| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotensinu II, samotní; ATC kód: C09CA07.
Mechanismus účinku:
Telmisartan je specifický antagonista receptoru angiotenzinu II (typ AT1) účinný po perorálním
podání.
S vysokou afinitou vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na subtypu receptoru AT1, který odpovídá za známé působení angiotenzinu II. Telmisartan nemá na receptoru AT1 žádnou parciální agonistickou aktivitu a váže se selektivně na tento receptor. Vazba má dlouhodobý charakter. Telmisartan nevykazuje afinitu k ostatním receptorům, včetně AT2 a ostatních méně
charakterizovaných AT. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako efekt jejich možné zvýšené stimulace angiotenzinem II, jehož hladiny se podáváním telmisartanem zvyšují. Plazmatické hladiny aldosteronu se podáváním telmisartanu snižují. Telmisartan neinhibuje u lidí plazmatický renin ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan neinhibuje enzym konvertující angiotenzin (kinázu II), což je enzym, který rovněž rozkládá bradykinin. Proto se nepředpokládá, že by telmisartan potencoval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.
Dávka telmisartanu 80 mg u člověka téměř zcela inhibuje zvýšení krevního tlaku vyvolané
angiotenzinem II. Inhibiční účinek přetrvává déle než 24 hodin a je měřitelný po dobu až 48 hodin.
Klinická bezpečnost a účinnost:
Léčba esenciální hypertenze:
Po první dávce telmisartanu dojde v průběhu tří hodin postupně k poklesu krevního tlaku. Maximální redukce krevního tlaku se dosáhne obvykle v průběhu 4 až 8 týdnů od zahájení léčby a přetrvává během dlouhodobé terapie.
Antihypertenzní účinek trvá 24 hodin po podání přípravku včetně posledních 4 hodin před podáním následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním monitorováním krevního tlaku. Ve studiích kontrolovaných placebem po dávce 40 a 80 mg telmisartanu je toto potvrzeno poměrem minimálních a maximálních hodnot tlaku krve, který byl konzistentně nad 80 %.
Existuje zjevná závislost mezi podanou dávkou přípravku a časem potřebným k návratu systolického krevního tlaku (STK) na původní hodnoty. Údaje týkající se diastolického krevního tlaku (DTK) nejsou jednotné.
U pacientů s hypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění tepové frekvence. Příspěvek diuretického a natriuretického efektu léčivého přípravku k jeho hypotenznímu působení musí být ještě určen.
Antihypertenzní účinnost telmisartanu je srovnatelná se zástupci jiných tříd antihypertenziv (což bylo prokázáno v klinických studiích porovnávajících telmisartan s amlodipinem, atenololem, enalaprilem, hydrochlorothiazidem a lisinoprilem).
Po náhlém přerušení léčby telmisartanem se během několika dnů krevní tlak postupně vrací k hodnotám před léčbou bez vzniku „rebound“ fenoménu.
V klinických studiích přímo srovnávajících dvě antihypertenziva byl výskyt suchého kašle významně nižší u pacientů léčených telmisartanem než u pacientů léčených inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin.
Prevence kardiovaskulárních onemocnění:
Klinické hodnocení ONTARGET ( On going T elmisartan A lone and in C ombination with R amipril G lobal E ndpoint T rial) [klinické hodnocení s globálním cílovým bodem porovnat průběžné podávání telmisartanu samotného a v kombinaci s ramiprilem] porovnávalo účinky telmisartanu, ramiprilu a kombinace telmisartanu a ramiprilu u kardiovaskulárních výsledků u 25620 pacientů ve věku 55 let a vyšším, kteří měli v anamnéze onemocnění koronárních arterií, mrtvici, TIA, periferní arteriální onemocnění nebo diabetes mellitus 2. typu doprovázený prokázaným poškozením koncového orgánu (např. retinopatie, hypertrofie levé komory, makro nebo mikroalbuminurie) a kteří představují populaci ohroženou kardiovaskulárními příhodami.
Pacienti byli randomizováni do jedné ze tří následujících léčebných skupin: telmisartan 80 mg (n=8542), ramipril 10 mg (n=8576) nebo kombinace telmisartanu 80 mg a ramiprilu 10 mg (n=8502), kdy poté následovala průměrná doba sledování 4,5 roku.
Telmisartan vykázal podobný účinek jako ramipril při snižování primárního kompozitního cílového bodu kardiovaskulárních úmrtí, nefatálních infarktů myokardu, nefatální mrtvice nebo hospitalizace kvůli kongestivnímu srdečnímu selhání. Incidence primárního cílového bodu byla podobná u telmisartanu (16,7 %) a ramiprilu (16,5 %). Poměr rizika u telmisartanu versus ramiprilu byl 1,01 (97,5% interval spolehlivosti 0,93 - 1,10, p (noninferiorita) = 0,0019 při rozpětí 1,13). Míra mortality kvůli všem příčinám byla 11,6 % u pacientů léčených telmisartanem a 11,8 % u pacientů léčených ramiprilem.
Ukázalo se, že telmisartan je podobně účinný jako ramipril u předem stanoveného sekundárního cíle kardiovaskulárního úmrtí, nefatálního infarktu myokardu a nefatální mrtvice [0,99(97,5% interval spolehlivosti 0,90 až 1,08), p (noninferiorita)=0,0004], u primárního cílového bodu referenční studie HOPE (The H eart O utcomes P revention E valuation S tudy)[studie hodnocení výsledků srdeční prevence], která zkoumala účinek ramiprilu versus placebo.
TRANSCEND randomizovala pacienty s nesnášenlivostí vůči ACE-I s jinak podobnými zařazovacími kritérii jako ONTARGET pro telmisartan 80 mg (n=2954) nebo placebo (n=2971), oba podávány nad rámec standardní péče. Průměrná doba trvání kontrolního sledování byly 4 roky a 8 měsíců. V incidenci primárního kompozitního koncového bodu (kardiovaskulární úmrtní), nefatální infarkt myokardu, nefatální mrtvice nebo hospitalizace kvůli kongestivnímu srdečnímu selhání nebyl zjištěn žádným statisticky signifikantní rozdíl [15,7 % u telmisartanu a 17,0 % ve skupině s placebem s poměrem rizika 0,92 (95% interval spolehlivosti 0,81 až 1,05, p=0,22)]. Byl prokázán přínos telmisartanu v porovnání s placebem v předem stanoveném sekundárním kompozitním cílovém bodě kardiovaskulárního úmrtí, nefatálního infarktu myokardu a nefatální mrtvice [0,87 (95% interval spolehlivosti 0,76 - 1,00, p = 0,048)]. Nebyl prokázán prospěch v případě kardiovaskulární mortality (poměr rizika 1,03, 95% interval spolehlivosti 0,85 - 1,24).
U pacientů léčených telmisartanem byl hlášen kašel a angioedém méně často než u pacientů léčených ramiprilem, zatímco u pacientů léčených telmisartanem byla hypotenze hlášena častěji.
Kombinace telmisartanu s ramiprilem nepřinesla další prospěch vůči samotnému ramiprilu nebo telmisartanu. Kardiovaskulární mortalita a mortalita ze všech příčin byla v kombinaci numericky vyšší. Kromě toho došlo k významně vyšší incidenci hyperkalémie, selhání ledvin, hypotenze a synkopy v ramenu s kombinací. Proto se použití kombinace telmisartanu a ramiprilu u této populace nedoporučuje.
V klinickém hodnocení “Prevention Regimen For Effectively avoiding Second Strokes” (PRoFESS)" [Režim prevence pro efektivní předcházení druhým mrtvicím] u pacientů ve věku 50 let a starších, kteří byli nedávno mrtvicí postiženi, byla zaznamenána zvýšená incidence sepse u telmisartanu v porovnání s placebem, a to 0,70 % versus 0,49 % [RR 1,43 (95% interval spolehlivosti 1,00 - 2,06]; výskyt případů fatální sepse se zvýšil u pacientů užívajících telmisartan (0,33 %) versus pacienti užívající placebo (0,16 %) [RR 2,07 (95% interval spolehlivosti 1,14 - 3,76]. Pozorovaná zvýšená míra výskytu sepse spojená s použitím telmisartanu může být buď náhodným nálezem nebo může souviset s dosud neznámým mechanismem.
Příznivé účinky telmisartanu na mortalitu a kardiovaskulární morbiditu nejsou v současné době známy.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)