pokles sérového draslíku po podání topiramátu nebo HCTZ, který byl větší, když byl HCTZ podán v kombinaci s topiramátem.
Lithium: U zdravých dobrovolníků bylo pozorováno snížení (18 % AUC) systémové expozice lithia při současném podání topiramátu v dávce 200 mg/den. U pacientů s bipolární poruchou nebyla při léčbě topiramátem v dávkách 200 mg/den ovlivněna farmakokinetika lithia, bylo však pozorováno zvýšení systémové expozice (26 % AUC) po podání topiramátu v dávkách do 600 mg/den. Hladiny lithia by měly být při současném podávání s topiramátem monitorovány.
Glibenklamid: V interakční studii u pacientů s diabetem typu 2 byla hodnocena farmakokinetika glibenklamidu (5 mg/den) v rovnovážném stavu podávaného samostatně a současně s topiramátem (150 mg/den). Při současném podávání s topiramátem došlo k 25% snížení AUC24 glibenklamidu. Systémová expozice aktivnímu metabolitu 4-trans-hydroxy-glibenklamidu (M1) byla snížena o 13 % a 3-cis-hydroxy-glibenklamidu (M2) o 15 %. Farmakokinetika topiramátu v rovnovážném stavu nebyla současným podáním glibenklamidu ovlivněna.
Je-li topiramát přidán k léčbě glibenklamidem nebo je-li glibenklamid přidán k existující léčbě topiramátem, je třeba provádět pozorné monitorování, aby byla zajištěna adekvátní kontrola diabetes mellitus.
Metformin: Meziléková interakční studie provedená na zdravých dobrovolnících hodnotila farmakokinetiku ustáleného stavu metforminu a topiramátu v plazmě, když byl metformin podáván samostatně a když byl metformin podáván spolu s topiramátem. Výsledky této studie ukázaly, že se průměrná Cmax metforminu a průměrná AUC0-12h zvýšily o 18 %, resp. 25 %, zatímco průměrná CL/F se snížila o 20 %, když byl metformin podáván spolu s topiramátem. Topiramát neměl vliv na tmax metforminu. Klinický význam účinku topiramátu na farmakokinetiku metforminu je nejasný. Perorální plazmatická clearance topiramátu se zdá být snížená, je-li podáván s metforminem. Rozsah změny na clearance není znám. Klinický význam účinku metforminu na farmakokinetiku topiramátu je nejasný.
Po přidání topiramátu nebo jeho vysazení u pacientů léčených metforminem je třeba dbát zvláštní pozornosti na rutinní monitorování pro adekvátní kontrolu stavu jejich diabetu.
Pioglitazon: Meziléková interakční studie provedená u zdravých dobrovolníků hodnotila farmakokinetiku ustáleného stavu topiramátu a pioglitazonu po samostatném a souběžném podání. Byl pozorován 15% pokles v AUCτ ,ss pioglitazonu bez změny Cmax,ss. Tento nález nebyl statisticky významný. Dále byl zaznamenán 13 % a 16 % pokles Cmax,ss a AUCτ ,ss účinného hydroxy-metabolitu a také 60 % pokles Cmax,ss a AUCτ ,ss účinného ketometabolitu. Klinický význam těchto nálezů není znám.
Po přidání topiramátu k terapii pioglitazonem nebo přidání pioglitazonu k terapii topiramátem je třeba dbát zvláštní pozornosti na rutinní monitorování pacientů pro adekvátní kontrolu stavu jejich diabetu.
Risperidon: Studie lékových interakcí při jednorázovém podání zdravým dobrovolníkům a opakovaném podání pacientům s bipolární poruchou prokázaly podobné výsledky. Pokud byl risperidon podáván souběžně s topiramátem s narůstajícími dávkami 100, 250 a 400 mg/den, došlo k redukci systémové expozice risperidonu (podaném v dávkách v rozmezí od 1 do 6 mg/den) (16 % a 33 % pro AUC ustáleného stavu při dávkách 250, resp. 400 mg/den). Rozdíly v AUC pro celkovou účinnou frakci však nebyly u léčby samotným risperidonem a kombinovanou léčbou s topiramátem statisticky významné. Minimální změny byly pozorovány u farmakokinetiky celkové účinné frakce (risperidon + 9-hydroxyrisperidonem) a žádné změny pro 9-hydroxyrisperidon. Nevyskytly se žádné y významné změny systémové expozice celkové účinné frakce risperidonu nebo topiramátu.
Byl-li topiramát přidán ke stávající léčbě risperidonem (1 – 6 mg/den), byly nežádoucí účinky hlášeny častěji (90 % oproti 54 %) než před přidáním topiramátu (250 – 400 mg/den). Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky při přidání topiramátu k léčbě risperidonem byly somnolence (27 %, resp. 12 %), parestézie (22 %, resp. 0 %) a nevolnost (18 %, resp. 9 %).
Další formy interakcí
Léky predisponující k nefrolitiáze: Topiramát, pokud byl použit spolu s jinými léky predisponujícími k nefrolitiáze může zvýšit riziko nefrolitiázy. Při použití topiramátu je třeba se látkám, jako jsou tyto, vyhýbat, protože mohou vytvářet fyziologické prostředí, které zvyšuje riziko vzniku ledvinových kamenů.
Kyselina valproová: Současné podávání topiramátu a kyseliny valproové bylo u pacientů, kteří snášeli oba léčivé přípravky jednotlivě, spojováno s hyperamonemií s projevy nebo bez projevů encefalopatie. Ve většině případů známky a příznaky vymizely s vysazením jednoho z léčivých přípravků. Tento nežádoucí účinek nepatří k farmakokinetickým interakcím. Souvislost mezi hyperamonemií a monoterapií topiramátem nebo současným užíváním jiných antiepileptik nebyla zjištěna.
Další farmakokinetické lékové interakční studie: Pro hodnocení potenciální farmakokinetické lékové interakce mezi topiramátem a jinými leky byly provedeny klinické studie. Změny v Cmax nebo AUC jako důsledku interakcí jsou shrnuty níže. Druhý sloupec (koncentrace souběžného léku) popisuje, co se stane s koncentrací souběžného léku uvedeném v prvním sloupci, je-li přidán topiramát. Třetí sloupec (koncentrace topiramátu) popisuje, jak souběžné podávání léku uvedeném v prvním sloupci modifikuje koncentraci topiramátu.
Souhrn výsledků z dalších klinických farmakokinetických lékových interakčních studií
Souběžně podávaný lék
Koncentrace souběžně podávaného lékua
Koncentrace topiramátua
Amitriptylin
↔
20 % vzestup Cmax a AUC metabolitu nortriptylinu
NS
Dihydroergotamin (perorální a subkutánní)
↔
↔
Haloperidol
↔
31% vzestup AUC redukovaného metabolitu
NS
Propranolol
↔
17 % zvýšení Cmax pro 4-OH-propranolol (TPM 50 mg po 12 hod)
9% a 16 % zvýšení Cmax, 9% a 17 % zvýšení AUC (40 a 80 mg propranolol po 12 hod)
Sumatriptan (perorální a subkutánní)
↔
NS
Pizotifen
↔
↔
Diltiazem
25% snížení AUC diltiazemu a 18% snížení DEA a ↔ DEM*
20% zvýšení AUC
Venlafaxine
↔
↔
Flunarizin
16% zvýšení AUC
(topiramát 50 mg/12 hod)b
↔
a % hodnoty byly změněny v průměrné léčebné Cmax nebo AUC s ohledem na monoterapii
↔
=
Žádný vliv na Cmax a AUC ( 15% změna) výchozí sloučeniny
NS
=
Nebylo studováno.
*DEA = des acetyl diltiazem, DEM = N-demethyl diltiazem
b AUC flunarizinu se zvyšuje o 14 % u subjektů užívajících flunarizin samostatně. Zvýšení expozice může být přičítáno akumulaci během dosažení rovnovážného stavu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)