| salt:hasText
| - Náhlé přerušení blokády beta-receptorů může být nebezpečné a je proto třeba se mu vyhnout. Má-li být léčba metoprolol tartrátem přerušena, je třeba dávku snižovat postupně po dobu alespoň 2 týdnů, během kterých je dávka postupně snižována vždy o polovinu až do okamžiku, kdy pacient užívá 25 mg metoprololu v jedné dávce (půl 50 mg tablety). Tuto nejnižší dávku je třeba podávat po dobu alespoň 4 dní před úplným ukončením léčby. Během této doby je třeba pečlivě sledovat především pacienty s ischemickou chorobou srdeční, neboť riziko srdečních příhod, včetně náhlé smrti, je v průběhu přerušování beta-blokády zvýšeno. Rovněž se může objevit hypertenze a arytmie.
Opatrnosti je třeba i přesto, že má metoprolol při obvyklém dávkování méně negativních účinků na bronchiální svalovinu než neselektivní beta-blokátory. U pacientů s bronchiálním astmatem, kteří jsou léčeni metoprololem, mohou být v případě potřeby souběžně předepsány bronchodilatátory, které selektivně stimulují β receptory, např. terbutalin. Jestliže pacient již užívá agonistu β2 receptoru, může být nutné upravit jeho dávku.
Vzhledem k tomu, že beta-blokátory mohou ovlivnit metabolismus glukózy, je u pacientů s diabetes mellitus třeba opatrnosti. Vliv na metabolizmus glukózy a maskování příznaků hypoglykémie je u pacientů léčených metoprololem nižší než u pacientů léčených neselektivními beta-blokátory.
Tablety Metorpolol tartrate Accord nesmí být podány pacientům s neléčeným městnavým srdečním selháním. Nejprve je třeba stabilizovat městnavé srdeční selhání. Pokud probíhá souběžná léčbě digoxinem, je třeba brát v úvahu, že oba léčivé přípravky zpomalují AV převod, a že tak vzniká riziko AV disociace. Zároveň se mohou objevit kardiovaskulární komplikace, které se projevují závratěmi, bradykardií a tendencemi ke kolapsu.
Užívá-li pacient beta-blokátor, může se objevit závažné až život ohrožující zhoršení srdeční funkce, obzvláště u pacientů u nichž je činnost srdce závislá na podpoře sympatického systému. To je v menší míře dáno nadměrným beta-blokujícím účinkem a z větší části tím, že pacient s hraniční srdeční funkcí špatně toleruje snížení aktivity sympatického nervového systému a to i tehdy, je-li toto snížení jen mírné. To vede ke snížení kontraktility, snížení tepové frekvence a zpomalení AV převodu. Důsledkem může být plicní edém, AV blok a šok. Výjimečně může dojít ke zhoršení již existující poruchy AV převodu, což může vést k AV bloku.
Dochází-li k prohlubování bradykardie, je třeba snížit dávku nebo léčbu postupně vysadit.
Tento léčivý přípravek je u závažných poruch periferní arteriální cirkulace kontraindikován (viz bod 4.3). V případě poruch periferní cirkulace, jako je Raynaudova choroba nebo onemocnění periferních tepen, může dojít ke zhoršení klinického obrazu, převážně z důvodu hypotenzivního účinku tohoto léčivého přípravku. Beta-blokátory by v případě zhoršení klinického stavu měly být podávány s velkou opatrností.
Je-li Metoprolol tartrát předepsán pacientovi s feochromocytomem, je třeba rovněž podat alfa-blokátor.
Anesteziologa je třeba upozornit, že pacient užívá metoprolol dříve, než pacient podstoupí chirurgický zákrok. U pacientů, u nichž je třeba provést chirurgický zákrok, není doporučeno přerušovat léčbu beta-blokátorem. Je třeba se vyhnout akutnímu zahájení léčby vysokou dávkou metoprololu u pacientů, kteří podstupují nekardiologický chirurgický zákrok, neboť u takto léčených pacientů s kardiovaskulárními rizikovými faktory došlo k rozvoji bradykardie, hypotenze i mozkovým příhodám.
U pacientů, kteří užívají beta-blokátor, jsou projevy anafylaktického šoku závažnější.
Beta-blokátory maskují některé klinické projevy tyreotoxikózy. Metoprolol by proto měl být podáván s opatrností pacientům, kteří mají, nebo u nich existuje podezření na rozvoj, tyreotoxikózy, přičemž je u nich třeba pečlivě sledovat funkci štítné žlázy a srdce.
Podávání adrenalinu pacientům, kteří podstupují léčbu beta-blokátorem, může vést ke zvýšení krevního tlaku a bradykardii, ačkoli pravděpodobnost je při podávání β1-selektivních beta-blokátorů nižší.
Beta-blokátory mohou u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris (určitý typ anginy pectoris) zvyšovat počet a trvání ataků anginy. Relativně selektivní blokátory β1 receptorů, jako je metoprolol, však mohou být při zachování nejvyšší opatrnosti u takových pacientů použity.
Pacienti s psoriázou v anamnéze by beta-blokátory měli užívat pouze po pečlivém uvážení.
Biologická dostupnost metoprololu může být u pacientů s cirhózou jater zvýšena.
U labilního a inzulin-dependentního diabetu může být nutné upravit hypoglykemickou léčbu.
Pacientům léčeným beta-blokátory by neměly být intravenózně podány antagonisté kalciového kanálu typu verapamilu.
Léčba závažné maligní hypertenze by měla být zahájena tak, aby nedošlo k náhlému snížení diastolického krevního tlaku a poruše autoregulačních mechanizmů.
Objevily se suché oči buď samotné nebo v ojedinělých případech spolu s kožní vyrážkou. Ve většině případů došlo po ukončení léčby metoprololem k vymizení těchto příznaků. Pacienti by měli být pečlivě sledováni, zda u nich nedochází k rozvoji očních příznaků. Pokud k takovým projevům dojde, je třeba zvážit ukončení léčby metoprololem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)