| salt:hasText
| - Obecná
Epirubicin lze podávat pouze pod dohledem kvalifikovaného lékaře, který má zkušenosti s používáním cytotoxické léčby Zajištění řádného průběhu terapie a zvládnutí eventuálních komplikací způsobených myelosupresí, zvláště po léčbě vyššími dávkami epirubicinu, vyžaduje snadnou dostupnost odpovídajícího diagnostického a terapeutického vybavení.
Pacienti by se měli zotavit z akutních toxicit (jako je stomatitida, neurtopenie, trombocytopenie a generalizované infekce) vyvolané předchozí cytostatickou léčbou před zahájením léčby epirubicinem.
Zatímco léčba vysokými dávkami epirubicinu (např. ≥ 90 mg/m2 každé 3 až 4 týdny) způsobuje nepříznivé příhody zpravidla podobné těm, které byly pozorovány při podávání standardních dávek (< 90 mg/m2 každé 3 až 4 týdny), závažnost neutropenie a stomatitidy/mukozitidy může být vyšší. Léčba vysokými dávkami epirubicinu vyžaduje zvláštní pozornost výskytu možných klinických komplikací v důsledku hluboké myelosuprese.
Srdeční funkce – Rizikem léčby antracykliny je kardiotoxicita, která se může projevit časně (tj. akutní) nebo opožděně (tj. pozdní).
Časné (tj. akutní) příhody : Časná kardiotoxicita epirubicinu sestává hlavně ze sinusové tachykardie a/nebo abnormalit na elektrokardiogramu (EKG), jako jsou nespecifické změny ST-T vlny. Rovněž byly hlášeny tachyarytmie, včetně předčasných kontrakcí komor a komorové tachykardie, bradykardie, i atrioventrikulární blokády a blokády Tawarova raménka. Tyto účinky obvykle nepředpovídají následný vznik pozdní kardiotoxicity, vzácně mají klinický význam a obecně nejsou důvodem pro vysazení léčby epirubicinem.
Pozdní (tj. opožděné) příhody: pozdní kardiotoxicita se obvykle vyvine v průběhu léčby nebo během 2 až 3 měsíců po ukončení léčby, nicméně rovněž byly hlášeny ještě opožděnější příhody, ke kterým došlo několik měsíců až let po dokončení léčby. Pozdní kardiomyopatie se projevuje sníženou ejekční frakcí levé komory (LVEF) a/nebo projevy a příznaky městnavého srdečního selhání, jako je dušnost, plicní edém, závislý edém, kardiomegalie, hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální výpotek a cvalový (gallop) rytmus. Život ohrožující městnavé srdeční selhání je nejtěžší formou antracykliny navozené kardiomyopatie a představuje kumulativní dávku omezující toxicitu léčiva.
Riziko vzniku městnavého srdečního selhání je vyšší při zvyšování celkových kumulativních dávek epirubicinu přesahujících 900 mg/m2; tato kumulativní dávka by měla být překročena pouze s extrémní opatrností (viz bod 5.1).
Srdeční funkce je nutno vyhodnotit předtím, než pacient podstoupí léčbu epirubicinem, a musí být monitorovány během léčby, aby se minimalizovalo riziko těžkého zhoršení srdečních funkcí. Toto riziko lze snížit pravidelným sledováním ejekční frakce levé komory během léčebné kůry, přičemž se při prvních známkách zhoršení funkce epirubicin ihned vysadí. Příhodná kvantitativní metoda opakovaného hodnocení srdečních funkcí (vyhodnocení ejekční frakce levé komory) zahrnuje multisynchronizovanou radionuklidovou angiografii (MUGA) nebo echokardiografii (ECHO). Doporučuje se vstupní zhodnocení srdeční funkce pomocí EKG a buď MUGA, nebo ECHO vyšetření, hlavně u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Musí se provádět opakované ECHO nebo MUGA zhodnocení LVEF, hlavně u vyšších kumulativních dávek antracyklinů. Technika užitá k hodnocení funkcí musí být konzistentní po celou dobu sledování pacienta.
Vzhledem k riziku vzniku kardiomyopatie kumulativní dávka epirubicinu 900 mg/m2 by měla být překročena pouze s extrémní opatrností.
Rizikové faktory pro srdeční toxicitu zahrnují aktivní či latentní kardiovaskulární onemocnění, předchozí či souběžnou radioterapii v mediastinální/perikardiální oblasti , předchozí terapii antracykliny nebo antracendiony a současné užívání léků se schopností potlačovat kontraktilitu srdce nebo kardiotoxické látky (viz bod 4.5).
Sledování srdeční funkce musí být zvláště striktní u pacientů užívajících vysoké kumulativní dávky a pacientů ohrožených rizikovými faktory. Kardiotoxicita u epirubicinu se však může projevit při nižších kumulativních dávkách bez ohledu na to, zda u pacienta existují rizikové kardiologické faktory či nikoli. Je pravděpodobné, že toxicita epirubicinu a dalších antracyklinů nebo antracendionů je aditivní.
Hematologická toxicita – Jako jiné cytotoxické přípravky může i epirubicin způsobit myelosupresi. Hematologické profily je nutné hodnotit před každým cyklem léčby epirubicinem a během něj, a to včetně diferenciálního počtu bílých krvinek (WBC). Na dávce závislá reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) je hlavním projeven hematologické toxicity epirubicinu a nejběžnějším typem akutní toxicity limitujícím dávku tohoto léčivého přípravku. Leukopenie a neutropenie jsou obvykle vážnější při léčbě vysokými dávkami a nejnižších hodnot ve většině případů dosahují mezi 10. až 14. dnem po podání; obvykle bývají přechodné a hodnoty počtu bílých krvinek WBC/neutrofilů se vracejí ve většině případů k normálu do 21. dne. Může se též objevit trombocytopenie a anemie. Mezi klinické důsledky těžké myelosuprese patří horečka, infekce, sepse/septikémie, septický šok, krvácení, tkáňová hypoxie nebo smrt.
Sekundární leukémie – Sekundární leukémie bez preleukemické fáze nebo s ní byla hlášena u pacientů léčených antracykliny, včetně epirubicinu. Sekundární leukémie je běžnější, jsou-li takové léky podávány v kombinaci s antineoplastickými přípravky poškozujícími DNA, v kombinaci s radiační léčbou, pokud byli pacienti masivně předléčeni cytotoxickými léčivými přípravky nebo pokud byly zvýšeny dávky antracyklinů. U těchto leukémií může být období latence 1 až 3 roky (viz bod 5.1).
Gastrointestinální – Epirubicin je emetogenní. Brzy po podání léčivého přípravku se obvykle projeví mukozitida/stomatitida, a v případě, že je těžká, se může během několika dní vyvinout ulcerace sliznic. Většina pacientů se z tohoto nežádoucího účinku zotaví do třetího týdne léčby.
Jaterní funkce – Hlavní cestou eliminace epirubicinu je hepatobiliární systém. Před léčbou epirubicinem a během ní je nutné hodnotit celkový bilirubin v séru a hladiny AST. U pacientů se zvýšenou hladinou bilirubinu nebo AST může dojít k pomalejší clearance léčivého přípravku a zvýšení celkové toxicity. U těchto pacientů se doporučují nižší dávky (viz bod 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkým poškozením jaterní funkce by epirubicin neměl být podáván (viz bod 4.3).
Renální funkce – Před léčbou a během ní je nutné hodnotit kreatinin v séru. U pacientů, kteří mají hladinu kreatininu v séru > 5 mg/dl, je nutná úprava dávkování (viz bod 4.2).
Účinky na místo vpichu – Důsledkem vpichu do malé cévy nebo opakovaných injekcí do stejné žíly může být fleboskleróza. Dodržování doporučených postupů aplikace může minimalizovat riziko flebitidy/tromboflebitidy v místě vpichu (viz bod 4.2).
Extravazace – Extravazace epirubicinu během nitrožilní injekce může způsobit místní bolest, těžké tkáňové léze (vezikaci, těžkou celulitidu) a nekrózu. Pokud se během nitrožilní aplikace epirubicinu objeví příznaky nebo symptomy extravazace, je nutné infuzi tohoto léčivého přípravku okamžitě přerušit. Bolest pacienta lze zmírnit ochlazením příslušného místa a jeho chlazením po dobu 24 hodin. Poté je nutné pacienta důkladně sledovat, neboť se za několik týdnů poté může projevit nekróza. Pokud dojde k extravazaci, je nutné se poradit s plastickým chirurgem o provedení možné excize.
Ostatní – Stejně jako u dalších cytotoxických látek byla současně s podáváním epirubicinu hlášena tromboflebitida a tromboembolické jevy včetně plicní embolie (v některých případech smrtelné).
Syndrom nádorového rozpadu – Epirubicin může vyvolat hyperurikémii v důsledků rozsáhlého katabolismu purinů, který je doprovázen rychlou, léčivým přípravkem vyvolanou lýzou neoplastických buněk (syndrom nádorového rozpadu). Po zahájení léčby je nutné hodnotit hladinu kyseliny močové v krvi, draslík, fosforečnan vápenatý a kreatinin. Hydratace, alkalizace moči a profylaxe allopurinolem pro prevenci hyperurikémie může minimalizovat potenciální komplikace syndromu nádorového rozpadu.
Imunosupresivní účinky/zvýšená citlivost vůči infekcím – Podávání živých nebo živých oslabených vakcín pacientům, u nichž došlo k imunokompromitaci chemoterapeutiky včetně epirubicinu, může vést ke vzniku závažných nebo smrtelných infekcí (viz bod 4.5).
Reprodukční soustava – Epirubicin může způsobit genotoxicitu. Ženy a muži léčení epirubicinem by měli užívat vhodné antikoncepční prostředky. Pacientům, kteří po skončení léčby chtějí mít děti, je nutné v příslušných případech doporučit genetické poradenství (je-li dostupné).
Další varování a bezpečnostní opatření pro ostatní cesty podávání
Intravezikální cesta – Podávání epirubicinu může vyvolat symptomy chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nokturie, strangurie, hematurie, diskomfort močového měchýře, nekróza stěny močového měchýře) a konstrikce močového měchýře. Zvláštní pozornost je třeba věnovat problémům s katetrizací (např. ureterální obstrukce díky masivním intravezikálním tumorům).
Intraarteriální cesta – Intraarteriální podání epirubicinu (transkatétrová arteriální embolizace k lokalizované nebo regionální léčbě primárního hepatocelulárního karcinomu nebo jaterních metastází) může vyvolat (navíc k systémové toxicitě kvalitativně podobné té, která byla pozorována po intravenózním podání epirubicinu) lokalizované nebo regionální příhody, které zahrnují gastroduodenální vředy (pravděpodobně v důsledku refluxu léků do gastrické tepny), a zúžení žlučovodu v důsledku sklerotizující cholangitidy vyvolané léky. Tato cesta podání může vést k rozšířené nekróze perfundované tkáně.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)