salt:hasText
| - Stejně jako u jiných antibiotik se může použití cefotaximu, zvláště je-li dlouhodobé, projevit v přerůstání necitlivých mikroorganismů. Proto je nezbytné časté hodnocení stavu pacienta. Pokud se během léčby objeví superinfekce, mají být přijata příslušná opatření.
Anafylaktické reakce:
U pacientů léčených cefotaximem byly hlášeny závažné anafylaktické reakce včetně fatální hypersenzitivní reakce (viz body 4.3 a 4.8).
Pokud se hypersenzitivní reakce vyskytne, léčba musí být ukončena.
Podávání cefotaximu je přísně kontraindikováno u pacientů se středně těžkou hypersenzitivní reakcí na cefalosporiny v anamnéze (viz bod 4.3).
Vzhledem k tomu, že existuje zkřížená alergie mezi peniciliny a cefalosporiny, musí být podávání cefalosporinů pečlivě zváženo zvláště u pacientů senzitivních na penicilin.
Těžká bulózní reakce:
Při podávání cefotaximu byly hlášeny případy těžkých bulózních kožních reakcí, jako jsou Stevens-Johnsonův syndrom nebo toxická epidermální nekrolýza (viz bod 4.8). Pacienty je třeba poučit o tom, že pokud se vyskytne kožní nebo mukózní reakce, je nutné před pokračováním léčby okamžitě kontaktovat svého lékaře.
Onemocnění spojená s Clostridium difficile (např. pseudomembranózní kolitida):
Diarea, obzvláště pokud je těžká či přetrvávající, která se vyskytne během nebo v prvních týdnech po ukončení léčby, může být příznakem onemocnění spojeného s Clostridium difficile . Onemocnění spojená s Clostridium difficile (CDAD) mohou být různé závažnosti, od mírných až k život ohrožujícím nejtěžším formám, jakou je pseudomembranózní kolitida.
Diagnózu tohoto vzácného, ale potenciálně fatálního stavu, lze stanovit endoskopií a/nebo histologickým vyšetřením.
Je důležité zvážit tuto diagnózu u pacientů, kteří mají diareu během podávání cefotaximu nebo po jeho ukončení.
Pokud je podezření na pseudomembranózní kolitidu, cefotaxim má být okamžitě vysazen a má být bez prodlení zahájena léčba příslušnými specifickými antibiotiky.
Při onemocněních spojených s Clostridium difficile může existovat sklon k zácpě.
Nemá být podáván léčivý přípravek inhibující peristaltiku.
Hematologické reakce:
Během léčby cefotaximem, zvláště je-li dlouhodobá, se může vyvinout leukopenie, neutropenie a velmi vzácně agranulocytóza. Při léčbě trvající déle než 7-10 dní má být monitorován krevní obraz leukocytů a v případě neutropenie má být léčba ukončena.
Byly hlášeny některé případy eosinofilie a trombocytopenie rychle reverzibilní po ukončení léčby. Byly rovněž hlášeny případy hemolytické anemie (viz bod 4.8).
Pacienti s renální insuficiencí:
U pacientů s renální insuficiencí má být dávka upravena podle clearence kreatininu.
Opatrnosti je třeba, pokud je cefotaxim podáván spolu s aminoglykosidy nebo jinými nefrotoxickými látkami (viz bod 4.5). U starších pacientů a u pacientů s předcházejícím renálním poškozením je nutné monitorování renálních funkcí.
Neurotoxicita:
Vysoké dávky beta-laktamových antibiotik, do nichž patří i cefotaxim, může zvláště u pacientů s renální insuficiencí vést k encefalopatii (např. poškození vědomí, abnormální pohyby a konvulze) (viz bod 4.8).
Pacienty je třeba poučit, aby před pokračující léčbou kontaktovali svého lékaře, pokud se takové reakce vyskytnou.
Opatření pro podávání:
Během postmarketingového sledování byla ojediněle hlášena potenciálně život ohrožující arytmie u pacientů, jimž byl cefotaxim rychle podán centrálním venózním katétrem. Doporučenou dobu podávání injekce nebo infuze je třeba dodržovat (viz bod 4.2).
Vliv na laboratorní testy:
Stejně jako u jiných cefalosporinů byl u některých pacientů léčených cefotaximem zjištěn pozitivní Coombsův test. Tento jev může interferovat s křížovou zkouškou krve.
Test na obsah glukózy v moči s použitím nespecifických redukčních činidel může poskytovat falešně pozitivní výsledky. K tomuto jevu nedochází, pokud se použije glukózo-oxidázová metoda.
Příjem sodíku:
Je třeba vzít v úvahu obsah sodíku v sodné soli cefotaximu (48,2 mg/g).
(cs)
|