| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Nukleosidy a nukleotidy (kromě inhibitorů reverzní transkriptázy), ATC kód: J05A B04.
Mechanismus účinku: Ribavirin je syntetický nukleosidový analog, který in vitro vykazuje aktivitu proti některým RNA a DNA virům. Způsob, jakým ribavirin v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a působí proti viru HCV, není znám.
U příznivě reagujících pacientů s hepatitidou C, kteří jsou léčeni 180 µg peginterferonu alfa-2a dochází k bifázickému poklesu koncentrace HCV RNA. V první fázi dochází k poklesu za 24 až 36 hodin po první dávce peginterferonu alfa-2a a následuje ji druhá fáze poklesu, která u pacientů, kteří dosáhnou setrvalé odpovědi, trvá dalších 4-16 týdnů. Copegus nemá u pacientů léčených kombinací přípravku Copegus a pegylovaného interferonu alfa-2a nebo interferonu alfa-2a významný účinek na počáteční kinetiku viru v průběhu prvních 4-6 týdnů léčby.
Význam monoterapie perorálně podávaného ribavirinu pro léčbu chronické hepatitidy C byl hodnocen v několika klinických studiích. Ukázalo se, že 6 až 12 měsíců trvající monoterapie ribavirinem ani šesti měsíční následující období nemá vliv na eliminaci viru hepatitidy (HCV-RNA) ani na zlepšení histologie jater.
Klinická účinnost a bezpečnost
Copegus v kombinaci s peginterferonem alfa-2a
Predikce příznivé a nepříznivé odezvy na léčbu
Viz bod 4.2, tabulka 2.
Výsledky klinických studií u dosud neléčených pacientů
Účinnost a bezpečnost kombinace přípravku Copegus a peginterferonu alfa-2a byly ověřeny ve dvou pilotních studiích (NV15801 + NV15942), kterých se zúčastnilo celkem 2405 pacientů. Do studií byli zařazeni pacienti dosud neléčení interferonem, s chronickou hepatitidou C ověřenou detekovatelnou hladinou HCV RNA v séru, zvýšenými hodnotami ALT a jaterní biopsií konzistentní s infekcí chronickou hepatitidou C. Do studie NR15961 byli zahrnuti pouze nemocní současně infikovaní HIV-HCV (viz tabulka 14). Tito nemocní měli stabilizované onemocnění HIV s průměrným počtem CD4+ T lymfocytů přibližně 500 buněk/µl.
Studie NV15801 (1121 léčených pacientů) srovnávala účinnost 48 týdnů léčby peginterferonem alfa-2a (180 µg jednou týdně) a přípravkem Copegus (1000/1200 mg denně) oproti monoterapii peginterferonem alfa-2a nebo kombinaci ribavirinu s interferonem alfa-2b. Kombinace peginterferonu alfa-2a a přípravku Copegus byla významně účinnější než monoterapie peginterferonem alfa-2a nebo kombinace ribavirinu s interferonem alfa-2b.
Studie NV15942 (1284 léčených pacientů) srovnávala účinnost dvojího trvání léčby (24 týdnů nebo 48 týdnů) a dvojího dávkování přípravku Copegus (800 mg oproti 1000/1200 mg).
Uspořádání léčby, trvání léčby a výsledky studií prováděných u nemocných infikovaných pouze HCV a u nemocných infikovaných současně HIV-HCV jsou uvedeny v tabulkách 6, 7, 8 a 14. Virologická odpověď byla definována jako stav, kdy nelze prokázat HCV RNA pomocí testu COBAS AMPLICORTM HCV Test, verze 2,0 (s detekčním limitem 100 kopií/ml, což odpovídá 50 mezinárodním jednotkám/ml) a setrvalá odpověď jako jeden negativní vzorek z doby přibližně 6 měsíců po ukončení léčby.
Tabulka 6 Virologická odezva v celkové populaci (včetně pacientů s cirhózou i bez cirhózy)
Studie NV15942
Studie NV15801
Copegus
1000/1200 mg
&
peginterferon alfa-2a
180 µg
Copegus
1000/1200 mg
&
peginterferon alfa-2a
180 µg
Ribavirin
1000/1200 mg
&
interferon alfa-2b
3 MIU
(N=436)
48 týdnů
(N=453)
48 týdnů
(N=444)
48 týdnů
Odpověď na konci léčby
68 %
69 %
52 %
Celková setrvalá odpověď
63 %
54 %*
45 %*
*95% CI pro rozdíl: 3 % až 16 %, hodnota p (stratifikovaný Cochran-Mantel-Haenszelův test) = 0,003
Virologická odezva pacientů monoinfikovaných HCV léčených kombinací přípravku Copegus a peginterferonu alfa-2a ve vztahu ke genotypu a virové náloži před léčbou, respektive ve vztahu ke genotypu, virové náloži před léčbou a rychlé virologické odpovědi v týdnu 4, je shrnuta v tabulce 7, resp. v tabulce 8. Výsledky studie NV15942 jsou podkladem pro doporučení různých léčebných režimů na základě genotypu, virové nálože na počátku léčby a virologické odpovědi v týdnu 4 (viz tabulka 1, 7 a 8).
Rozdíly mezi jednotlivými způsoby léčby nebyly obecně ovlivněny přítomností či nepřítomností cirhózy, proto jsou léčebná doporučení pro genotyp 1, 2 a 3 nezávislá na této vstupní charakteristice.
Tabulka 7 Setrvalá virologická odezva v závislosti na genotypu a virové náloži před léčbou, která byla dosažena po léčbě kombinací přípravku Copegus a peginterferonu alfa-2a
Studie NV15942
Studie NV15801
Copegus
800 mg
&
PEG-INF alfa-2a
180 µg
24 týdnů
Copegus
1000/1200 mg
&
PEG-INF alfa-2a
180 µg
24 týdnů
Copegus
800 mg
&
PEG-INF alfa-2a
180 µg
48 týdnů
Copegus
1000/1200 mg
&
PEG-INF alfa-2a
180 µg
48 týdnů
Copegus
1000/1200 mg
&
PEG-INF alfa-2a
180 µg
48 týdnů
Ribavirin
1000/1200 mg
&
Interferon
alfa-2b
3 MIU
48 týdnů
Genotyp 1
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
29% (29/101)
41% (21/51)
16% (8/50)
42% (49/118)†
52% (37/71)
26% (12/47)
41% (102/250)*
55% (33/60)
36% (69/190)
52% (142/271)*†
65% (55/85)
47% (87/186)
45% (134/298)
53% (61/115)
40% (73/182)
36% (103/285)
44% (41/94)
33% (62/189)
Genotyp 2/3
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
84% (81/96)
85% (29/34)
84% (52/62)
81% (117/144)
83% (39/47)
80% (78/97)
79% (78/99)
88% (29/33)
74% (49/66)
80% (123/153)
77% (37/48)
82% (86/105)
71% (100/140)
76% (28/37)
70% (72/103)
61% (88/145)
65% (34/52)
58% (54/93)
Genotyp 4
0% (0/5)
67% (8/12)
63% (5/8)
82% (9/11)
77% (10/13)
45% (5/11)
Nízká virová nálož = ≤ 800 000 IU/ml; vysoká virová nálož = > 800 000 IU/ml
*Copegus 1000/1200 mg + peginterferon alfa-2a 180 µg, 48 týdnů oproti Copegus 800 mg + peginterferon alfa-2a 180 µg, 48 týdnů: Poměr šancí (95% CI) = 1,52 (1,07 až 2,17) hodnota P (stratifikovaný Cochran-Mantel-Haenszelův test) = 0,020
†Copegus 1000/1200 mg + peginterferon alfa-2a 180 µg, 48 týdnů oproti Copegus 1000/1200 mg + peginterferon alfa-2a 180 µg, 24 týdnů: Poměr šancí (95% CI) = 2,12 (1,30 až 3,46) hodnota P (stratifikovaný Cochran-Mantel-Haenszelův test) = 0,002
Možnost zkrácení léčby na 24 týdnů byla u pacientů s genotypem 1 a 4 zvažována na základě dosažení setrvalé rychlé virologické odpovědi, která byla ve studiích NV15942 a ML17131 pozorována u pacientů s rychlou virologickou odpovědí v týdnu 4 (viz tabulka 8).
Tabulka 8 Setrvalá virologická odpověď založená na rychlé virologické odpovědi, která byla dosažena v týdnu 4 u HCV pacientů s genotypem 1 a 4 po kombinované léčbě přípravkem Copegus a peginterferonem alfa-2a
Studie NV15942
Studie ML17131
Copegus
1000/1200 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
24 týdnů
Copegus
1000/1200 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
48 týdnů
Copegus
1000/1200 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
24 týdnů
Genotyp 1 RVR
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
90 % (28/31)
93 % (25/27)
75 % (3/4)
92 % (47/51)
96 % (26/27)
88 % (21/24)
77 % (59/77)
80 % (52/65)
58 % (7/12)
Genotyp 1 bez RVR
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
24 % (21/87)
27 % (12/44)
21 % (9/43)
43 % (95/220)
50 % (31/62)
41 % (64/158)
-
-
-
Genotyp 4 RVR
(5/6)
(5/5)
92% (22/24)
Genotyp 4 bez RVR
(3/6)
(4/6)
-
Nízká virová nálož = ≤ 800 000 IU/ml; vysoká virová nálož = > 800 000 IU/ml
RVR = rychlá protivirová odpověď (nedetekovatelná HCV RNA) v týdnu 4 a nedetekovatelná HCV RNA v týdnu 24
Navzdory omezenému množství údajů dostupná data ukazují, že zkrácení doby léčby na 24 týdnů může být spojeno s vyšším rizikem relapsu (viz tabulka 9).
Tabulka 9 Relaps virologické odpovědi na konci léčby u pacientů s rychlou virologickou odpovědí na léčbu
Studie NV15942
Studie NV15801
Copegus
1000/1200 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
24 týdnů
Copegus
1000/1200 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
48 týdnů
Copegus
1000/1200 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
48 týdnů
Genotyp 1 RVR
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
6,7% (2/30)
3,8% (1/26)
25% (1/4)
4,3% (2/47)
0% (0/25)
9,1% (2/22)
0% (0/24)
0% (0/17)
0% (0/7)
Genotyp 4 RVR
(0/5)
(0/5)
0% (0/4)
Byla zkoumána možnost zkrácení léčby na 16 týdnů u pacientů s genotypem 2 nebo 3 na základě setrvalé rychlé virologické odpovědi pozorované u pacientů, kteří měli rychlou virologickou odpověď v týdnu 4 ve studii NV17317 (viz tabulka 10).
Ve studii NV17317 u pacientů infikovaných virovým genotypem 2 nebo 3 všichni pacienti dostávali peginterferon alfa-2a 180 µg sc jednou týdně a Copegus v dávce 800 mg a byli randomizováni k léčbě trvající buď 16, nebo 24 týdnů. Celková léčba v trvání 16 týdnů skončila s nižší setrvalou protivirovou odpovědí (65 %) než léčba trvající 24 týdnů (76 %) (p < 0,0001).
Setrvalá protivirová odpověď dosažená léčbou trvající 16 a 24 týdnů byla také zkoumána v retrospektivní analýze podskupin pacientů, kteří byli HCV RNA negativní v týdnu 4 a měli na počátku LVL (viz tabulka 10)
Tabulka 10 Setrvalá virologická odezva na léčbu HCV pozitivních pacientů s genotypem 2 nebo 3 celková a v závislosti na rychlé protivirové odpovědi v týdnu 4 po kombinované léčbě Copegus a peginterferon alfa-2a
Studie NV17317
Copegus 800 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
16 týdnů
Copegus 800 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
24 týdnů
Rozdíl v léčbě
95%CI
Hodnota p
Genotyp 2 nebo 3
65% (443/679)
76% (478/630)
-10,6% [-15.5% ; -0,06%]
P<0,0001
Genotyp 2 nebo 3RVR
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
82% (378/461)
89% (147/166)
78% (231/295)
90% (370/410)
94% (141/150)
88% (229/260)
-8,2% [-12.8% ; -3.7%]
-5,4% [-12% ; 0,9%]
-9,7% [-15.9% ; -3,6%]
P=0,0006
P=0,11
P=0,002
Nízká virová nálož = ≤ 800,000 IU/ml na začátku; Vysoká virová nálož = > 800,000 IU/ml na začátku
RVR = rapid viral response – rychlá protivirová odpověď (HCV RNA negativní) v týdnu 4
V současnosti není jasné, zda vyšší dávka přípravku Copegus (tj. 1000/1200/mg/den v závislosti na tělesné hmotnosti) má za následek vyšší poměry setrvalé virologické odpovědi (SVR) v porovnání s dávkou 800 mg/den v případě, že je léčba zkrácena na 16 týdnů.
Data ukazující, že zkrácení léčby na 16 týdnů je spojeno s vyšším rizikem relapsu (viz tabulka 11)
Tabulka 11 Relaps virologické odpovědi po skončení léčby u pacientů s genotypem 2 nebo 3 a s rychlou protivirovou odpovědí
Studie NV17317
Copegus 800 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
16 týdnů
Copegus 800 mg
&
Peginterferon alfa-2a
180 µg
24 týdnů
Rozdíl v léčbě
95%CI
Hodnota p
Genotyp 2 nebo 3 RVR
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
15% (67/439)
6% (10/155)
20% (57/284)
6% (23/386)
1% (2/141)
9% (21/245)
9,3% [5,2% ; 13,6%]
5% [0,6% ; 10,3%]
11,5% [5,6% ; 17,4%]
P<0,0001
P=0,04
P=0,0002
Léčba chronické hepatitidy C u dříve nereagujících pacientů
Ve studii MV17150 byli pacienti, kteří nereagovali na předchozí terapii pegylovaným interferonem alfa-2b s ribavirinem, randomizováni do čtyř rozdílých skupin léčby:
peginterferon alfa-2a 360 (g/týden po dobu 12 týdnů, následovaných 180 (g/týden po dobu dalších 60 týdnů;
peginterferon alfa-2a 360 (g/týden po dobu 12 týdnů následovaných 180 (g/týden po dobu dalších 36 týdnů;
peginterferon alfa-2a 180 (g/týden po dobu 72 týdnů;
peginterferon alfa-2a 180 (g/týden po dobu 48 týdnů.
Všichni pacienti dostávali přípravek Copegus (1000 nebo 1200 mg/denně) v kombinaci s peginterferonem alfa-2a. Všechna ramena léčby měla 24 týdenní další sledování bez léčby.
Mnohočetná regrese a průměrné analýzy skupin hodnotící trvání léčby a užití zaváděcí dávky jednoznačně prokázaly, že trvání léčby po dobu 72 týdnů je primárním činitelem pro dosažení setrvalé virologické odpovědi. Rozdíly v udržení setrvalé virologické odpovědi (SVR) založené na trvání léčby, demografických parametrech a nejlepších dosažených odpovědích na předcházející léčbu, jsou přehledně shrnuty v tabulce 12.
Tabulka 12 Virologická odpověd (VR) a setrvalá virologická odpověd (SVR) u pacientů s virologickou odpovědí v týdnu 12 po kombinované léčbě přípravkem Copegus s pegeinterferonem alfa-2a u pacientů, kteří neodpovídali na předchozí kombinovanou léčbu peginterferonem alfa-2b s ribavirinem
Copegus� 1000/1200 mg
a
Peginterferon�alfa-2a 360/180 nebo 180 (g
72 nebo 48 týdnů�(N = 942)
Pacienti s
VR v týdnu 12 a�(N = 876)
Copegus 1000/1200 mg
a
Peginterferon alfa-2a 360/180 nebo 180 (g
72 týdnů�(N = 473)
SVR u pacientů s VR v týdnu 12 b�(N = 100)
Copegus � 1000/1200 mg
a
Peginterferon�alfa-2a 360/180 nebo 180 (g
48 týdnů�(N = 469)
SVR u pacientů s VR v týdnu 12 b�(N = 57)
Celkově
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
18% (157/876)
35% (56/159)
14% (97/686)
57% (57/100)
63% (22/35)
54% (34/63)
35% (20/57)
38% (8/21)
32% (11/34)
Genotyp 1/4
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
17% (140/846)
35% (54/154)
13% (84/663)
55% (52/94)
63% (22/35)
52% (30/58)
35% (16/46)
37% (7/19)
35% (9/26)
Genotyp 2/3
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
58% (15/26)
(2/5)
(11/19)
(4/5)
—
(3/4)
(3/10)
(1/2)
(1/7)
Stav cirhózy
Cirhóza
Bez cirhózy
8% (19/239)
22% (137/633)
(6/13)
59% (51/87)
(3/6)
34% (17/50)
Nejlepší odpověď v průběhu předchozí léčby
(2log10 pokles HCV RNA
<2log10 pokles HCV RNA
Chybějící nejlepší předchozí odpověď
28% (34/121)
12% (39/323)
19% (84/432)
68% (15/22)
64% (16/25)
49% (26/53)
(6/12)
(5/14)
29% (9/31)
Vysoká virová nálož = >800 000 IU/ml, nízká virová nálož = ( 800 000 IU/ml.
a Pacienti, kteří dosáhli virové suprese (neprokazatelná HCV RNA, <50 IU/ml) v týdnu 12 byli považováni za pacienty, kteří dosáhli virologické odpovědi v týdnu 12 Pacienti s chybějícím výsledkem HCV RNA v týdnu 12 byli vyřazeni z analýzy.
b Pacienti, kteří dosáhli virové suprese v týdnu 12, ale chyběly výsledky HCV RNA na konci sledovaného období, byli považováni za pacienty bez dosažené odpovědi.
Ve studii HALT-C byli pacienti s chronickou hepatitidou C a pokročilou fibrózou nebo cirhózou, kteří nereagovali na předchozí monoterapii interferonem alfa nebo pegylovaným interferonem alfa, nebo kombinovanou terapii s ribavirinem, léčeni peginterferonem alfa-2a v dávce 180 (g/týden a přípravkem Copegus 1000/1200 mg denně. Pacienti, kteří dosáhli nedetekovatelných hladin HCV RNA po 20 týdnech léčby, zůstali na léčbě peginterferonem alfa-2a v konbinaci s přípravkem Copegus po celkovou dobu 48 týdnů a poté byli sledováni dalších 24 týdnů po ukončení terapie. Pravděpodobnost setrvalé virologické odpovědi se různila v závislosti na předchozím léčebném režimu (viz tabulka 13).
Tabulka 13 Setrvalá virologická odpověď ve studii HALT-C u dříve léčených, ale nereagujících pacientů
Předchozí léčba
Copegus 1000/1200 mg
a
Peginterferon alfa-2a 180 (g
48 týdnů
Interferon
27% (70/255)
Pegylovaný interferon
34% (13/38)
Interferon s ribavirinem
13% (90/692)
Pegylovaný interferon s ribavirinem
11% (7/61)
Nemocní s HCV s normálními hodnotami ALT
Ve studii NR16071 byli pacienti s HCV, kteří měli normální hladiny ALT, randomizováni do léčebné skupiny, jíž bylo podáváno 180 µg peginterferonu alfa-2a jednou týdně a Copegus v dávce 800 mg jednou denně po dobu 24 nebo 48 týdnů s následným obdobím bez léčby v délce 24 týdnů, nebo do kontrolní skupiny, kde byli bez léčby sledováni po 72 týdnů. Setrvalá virologická odpověď zjištěná v léčebných skupinách v rámci této studie byla obdobná odpovídajícím léčebným skupinám ve studii NV15942.
Děti a dospívající
Ve studii CHIPS (Chronic Hepatitis C International Pediatric Study) sponzorované řešiteli bylo 65 dětí a dospívajících (6-18 let) s chronickou HCV infekcí léčeno peginterferonem alfa-2a v dávce 100 µg/m2 podávané subkutánně jednou týdně a přípravkem Copegus v dávce 15 mg/kg/den po dobu 24 týdnů (genotypy 2 a 3) nebo 48 týdnů (všechny další genotypy). Předběžné a omezené údaje týkající se bezpečnosti neprokázaly žádné odchylky od známého bezpečnostního profilu této kombinace v porovnání s dospělými s chronickou HCV infekcí, a především nebylo zaznamenáno možné ovlivnění růstu. Výsledky týkající se účinnosti byly podobné těm, které byly zaznamenány u dospělých.
Nemocní současně infikovaní HIV-HCV
Virologické odpovědi dosažené u HIV-HCV koinfikovaných pacientů, jimž byla podávána kombinovaná léčba přípravkem Copegus a peginterferonem alfa-2a, ve vztahu ke genotypu a virové náloži před léčbou, jsou shrnuty níže v tabulce 14.
Tabulka 14 Setrvalá virologická odezva v závislosti na genotypu a virové náloži před léčbou, která byla zjištěna po léčbě kombinací přípravku Copegus a peginterferonu alfa-2a u nemocných současně infikovaných HIV-HCV
Studie NR15961
Interferon alfa-2a
3 MIU
&
Copegus 800 mg
48 týdnů
Peginterferon alfa-2a
180 µg
&
Placebo
48 týdnů
Peginterferon alfa-2a
180 µg
&
Copegus 800 mg
48 týdnů
Všichni nemocní
12 % (33/285)*
20 % (58/286)*
10 % (116/289)*
Genotyp 1
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
7 % (12/171)
19 % (8/42)
3 % (4/129)
14 % (24/175)
38 % (17/45)
5 % (7/130)
29 % (51/176)
61 % (28/46)
18 % (23/130)
Genotyp 2/3
Nízká virová nálož
Vysoká virová nálož
20 % (18/89)
27 % (8/30)
17 % (10/59)
36 % (32/90)
38 % (9/24)
35 % (23/66)
62 % (59/95)
61 % (17/28)
63 % (42/67)
Nízká virová nálož = ≤ 800,000 IU/ml; vysoká virová nálož = > 800,000 IU/ml
* peginterferon alfa-2a 180 µg + Copegus 800 mg oproti interferon alfa-2a 3 MIU + Copegus 800 mg:�Poměr šancí (95% CI) = 5,40 (3,42 až 8,54), hodnota P (stratifikovaný Cochran-Mantel-Haenszelův test) = < 0,0001;
peginterferon alfa-2a 180 µg + Copegus 800 mg oproti peginterferon alfa-2a 180 µg:�Poměr šancí (95% CI) = 2,89 (1,93 až 4,32), hodnota P (stratifikovaný Cochran-Mantel-Haenszelův test) = < 0,0001;
interferon alfa-2a 3 MIU + Copegus 800 mg oproti peginterferon alfa-2a 180 µg: Poměr šancí (95% CI) = 0,53 (0,33 až 0,85), hodnota P (stratifikovaný Cochran-Mantel-Haenszelův test) = < 0,0084
Následná studie (NV18209) s koinfikovanými pacienty HCV genotyp 1 a HIV srovnávala léčbu, kdy byl podáván peginterferon alfa-2a 180 (g/týden, s přípravkem Copegus 800 mg nebo 1000 mg (<75 kg)/1200 mg ((75 kg) denně po dobu 48 týdnů. Studie neměla dostatečnou sílu k hodnocení účinnosti. Bezpečnostní profily v obou skupinách s přípravkem Copegus odpovídaly známému bezpečnostnímu profilu peginterferonu alfa-2a v kombinované léčbě s přípravkem Copegus a nenaznačily žádné významné odchylky, s výjimkou mírného zvýšení anémie v rameni s vysokou dávkou přípravku Copegus.
Ribavirin v kombinaci s interferonem alfa-2a
V klinické studii byla porovnávána terapeutická účinnost interferonu alfa-2a podávaného samostatně s účinností interferonu alfa-2a v kombinaci s perorálně podaným ribavirinem; do studie byli zařazeni nemocní s dosud neléčeným onemocněním a nemocní s recidivou onemocnění, kteří měli chronickou hepatitidu C ověřenou virologicky, biochemicky a histologicky. V intervalu šesti měsíců po ukončení léčby bylo hodnoceno dosažení setrvalé biochemické a virologické odpovědi spolu se zlepšením histologických parametrů.
Nemocní, kteří byli léčeni pro recidivu onemocnění (M23136; N=99), statisticky významně častěji -desetinásobně (od 4 % do 43 %; p 0,01) dosahovali setrvalé virologické odpovědi a odpovědi biochemické. Kombinační léčba měla také příznivý vliv na terapeutickou odpověď s ohledem na genotyp HCV a na vstupní nálož viru. Kombinační léčba a monoterapie interferonem vedly k setrvalé odezvě u pacientů s HCV genotypu 1 v 28 % proti 0 %, a s genotypem jiným než 1 v 58 % oproti 8 %. Kombinační léčba vedla také častěji ke zlepšení histologického nálezu. Příznivé účinky kombinace interferonu alfa-2a (3 MIU třikrát týdně) s ribavirinem byly prokázány také v menší studii (monoterapie vs. kombinace; 6 % vs. 48 %, p 0,04), která byla zaměřena na dosud neléčené pacienty (N=40).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)