| salt:hasText
| - Pokud není uvedeno jinak, vztahuje se následující diskuse na celkovou bezpečnostní databázi 812 pacientů s pevnými nádory, léčenými v klinických studiích paklitaxelem jakožto jediným agentem. Vzhledem k tomu, že populace s KS je velmi specifická, je na konci této části připojena samostatná kapitola týkající se klinické studie 107 pacientů.
Pokud není uvedeno jinak, jsou frekvence a závažnost nežádoucích účinků celkově podobné těm, které se vyskytují u pacientů s karcinomem vaječníků, prsu a nemalobuněčným karcinomem plic, užívajících paklitaxel. Žádné z hlášených toxických účinků nebyly specificky ovlivněny věkem.
Nejčastějším významným nežádoucím účinkem byla suprese kostní dřeně. Vážná neutropenie (< 0,5 x 109/l) se vyskytla u 28 % pacientů, ale nebyla spojená s febrilními příhodami. Pouze u 1 % pacientů se projevila vážná neutropenie po dobu 7 dnů. Trombocytopenie byla hlášena u 11 % pacientů. Tři procenta pacientů měla nejnižší hladinu počtu destiček < 50 x 109/l během studie nejméně jednou. Anémie byla zjištěna u 64 % pacientů, ale byla vážná (Hb < 8,1 g/dl) pouze u 6 % pacientů. Výskyt a vážnost anémie jsou spojeny s výchozím stavem hemoglobinu.
Neurotoxicita , zejména periferní neuropatie , se vyskytovala častěji a byla vážnější po 3-hodinové infuzi 175 mg/m2 (neurotoxicita u 85%, vážná u 15%) než po 24-hodinové infuzi 135 mg/m2 (periferální neuropatie u 25%, vážná u 3%), jestliže byl paklitaxel kombinovaný s cisplatinou. U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic a u pacientů s karcinomem vaječníků, léčených paklitaxelem podávaným po dobu 3 hodin, a poté cisplatinou, se zjistil zvýšený výskyt vážné neurotoxicity. Periferní neuropatie může vzniknout po prvním léčebném cyklu a může se zhoršit se zvýšenou expozicí na paklitaxel. Periferní neuropatie byla v několika případech důvodem k zastavení léčby paklitaxelem. Smyslové příznaky se obvykle zlepšily nebo zcela zmizely během několika měsíců po odebrání paklitaxelu. Předchozí neuropatie, vzniklé následkem předchozí léčby, nejsou kontraindikací terapie s paklitaxelem.
Artralgie či myalgie se vyskytly u 60% pacientů a byly vážné u 13 % pacientů.
Vážná hypersenzitivní reakce s možným smrtelným zakončením (definovaná jako hypotenze vyžadující léčbu, angioedém, dýchací potíže vyžadující bronchodilatační zásah, nebo celková kopřivka) se vyskytla u dvou pacientů (< 1%). Celkem 34% pacientů (17% všech léčebných cyklů) mělo lehčí hypersenzitivní reakce. Tyto lehčí reakce se projevily zejména návaly a vyrážkami, které nevyžadovaly léčebný zásah ani nebránily pokračování léčby paklitaxelem.
Reakce v místě vpichu při nitrožilním podání mohou způsobit místní edém, bolestivost, zčervenání kůže a induraci; extravazát může také způsobit celulitidu. Bylo hlášeno odlupování a/nebo loupání kůže, občas spojené s extravazátem. Může nastat také změna zbarvení kůže. Ojedinělé případy opakovaného výskytu kožních reakcí na místě předchozího extravazátu byly hlášeny po podání paklitaxelu na jiném místě. Na extravazátové reakce není v současné době známa žádná specifická léčba.
V některých případech se může reakce v místě vpichu objevit buď během prodloužené infúze nebo se může zpozdit o týden až 10 dní.
V níže uvedené tabulce je seznam nežádoucích účinků, bez ohledu na jejich vážnost, spojených s podáním paklitaxelu jakožto jediného agentu, podávaného formou tříhodinové infuze za metastatických podmínek (812 pacientů léčených v klinických studiích) a hlášených během sledování bezpečnosti* paklitaxelu po jeho uvedení na trh.
Frekvence nežádoucích účinků, uvedených níže, je definovaná podle následující konvence:
Velmi častá (1/10); častá (1/100, <1/10); méně častá (1/1,000, <1/100); vzácná (1/10,000, <1/1,000); velmi vzácná (<1/10,000).
Infekce a infestace:
Poruchy krve a lymfatického systému
Poruchy imunitního systému
Velmi časté: Infekce (zejména močového ústrojí a infekce horních cest dýchacích) se zaznamenanými případy se smrtelnými následky
Méně časté: Septický šok
Vzácné*: Pneumonie, peritonitida, sepse
Velmi časté: Myelosuprese, neutropenie, anémie, trombocytopenie, leukopenie, krvácení
Vzácné*: Febrilní neutropenie
Velmi vzácné*: Akutní myeloidní leukémie, myelodysplastický syndrom
Velmi časté: Mírné hypersenzitivní reakce (hlavně zrudnutí a vyrážka)
Méně časté: Výrazné hypersenzitivní reakce vyžadující léčbu (např. hypotenze, angioneurotický edém, respirační tíseň, generalizovaná kopřivka, třesavka, bolesti zad, bolest na hrudi, tachykardie, bolest břicha, bolest v končetině, diaforéza a hypertenze
Vzácné*: Anafylaktické reakce
Velmi vzácné*: Anafylaktický šok
Poruchy metabolismu a výživy:
Velmi vzácné*: Anorexie
Není známá četnost: Syndrom nádorového rozpadu
Psychiatrické poruchy:
Poruchu nervového systému:
Velmi vzácné*: Stav zmatenosti
Velmi časté: Neurotoxicita (zejména periferní neuropatie)
Vzácné*: Motorická neuropatie (s výslednou mírnou distální slabostí)
Velmi vzácné*: Autonomní neuropatie (vedoucí k paralytickému ileu a ortostatické hypotenzi), grand mal záchvaty, křeče, encefalopatie, závratě, bolest hlavy, ataxie
Poruchy oka:
Pruchy ucha a labyrintu
Srdeční poruchy
Velmi vzácné*: Poruchy optického nervu a/nebo vizuální poruchy (scintilující skotom), zejména u pacientů, kteří dostali dávky vyšší než doporučené
Neznámá četnost: Makulární edém, fotopsie, sklivcové plovoucí zákalky
Velmi vzácné*: Ototoxicita, ztráta sluchu, tinitus, vertigo
Časté: Bradykardie
Méně časté: Kardiomyopatie, asymptomatická ventrikulární tachykardie, tachykardie s bigeminií, atrio-ventrikulární blokáda a synkopa, infarkt myokardu
Vzácné: srdeční selhání
Velmi vzácné*: fibrilace síní, supraventrikulární tachykardie
Vaskulární poruchy:
Velmi časté: Hypotenze,
Méně časté: Hypertenze, trombóza, tromboflebitida
Velmi vzácné*: Šok
Neznámá četnost: Flebitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné*: Dušnost, pleurální výpotek, intersticiální pneumonie, plicní fibróza, plicní embolie, respirační selhání
Velmi vzácné*: Kašel
Gastrointestinální poruchy:
Velmi časté: nausea, zvracení, průjem, záněty sliznice
Vzácné*: střevní obstrukce, perforace střev, ischemická kolitida, pankteatitida
Velmi vzácné*: mezenterická trombóza, pseudomembránová kolitida, neutropenická kolitida, ezofagitida, zácpa, ascites
Hepatobiliární poruchy:
Velmi vzácné*: Nekróza jater, hepatická encefalopatie (obojí s hlášenými případy úmrtí)
Poruchy kožních a podkožních tkání:
Velmi časté: Alopecie
Časté: Přechodné a mírné změny nehtů a kůže
Vzácné*: Svědění, vyrážka, erytém
Velmi vzácné*: Stevens-Johnsonův syndrom, epidermální nekrolýza, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, kopřivka, onycholýza (léčení pacienti by na rukou a nohou měli používat ochranu před sluncem)
Neznámá četnost: Sklerodermis
Muskoloskeletální poruchy, poruchy pojivových tkání a kostí:
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Vyšetření
Velmi časté: Artralgie, myalgie
Neznámá četnost*: Systémový lupus erythematodus
Časté: Reakce v místě vpichu (včetně lokalizovaného edému, bolesti, erytrému, indurace, v případě extravazace může vzniknout celulitida, kožní fibrózy a kožní nekrózy)
Vzácné*: Asténie, horečka, dehydratace, edém, malátnost
Časté: Závažný nárůst aspartátaminostransferázy (AST) (glutamát oxaloctová transamináza (SGOT)v séru), závažné zvýšení alkalické fosfatázy
Méně časté: Závažné zvýšení bilirubinu
Vzácné*: Vzrůst kreatininu v krvi
Pacienti s rakovinou prsu, kteří dostávali paklitaxel v adjuvantní léčbě následující po AC zaznamenali více neurosenzorické toxicity, hypersenzitivních reakcí, ataraxie/myalgie, anémie, infekcí, horečky, nauzey/zvracení a průjemu, než pacienti, kteří užívali AC samotné. Avšak četnost těchto příznaků byla v souladu s použitím paklitaxelu, jako jediné látky, jak je uvedeno výše.
Kombinovaná léčba
Následující diskuse se zabývá dvěma důležitými studiemi primární chemoterapie karcinomu vaječníků (paklitaxel + cisplatina: více než 1050 pacientů), dvě fáze klinické studie III při prvotní léčbě metastazující rakoviny prsu: jedna zkoumající kombinaci s doxorubicinem (paklitaxel + doxorubicin: 267 pacientů), a druhá zkoumající kombinaci s trastuzumabem (analýza plánované podskupiny, paklitaxel + trastuzumab 188 pacientů) a dvěma studiemi ve fázi III, v nichž se léčil pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (paklitaxel + cisplatina: více než 360 pacientů) (viz bod 5.1).
Při podání formou tříhodinové infuze během primární chemoterapie karcinomu vaječníků byly neurotoxicita, artralgie/myalgie a hypersenzitivita hlášeny častěji a jako vážnější u pacientů, kteří se léčili paklitaxelem s následnou cisplatinou, než u pacientů, kteří byli léčeni cyklofosfamidem s následnou cisplatinou. Ve srovnání s cyklofosfamidem s následnou cisplatinou se myelosuprese vyskytla méně často a byla méně vážná po podání paklitaxelu formou tříhodinové infuze, po níž byla podána cisplatina.
Pro prvotní chemoterapii metastazující rakoviny prsu byly častěji a s větší závažností hlášeny případy neutropenie, anémie, periferní neuropatie, artralgie/myalgie, astenie, horečky a průjmu, když byl paklitaxel (220 mg/m²) podán formou 3hodinové infúze 24 hodin po doxorubicinu (50 mg/m²) ve srovnání se standardní terapií FAC (5-FU 500 mg/m², doxorubicin 50 mg/m², cyklofosfamid 500 mg/m²). Ukázalo se, že nevolnost a zvracení byly méně časté a méně závažné v případě schématu paklitaxel (220 mg/m²) / doxorubicin (50 mg/m²) ve srovnání se standardním schématem FAC. Použití kortikosteroidů může přispět ke snížení četnosti a závažnosti případů nevolnosti a zvracení v ramenu studie paklitaxel/doxorubicin.
Při podání paklitaxelu formou 3-hodinové infuze v kombinaci s trastuzumabem v primární léčbě pacientů s metastatickým karcinomem prsu byly následující účinky (bez ohledu na souvislost s paklitaxelem či trastuzumabem) hlášeny častěji než při podání paklitaxelu jako jediného agentu: srdeční selhání (8% oproti 1%), infekce (46% oproti 27%), zimnice (42% oproti 4%), horečka (47% oproti 23%), kašel (42% oproti 22%), vyrážka (39% oproti 18%), artralgie (37% oproti 21%), tachykardie (12% oproti 4%), průjem (45% oproti 30%), hypertonie (11% oproti 3%), epistaxe (18% oproti 4%), akné (11% oproti 3%), herpes simplex(12% oproti 3%), náhodný úraz (13% oproti 3%), nespavost (25% oproti 13%), rinitida (22% oproti 5%), sinusitida (21% oproti 7%) a reakce v místě vpichu (7% oproti 1%). Některé z těchto rozdílů v četnosti mohou být způsobeny vyšším počtem a delší léčbou při použití kombinace paklitaxelu/trastuzumabu ve srovnání s paklitaxelem jako jediným agentem. Pro kombinaci paklitaxelu/trastuzumabu ve srovnání s paklitaxelem jako jediným agentem byly vážné příhody hlášeny v podobných poměrech.
Při podání doxorubicinu v kombinaci s paklitaxelem v případě metastazující rakoviny prsu byla u 15 % pacientek (oproti 10 % v případě schématu FAC) pozorována anomálie srdečních stahů ( 20% pokles podílu ejekce u levé komory). Městnavé srdeční selhání bylo pozorováno u < 1% jak v rameni paklitaxel/doxorubicin, tak standardním FAC. Při podání trastuzumabu v kombinaci s paklitaxelem pacientům, kteří podstoupili předchozí léčbu antracykliny, byla hlášena zvýšená frekvence a vážnost srdeční dysfunkce ve srovnání s pacienty, kteří se léčili paklitaxelem v monoterapii (New York Heart Association (NYHA) třída I/II 10% oproti 0%; NYHA třída III/IV 2% oproti 1%) a vzácně byla spojena s úmrtím (viz Souhrn údajů o přípravku trastuzumab). Ve všech případech kromě těchto vzácných výjimek byla odezva pacientů na léčbu kladná.
Radiační pneumonitida byla hlášena u pacientů na současné radioterapii.
Kaposiho sarkom spojený s AIDS
Podle klinické studie zahrnující 107 pacientů byla kromě nežádoucích hematologických a hepatických účinků (viz níže) frekvence a vážnost nežádoucích účinků celkem podobná u pacientů s KS a pacientů léčených paklitaxelem v monoterapii na jiné pevné nádory.
Poruchy krevního a lymfatického systému: Suprese kostní dřeně byla hlavní, dávku omezující toxicitou. Neutropenie byla nejdůležitější hematologickou toxicitou. Během prvního léčebného cyklu se vážná neutropenie (<0,5 x 109/l) vyskytla u 20% pacientů. Během celého léčebného období byla vážná neutropenie pozorována u 39% pacientů. Neutropenie byla přítomná >7 dnů u 41% a po 30-35 dnů u 8% pacientů. U všech sledovaných pacientů byla vyřešena do 35 dnů. Výskyt neutropenie stupně 4, trvající 7 dnů, se rovnal 22%.
Neutropenická horečka spojená s paklitaxelem byla hlášena u 14% pacientů a v 1,3% léčebných cyklech. V souvislosti s podáváním paklitaxelu se vyskytly 3 septické příhody (2,8%), které byly smrtelné.
Trombocytopenie byla zjištěna u 50% pacientů a byla vážná (<50 x 109/l) u 9%. Pouze u 14% pacientů došlo k poklesu počtu destiček <75 x 109/l, a to nejméně jednou během léčby. Krvácivé příhody spojené s paklitaxelem byly hlášeny u <3% pacientů, ale tyto příhody byly lokalizované.
Anemie (Hb <11 g/dl) byla pozorována u 61% pacientů a byla vážná (Hb <8 g/dl) u 10%. Transfuzi červených krvinek potřebovalo 21% pacientů.
Hepatobiliární poruchy: Mezi pacienty (>50% užívalo inhibitory proteázy) s normální výchozí funkcí jater mělo 28%, 43%, respektive 44% zvýšenou hladinu bilirubinu, alkalické fosfatázy, respektive AST (SGOT). K vážnému zvýšení jednotlivých ukazatelů došlo u 1% případů.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)